The Ward

Konečně se Carpenter vrátil na půdu celovečerního filmu a natočil zase slušný horor. Příběh se točí kolem mladé Amber, která v ústavu pro choromyslné dívky pátrá po minulosti mrtvé pacientky, jelikož její duch pronásleduje hrdinku na každém kroku. Zápletka teda nijak nevyčuhuje od ostatních duchařin, jenže mistr hrůzy útočí svým citem pro detail a pověstným, pozvolna budovaným napětím. Skvělý tah byl především to, že zasadil děj do 60. let minulého století, což dodává snímku zvláštní auru. Dívky nejsou slabou náhražkou panenek barbie, takže pozornost je upřena pouze na tajemnou minulost a podezřelé chovance rozlehlého psychiatrického ústavu. Filmu dominuje skvělá hudba, lekačky fungují i skrze toho, že to zrovna čekáte a překvapující je závěrečný twist. Dál nemám co řešit, bavil jsem se. (04.06.2011)

Tyvole Johne! Na tohle jsme cekali 10 let? Nema smysl cekat zazraky, pro Tesare holt byly 80's neco jako voda pro rybu, ale stejne jsem tomu veril a doufal, ze budu moct spokojene napsat neco ve stylu Carpenter is back! Zustalo ale jen u zbozneho prani a myslim, ze i tema 3 hvezdama tomu silne nadrzuju. Neni to natocene spatne, Amber Heard je v ramci blond moznosti take ok, ale tak zoufale neoriginalni film uz jsem dlouho nevidel. Co mi ale vadi nejvic, ze se tentokrat Carpik ani neobtezoval s hudbou, ktera byla vzdycky nejlepsi element vetsiny jeho filmu. Mark Kilian slozil takovy moderni hororovy standard, ktery ma ke Carpiho syntezatorovym masterpiecum samozrejme na mile daleko. Na druhou stranu lepsi nez nic a snad je The Ward prislib nove nakople aktivity do dalsi dekady. Takze Honzo, stale nad tebou nelamu hul, beru to tak, ze sis chtel na stara kolena uzit s peknyma holkama v blazinci a priste uz to bude lepsi a hlavne nezapomen na hudbu, jinak to nema smysl! Vis preci, ze jsi lepsi skladatel, nez reziser... 5/10 (07.06.2011)

U horrorů, najmě horrorů od pana Carpentera, se nedá očekávat lineární děj, to jsem věděl. Nedá se očekávat ani hlava, ani pata v oblasti děje a smysluplnosti. Naopak se dá očekávat silné posílení svěračů všeho druhu. Děj tedy, dle očekávání, skákal sem a tam, takže když jsem musel asi v půlce na záchod, po návratu jsem plynule vlouzl do děje jakoby nic. Jakoby nic jsem sebou mrskal při očekávaných lekačkách a na konci, při finálním dějovém kotrmelci, už jsem byl vyždímaný jako froté ručník v sauně. Viděl jsem mnoho mnohem strašnějších, a pozor, myslím opravdu strašnějších, filmů, a jen nemnoho lepších. Proto jsou ty 3* trochu málo, ale za výkony, zvláště personálu v ústavu, jsem musel jít níž, než bych jinak dal. (20.07.2011)

Dievča podpáli dom. Z jeho popola však nevzlietne ako Fénix do voľného sveta. S mysľou aspoň čiastočne oslobodenou od ťaživých spomienok. Naopak, dievča zatvoria do domu hrôzy. Do domu, z ktorého sa márne pokúša uniknúť. Do blázinca. Psychiater tomu hovorí experimentálna liečba, ona podstupuje elektrické šoky, farmakoterapiu a prežíva reálny horor. Výsledok je sporný. Prostredie nie je z hľadiska žánru novinkou, konkrétny príbeh a jeho vyústenie áno. Spracovanie je o čosi horšie. Hororový veterán sa rozhodol vsadiť na istotu svojich kolovrátkových strašidiel okorenených zopár šokujúcimi zábermi, no nejaký veľký desivý potenciál to v sebe nemá. A tak najzaujímavejšími ostávajú scénky jednania a rozprávania pacientiek - tínedžeriek, personálu a lekárov. Pretože z nich vyvstávajú aj záverečné dilemy. Je nútený pobyt na psychiatrii vôbec nejakým spôsobom terapeuticky hodnotný? Nejde len o ľahšiu formu uväznenia do času, kým sa rozrušená myseľ pacienta nevyladí elektrošokmi, pripútaním k posteli a silnými ohlupovákmi do absolútnej zblbnutosti, prípadne do mentálneho stavu vonku sa slobodne pohybujúcej "mentálne zdravej väčšiny"? (20.12.2014)

Poučen z návratů legend let minulých jsem od tohoto nového filmu Johna Carpentera nečekal nic... a díky tomu jsem nebyl zklamán a po celých krátkých 88 minut jsem se ani nenudil. Co mě vadilo byla neskutečná omšelost tématu, vykonstruovanost příběhu, šablonovité postavy a nehynoucí pocit, že to všechno jsem už někde (a lépe) viděl - ať už tím myslím obecně duchařský (ehm) horor z prostředí nemocnice, nebo konkrétní věci typu skupinka mladých holek v ústavu jako vystřižených ze Sucker Punch, či hodně vzdálená sestřenice sestry Ratchetové. Ovšem režisérovi formátu Johna Carpentera ani takovéhle veledílo reputaci zkazit zkrátka nemůže. Odpouštím mu jej rád. (26.08.2011)