Brendan a tajemství Kellsu

Netradiční animace, ve které jsem měl místy problém se orientovat v prostoru v sobě ukrývá nádherně poetický fantasy příběh, okrajově se opírající o skutečné události středověkého Irska. Je to právě animace, která mi zůstala dlouho po zhlédnutí v žaludku. Když si na ni člověk po chvíli zvykne, otevře se mu nádherný svět plný drobných detailů a překvapení. Druhou věcí, kvůli které jsem snímek nemohl dostat z hlavy je postava Aisling, díky které je Secret of Kells tím, čím je. Scéna s Aisling, kocourem a zpěvem je vrcholem celého filmu. Nevím proč, ale během oné scény jsem měl příjemné mrazení v zádech a Bůh ví proč jsem měl i na krajíčku. Ve výsledku jsem byl překvapen, kolik mi toho dal film, o kterém se tak málo mluví. S Oskary to je těžké, na výhru určitě měl, ale na jeho netradiční animaci není americké publikum zvyklé. Jen tak na něj určitě nezapomenu. (03.10.2010)

Copak nám to přistálo na flešce? Animace, která by mě okouzlila v dobách, kdy jsem z plínek přecházela na nočníček, český dabing oscilující mezi průměrným a otřesným (klasická bolest - dětské hlasy v podání dospělých žen) a příběh, u kterého si nejsem docela jistá, co má vlastně symbolizovat... důležitost omalovánek pro lidstvo? Zavítáme do jakéhosi multikulturního kláštera, kde jsou kromě bílých bratrů také malí žlutí bratři a velcí černí bratři. Vrchní kápo opat se chystá na barbarskou invazi ze severu a nutí všechny bratry pracovat na Velké Kellské zdi. Do toho přichází opěvovaný iluminátor bratr Aidan s vzácnou knihou a tím se život opatova synovce Brendana stává zajímavější. Zajímavější se stalo sledování animáče také pro mě - podařilo se mi najít pochopení pro infantilní vizuální stránku i zaujetí pro děj. Milé - to je první slovo, co mě v souvislosti s "Tajemstvím Kellsu" napadá, prostě takový milý, vizuálně svérázný animáč. 79% (01.11.2011)

Tomm Moore a Nora Twomey jsou animační iluminátoři ve všech významech těchto slov. Nejen, že jejich film vdechuje život středověkému umění rukopisných iluminací, který navíc živelně propojuje se světem keltských bájí, ale také divákům přináší osvícení svou vpravdě dech beroucí výtvarnou stránkou a okouzlujícím příběhem. "Brendan a tajemství Kellsu" na jedné straně nezapře inspiraci mijazakiovskými elementy, ale současně se řadí po bok překvapivě malé skupiny celovečerních animáků, které vycházejí z étosu starých legend a revitalizují staré výtvarné styly, jako např. "Syn bílé kobyly" (1981) Marcella Jankovicse, "Dobrodružství prince Achmeda" (1926) Lotte Reiniger či nedokončený projekt "The Thief and the Cobbler" Richarda Williamse. Moorův nádherný projekt uchvátí nejen nevídanou ornamentálností a sladěním tradiční kresby s počítačovou 2D animací, ale také pečlivě vystavěným scénářem, který právě po vzoru Mijazakiho snímků vždy na prvém místě myslí na emoce a nepodceňuje dětské diváky. (22.11.2020)

Vizuální pecka, dech-beroucí atmosféra, dokonalá animace, úžasná hudba, miloučké postavičky a třeba i ideální délka filmu udělala z neznámé věci pro mne nezapomenutelný zážitek. Jen trochu škoda toho příběhu (hlavně závěru), který si myslím, že se dal udělat lépe... - 18. 5. 2012 - 85% (18.05.2012)

Konečně zase jednou animák, který si nehraje na krále cyniků, ani na krále komiků. Není jen pro oko, protože některé věci dělá schválně ošklivé, zatímco jiné jsou hezké. Má v sobě skutečnou poezii, která na diváka neřve neurvalé požadavky, aby si jí všiml. A má v sobě příběh. Příběh, který není ani tak o hrdinech, jako o naději.           Nemohu ovšem zamlčet, že toho černocha a žluťocha jsem si také všiml. A dabing, i když mě vysloveně neničil, mi žádnou radost neudělal, zvlášť když došlo na přechody mezi českou a originální verzí vílí písně — člověk pak ví, oč přichází. Noalebylotoproděti, ne? (17.03.2012)