Brendan a tajemství Kellsu

Konečně jsem si po Písni moře a Vlkochodcích našla příležitost shlédnout i tenhle starší počin. Ilustrace jsou už tady magické a atmosféra silná, ale citelně mi chybí podrobněji vyprávěný příběh. Ten se tu ztrácí v mlze, v pohybu dějin, zachycený jen povšechně, zhruba, obecně a jen útržkovitě - jako by na jednotlivých osudech, konkrétních postavách a jejich životech vlastně nezáleželo. *** Je to možná legitimní optika a dlouho jsem zpytovala, proč a jestli mi to nutně musí překážet, no ale - překáželo. Přišlo mi to takhle příliš jednoplánové a nedotažené, postavy opouštěné uprostřed vyprávění, příběh načrtnutý letem světem, na rozdíl od umně propracovaných ilustrací, jen aby posloužil metafoře s osvícenstvím, a vadilo mi, že se nedozvíme víc o osudu Aisling, o smyslu jejího proměňování nebo jejího setkání s Brendanem (co v tom bylo pro ni? co se s ní dělo dál?), o povaze a významu toho temného místa, které jí nahánělo strach a připravilo o rodinu (proč?), o tom, co se dál dělo s opatstvím a lidmi v něm, kteří přežili, vadilo mi, že vlastně nic nezapadne dohromady, jen kamsi nahlédneme zprostředka dění a zase se vzdálíme a vůbec nic není dopovězeno. Ostatně i představa mladého mnicha, který časem zestárne vedle starého, aniž by prožil lásku, měl rodinu nebo aspoň byl živou součástí nějakého širšího společenství (je tam jen jedna scéna, kde čte lidem, ale žádná, kde by skrze ně sám pociťoval a prožíval naplňující život), je podivně jalová... *** Ve Vlkochodcích mě naopak uhranulo, jak v příběhu všechno dosedne na své místo ve struktuře celku stejně, jako jednotlivé ilustrace v každé chvíli spoluvytváří větší mozaiku života, mandalu, v níž všechno, prožitá bolest, radost, strach či nabývaná zkušenost a rozšiřující perspektiva, zapadá v harmonický, stále se proměňující a v něčem završující celek. *** (V Libějovicích, 13. 4. 2024) *~ (15.04.2024)

dostatecne hutná atmosfera, to ja proste rad, a kdyz je jeste podkreslovana uplne snovym soundtrackem, nemuzu dat jine hodnoceni nez plne. Ano, v klidu reknu, ze si tohle zaslouzi vic oscara nez Up, i kdyz ten ho asi dostane, tak uz je to pravidlem mezi akademiky a Pixarem :-)) je to sice uzpusobene pro deti, ale presto to dokaze rict hodne i dospelym. A ta vila byla opravdu rozkosna.. Jedina chybicka byl ten zbytecne prodluzovany uvod a jiny zaver, nez sem cekal. I kdyz to jako chybu vlastne brat ani nejde.. A ti Severane tady byli ukazani jako cista esence zla. Jen tak dal, vic takovych odvaznych projektů. Ja osobne budu jen a jen spokojen .-) 42. hodnocení na CSFD :-) (26.02.2010)

Originální a důvtipný námět, kdy se proplétají křesťanské i pohanské mýty s vědou a prokreslenou psychologií postav. Temné. Vtipné. Neshazující náboženství, ale zároveň realistické zobrazením, jak mohly vznikat mýty a pověsti. Perfektní vizuální stránka připomínající středověké iluminace a přesto působí moderně jasnými geometrickými tvary. Přístupné různým výkladům. Tohle je výtvarný skvost, který našel vlastní neotřelou cestu kresbou i způsobem vyprávění. /5 10. 13./ (05.10.2013)

"Illumós!" ozvalo se zpoza Irského moře, a kdyby někdo byl u zdroje toho výkřiku, viděl by, jak hned nato jistého brýlatého mladíka s rozčepýřenými vlasy a divnou jizvou umlčela těžká sekyra vikingského nájezdníka, protože jak všichni v čaromocném světě vědí, nemůžete správně kouzlit vyzbrojeni parodií na latinu z hlavy nějaké hospodyňky, byť byste jeli na brku z Fénixe (i když vám od čtvrtého dílu najednou stačí jenom si nějaké to slovo myslet, i když to tak předtím vůbec nevypadalo;)). Proto, když o něco později irský chlapec v sutaně zvolal "Illuminare!", byl zlý had Temnoty po zásluze poražen. Kniha z Kellsu je neskutečně vyprecizovaným kusem výtvarného umění - a to jak skutečná kniha, tak tento o ní vyprávějící film. Unikátní výtvarná stránka spolu s dobře vybalancovaným příběhem o odvaze a "důležitých věcech" dělají z Mooreova počinu zážitek hodný zapamatování (ne že by bylo potřeba vyvíjet nějaké úsilí, abyste si Kells pamatovali). I když trvá jen 75 minut, připadal mi v dobrém slova smyslu o dost delší. Byl jsem naprosto uchvácen nejenom vizuální podobou, ale i skvělou hudbou Bruna Coulaise, a ani by mě nenapadlo podívat se na hodinky. 90%, taková je to pecka. (16.08.2011)

Napodruhé jsem to určitě ocenil víc než kdysi, ale nebudeme si nic nalhávat, zas tak úžasné to není. Není to ještě prostě to, co Moore dokázal potom v Písni moře. Tohle je poněkud nekonzistentní - prvních 15-20 minut se tváří jako normální animák pro děti, včetně tomu dost odpovídajícímu humoru, jenže pak to celé dost zvážní, do toho se pletou fantasy-mytologické prvky a konec se z toho snaží udělat něco poetického, přičemž se mu to moc nedaří a mě osobně ten konec přijde nepovedený. Navíc to, jak to dopadlo s Aisling je zde uzavřeno odbytě a ještě víc odbytá je celá ta mytologie za tím. Občas je něco lehce naznačeno, občas se v ní neprobírá nic - po Písni moře a Vlkochodích bych fakt čekal aspoň trochu promyšlenější svět. Já vím, že tohle je Moorův debut, ale i tak si získal obrovskou oblibu a mělo by v něm něco být, jenže já v něm to něco prostě nevidím. Příběh jakž takž zajímavý, postavy povětšinou sympatické, super hudba, animace originální a s pár skvělými nápady, ale za bůhvíjak úžasnou (jak jí zde každý druhý tituluje) bych ji teda já neoznačil. Pocity z toho mám ale spíš průměrné, takže z těch Moorových animáků bych se k Brendanovi vrátil s nejmenší pravděpodobností. 3* (12.08.2021)