Brendan a tajemství Kellsu

evropský animovaný počin s netradiční, ale místy velmi originální a překrásnou ornamentální kresbou. Historický a mytologický příběh o síle vůle a fantazie mě vtáhnul do své náruče opravdu silně. Má bohatou atmosféru, kterou ještě zdůrazňuje jeho hudební stránka. Český dabing je opravdu hrozný a proto doporučuji titulky. Určitě potěší pokud Vám už krkem lezou všechny ty americké popkornové animáče. Zatím 4hvězdy a časem si to pustím znovu v originále. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (03.05.2013)

Netradiční animace, ve které jsem měl místy problém se orientovat v prostoru v sobě ukrývá nádherně poetický fantasy příběh, okrajově se opírající o skutečné události středověkého Irska. Je to právě animace, která mi zůstala dlouho po zhlédnutí v žaludku. Když si na ni člověk po chvíli zvykne, otevře se mu nádherný svět plný drobných detailů a překvapení. Druhou věcí, kvůli které jsem snímek nemohl dostat z hlavy je postava Aisling, díky které je Secret of Kells tím, čím je. Scéna s Aisling, kocourem a zpěvem je vrcholem celého filmu. Nevím proč, ale během oné scény jsem měl příjemné mrazení v zádech a Bůh ví proč jsem měl i na krajíčku. Ve výsledku jsem byl překvapen, kolik mi toho dal film, o kterém se tak málo mluví. S Oskary to je těžké, na výhru určitě měl, ale na jeho netradiční animaci není americké publikum zvyklé. Jen tak na něj určitě nezapomenu. (03.10.2010)

Půjdu proti proudu. Kdejaký animáč na Nickleodeonu má podobný vizuál, a nikdo z toho nejásá. Navíc tady ten chtěný humor působí divně (deset minut se honí husa? to má být jako veselé?), a pokud chci vidět zvláštní animáč se zvláštním humorem, radši si pustím Spongeboba. Čtu tady, že to je poetický animáč. Hm, Poslední jednorožec je poetický animáč. Tohle neví, co chce být. Chvíli je to infantilní, chvíli zajímavé, chvíli hloupé, chvíli hororové (až to připomíná Čarodějova učně - viz přepadení), chvíli smutné, ale celkově nekonzistentní. (04.04.2012)

Napodruhé jsem to určitě ocenil víc než kdysi, ale nebudeme si nic nalhávat, zas tak úžasné to není. Není to ještě prostě to, co Moore dokázal potom v Písni moře. Tohle je poněkud nekonzistentní - prvních 15-20 minut se tváří jako normální animák pro děti, včetně tomu dost odpovídajícímu humoru, jenže pak to celé dost zvážní, do toho se pletou fantasy-mytologické prvky a konec se z toho snaží udělat něco poetického, přičemž se mu to moc nedaří a mě osobně ten konec přijde nepovedený. Navíc to, jak to dopadlo s Aisling je zde uzavřeno odbytě a ještě víc odbytá je celá ta mytologie za tím. Občas je něco lehce naznačeno, občas se v ní neprobírá nic - po Písni moře a Vlkochodích bych fakt čekal aspoň trochu promyšlenější svět. Já vím, že tohle je Moorův debut, ale i tak si získal obrovskou oblibu a mělo by v něm něco být, jenže já v něm to něco prostě nevidím. Příběh jakž takž zajímavý, postavy povětšinou sympatické, super hudba, animace originální a s pár skvělými nápady, ale za bůhvíjak úžasnou (jak jí zde každý druhý tituluje) bych ji teda já neoznačil. Pocity z toho mám ale spíš průměrné, takže z těch Moorových animáků bych se k Brendanovi vrátil s nejmenší pravděpodobností. 3* (12.08.2021)

Tomm Moore a Nora Twomey jsou animační iluminátoři ve všech významech těchto slov. Nejen, že jejich film vdechuje život středověkému umění rukopisných iluminací, který navíc živelně propojuje se světem keltských bájí, ale také divákům přináší osvícení svou vpravdě dech beroucí výtvarnou stránkou a okouzlujícím příběhem. "Brendan a tajemství Kellsu" na jedné straně nezapře inspiraci mijazakiovskými elementy, ale současně se řadí po bok překvapivě malé skupiny celovečerních animáků, které vycházejí z étosu starých legend a revitalizují staré výtvarné styly, jako např. "Syn bílé kobyly" (1981) Marcella Jankovicse, "Dobrodružství prince Achmeda" (1926) Lotte Reiniger či nedokončený projekt "The Thief and the Cobbler" Richarda Williamse. Moorův nádherný projekt uchvátí nejen nevídanou ornamentálností a sladěním tradiční kresby s počítačovou 2D animací, ale také pečlivě vystavěným scénářem, který právě po vzoru Mijazakiho snímků vždy na prvém místě myslí na emoce a nepodceňuje dětské diváky. (22.11.2020)