Brendan a tajemství Kellsu

Konečně jsem si po Písni moře a Vlkochodcích našla příležitost shlédnout i tenhle starší počin. Ilustrace jsou už tady magické a atmosféra silná, ale citelně mi chybí podrobněji vyprávěný příběh. Ten se tu ztrácí v mlze, v pohybu dějin, zachycený jen povšechně, zhruba, obecně a jen útržkovitě - jako by na jednotlivých osudech, konkrétních postavách a jejich životech vlastně nezáleželo. *** Je to možná legitimní optika a dlouho jsem zpytovala, proč a jestli mi to nutně musí překážet, no ale - překáželo. Přišlo mi to takhle příliš jednoplánové a nedotažené, postavy opouštěné uprostřed vyprávění, příběh načrtnutý letem světem, na rozdíl od umně propracovaných ilustrací, jen aby posloužil metafoře s osvícenstvím, a vadilo mi, že se nedozvíme víc o osudu Aisling, o smyslu jejího proměňování nebo jejího setkání s Brendanem (co v tom bylo pro ni? co se s ní dělo dál?), o povaze a významu toho temného místa, které jí nahánělo strach a připravilo o rodinu (proč?), o tom, co se dál dělo s opatstvím a lidmi v něm, kteří přežili, vadilo mi, že vlastně nic nezapadne dohromady, jen kamsi nahlédneme zprostředka dění a zase se vzdálíme a vůbec nic není dopovězeno. Ostatně i představa mladého mnicha, který časem zestárne vedle starého, aniž by prožil lásku, měl rodinu nebo aspoň byl živou součástí nějakého širšího společenství (je tam jen jedna scéna, kde čte lidem, ale žádná, kde by skrze ně sám pociťoval a prožíval naplňující život), je podivně jalová... *** Ve Vlkochodcích mě naopak uhranulo, jak v příběhu všechno dosedne na své místo ve struktuře celku stejně, jako jednotlivé ilustrace v každé chvíli spoluvytváří větší mozaiku života, mandalu, v níž všechno, prožitá bolest, radost, strach či nabývaná zkušenost a rozšiřující perspektiva, zapadá v harmonický, stále se proměňující a v něčem završující celek. *** (V Libějovicích, 13. 4. 2024) *~ (15.04.2024)

Tajomný a krásne spracovaný príbeh o Kellsoch o snahe o napísanie knihy, ktorá zachytáva ich kultúru a to kým a čím sú... Brendan malý chlapec z pevnosti musí prekonať nejednu prekážku na ceste za dosiahnutím tohto cieľa. Prekonať strach z neznámeho, spoznať iný svet a kultúru čo ho naučí nebáť sa sveta okolo a uveriť v samého seba a vo vlastné schopnosti. Prevzatie zodpovednosti v živote a prijatie poslania je vyvrcholením príbehu. Príbeh však okrem úžasnej vizuálnej stránky tvoria aj ostatné jeho časti. Škoda príliš uponáhľaného záveru v porovnaní s natiahnutým úvodom tak by to bolo možno aj za 5 hviezdičiek . (22.07.2013)

Pokud milujete počiny typu Tria z Belleville či Persepolis, tak není co řešit. The Secret of Kells je totiž ze stejného ranku alternativních animáků. A je i neméně kvalitní, audiovizuálně nápaditý či vnitřně bohatý. Skutečné umělecké dílo, zvláště v HD verzi (obrazem i bez nadsázky referenčním prostorovým zvukem). (18.10.2010)

Nadmíru pozoruhodné v jednom specifickém směru. Tím je neuvěřitelné množství skrytých detailů v animaci, kterými režisér své dílko obdaroval. Kdysi jsem viděl dokument o slavném pixarovském snímku Život brouka, ve kterém tvůrci tvrdili: pokaždé, když se na ten film podíváte, všimnete si něčeho nového. U tohoto evropského animáku však teprve pozorný divák objeví pravý smysl předchozí věty. Hrátky se vyskytují zejména ve stínohře, nebo při "lesních" scénách. Nelze popsat, nutno vidět. Vícekrát. Možná proto - zatím - "jen" čtyři hvězdičky. Obrovské plus za příběh točící se kolem knihy; tohle docení jen určitá (v dnešní internetu a PDF době nepříliš početná) komunita lidí... (19.10.2010)

"When the danger comes, all we can do is run and hope that we are fast enough." ____ Aneb co nevznikne když zkombinujete psychedelickou obrazotvornost a severoirskou mytologii.... Tomm Moore dobře ví jak u diváků vyvolat vizuální fraktálgasmus, a já mu za to dlužím blowjob při rituálu s ayahuascou. Přitom je tenhle animák v podstatě standardní religionistickou agitkou o osvícenství. Umění evropské animované scény ve vrcholný formě. (19.12.2020)