Iluzionista

Tati bez Tatiho není Tatim. Chomet se snažil věrně realizovat scénář, jenže bohužel zůstalo jen u toho. Příběh je to krásný, ale chybí tu skutečný Tati, který by ho rozpohyboval. Zkuste si představit, jak by s ním vypadala třeba noční scéna v garáži, jak by režíroval jednotlivé příběhy starých artistů... Chomet nostalgicky a poněkud otrocky přepsal jeho scénář do animace, nic víc. (02.07.2011)

Nadherny film a dar z nebes pro fanousky Jacquese Tatiho, ktery je ze scenare a hlavni postavy citit na mile daleko. Krasna rucne kreslena grafika ala Broken Sword (ne nahodou je oboji od frantiku) a uzasna piano hudba, ktera nahrazuje minimum dialogu. Je to dojemne a s blizicim se koncem cim dal smutnejsi. Takhle by hollywoodsky animak onanujici ve svych nejnovejsich 3D technologiich nikdy nemohl koncit ani vypadat a je to duvod, proc je Iluzionista o solidni uroven vys, nez treba v aktualni oscarove bitve konkurencni Toy Story 3. 9/10 (12.02.2011)

Brutální deprese skrytá za roztomile melancholickou poetiku. Na první pohled typicky francouzské motivy rozkročené mezi bezpohlavní Pixar a citlivou oduševnělost Myizakiho... avšak pod povrchem je temno. Temný je i příběh: O starém senilním kouzelníkovi se skrytě pedofilními sklony, který si koupí mladou a chudou prodejnou dívku, avšak ta mu brzy uteče s mladým rebelem a tak stařec odjíždí na venkov - zemřít, jako seschlý starý vlk utíkající od smečky do divočiny. Celý film je prodchnutý zmarem, smutkem, deziluzí a smrtí, přesně jak se to projektuje do vedlejších postav - hrdinových průvodců filmem. Například starý klaun páchající sebevraždu, či očividně fetující chudý loutkář... jedinou pozitivní postavou tak zůstává skotský alkoholik - ukazující že únik z mrzké reality je možný pouze skrze permanentní naložení v lihu. Iluzionista je jako zoufalý výkřik samotného Jacquese Tatiho - stařecká kritika nových pořádků a nových "bláznivých" stylů. A to vše ve vskutku přenádherném vizuálu. 8/10 (03.01.2011)

Sylvain Chomet složil svým animovaným filmem Iluzionista obdivnou poklonu Tatimu. Jacquesovo alter ego Hulot povstal ze zapomnění nuceného odpočinku a s tichou přemýšlivostí opětovně vykročil do světa dynamického rozvoje. Starosvětské důstojné okouzlení střídmou prostotou se v pokroku a spěchu přelétavosti vytrácí na okraj zájmu. Smutek z neodvratnosti se natrvalo zarývá do duše a s lehkou apatií se dává do pohybu. Tesknění nad povrchností, odcizováním i citovou prázdnotou jsou Tatiho celoživotním motivem. Neodsuzuje, jen smutně přihlíží stále většímu běsnění a mamonu. Komplikovaná efektnost mámení s významem pustiny dostává přednost před skutečnou podstatou, upřímností i střízlivou přemítavostí. Tati mě kdysi uhranul svou formou i obsahem. Chomet dokázal na jeho myšlení nenuceně navázat a srozumitelně přiblížit jeden z největších životních rozporů. Život není jen bojem o pozlacený flitr. Je to též bezelstný úsměv, povzbuzení naděje očekávání, vlídné chlácholivé slovo, či každodenní lidskost. Štěstí není život v blahobytu, nýbrž vyrovnanost hodnot lidství. Oázy klidu a opravdových citů pomalu a jistě z mapy světa nenávratně mizí, jedinou útěchou je zachování čistoty vnitřních poměrů, byť i občasné stíny jsou žádoucí. Tati umřel, můžeme ho jen malovat a obdivovat jeho celoživotní přesvědčení. Ach, Tati, důstojně si kráčel ve svých představách a někdo z nás tě snad bude i nadále následovat. (28.10.2017)

Iluzionista je lepšie zvládnutý film po animačnej stránke, ako Trio z Belleville. Je to otázka vkusu, ale tento film je trochu menej bizarne animovaný a tým pádom mi bol bližší. Bohužiaľ nemá silnú zápletku, skôr sa jedná o príbehy z netradičného partnerského života jedného páru. Predstavte si, že by nebola okolo neho tá Tatiho omáčka a film by bol iba o ľubovoľnom iluzionistovi. Bol by tak silný? Niekedy milá, melancholická atmosféra stačí, niekedy nie. Iluzionista je niekde medzi. Záverečných 15 minút je na čistých päť, škoda, že rovnako emocionálne silná nie je aj zvyšná stopáž. 70%. (08.09.2012)