Iluzionista

Brutální deprese skrytá za roztomile melancholickou poetiku. Na první pohled typicky francouzské motivy rozkročené mezi bezpohlavní Pixar a citlivou oduševnělost Myizakiho... avšak pod povrchem je temno. Temný je i příběh: O starém senilním kouzelníkovi se skrytě pedofilními sklony, který si koupí mladou a chudou prodejnou dívku, avšak ta mu brzy uteče s mladým rebelem a tak stařec odjíždí na venkov - zemřít, jako seschlý starý vlk utíkající od smečky do divočiny. Celý film je prodchnutý zmarem, smutkem, deziluzí a smrtí, přesně jak se to projektuje do vedlejších postav - hrdinových průvodců filmem. Například starý klaun páchající sebevraždu, či očividně fetující chudý loutkář... jedinou pozitivní postavou tak zůstává skotský alkoholik - ukazující že únik z mrzké reality je možný pouze skrze permanentní naložení v lihu. Iluzionista je jako zoufalý výkřik samotného Jacquese Tatiho - stařecká kritika nových pořádků a nových "bláznivých" stylů. A to vše ve vskutku přenádherném vizuálu. 8/10 (03.01.2011)

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří. (19.11.2011)

Tatiho neagresivní komediální styl, kdy pan Hulot často mizí kdesi v mizanscéně, byl v Iluzionistovi povýšen na hlavní téma filmu. Protagonista stojí na okraji záběru i zájmu. Dokud nenajde spřízněnou duši ve snící dívce, nikdo si ho nevšímá, je skoro neviditelný. Stejně jako jeho magie, u Tatiho vždy ukrytá kdesi za rohem a přitom všudypřítomná. Komično vzniká ze zdánlivě (vzhledem k tomu, že jde o animaci, skutečně zdánlivě) nahodilých situací – vítr rozrazí okno, spustí se déšť. Gagy neprozrazují svou promyšlenost, prostě se přihodí. Chomet před námi otevírá několik dveří naráz a dopředu nás neupozorňuje, kterými někdo vejde. Stejně jako Tati vytvoří určitou situaci, nechá ji rozvinout a doznít. Nespěchá, ačkoli průměrná délka záběru je očividně (i bez stopek v ruce) nižší než v kterémkoli z Tatiho tří mistrovských děl. Odkazuje se přitom nejen na ně (na Prázdniny například upomíná obsah kufru umývaného auta), ale také na neprávem opomíjený Trafic (záplava černých deštníků) a na cirkusový televizní film Parade. Nejvíce skrze film přesto prosvítá Můj strýček, jehož zápletku Iluzionista parafrázuje. Pouze v Hulotově závěrečném předání štafety je tentokrát více definitivnosti. Jeho přenechání prostoru mladým v sobě nese hořkost i naději. Iluzionista odchází, iluze, přinejmenším ty filmové, přetrvávají. Chomet Tatiho nemění k obrazu svému. Charakteristiku pana Hulota jako staromódního, v moderním světě poněkud rušivého elementu, který rozumí dětem a nikoli technologiím, zachovává, jenom mu nově umožňuje nahlédnout na sebe samého zvenčí (ve scéně z kina doslova). Za nejvýřečnější z této takřka němé poklony poslednímu z mistrů grotesky považuji paralelně běžící mikropříběh zasmušilého klauna, unaveného světem, který je více fascinován pohybem strojů než pohybem živých bytostí. Sám přitom, ani lidský, ani nelidský, nemá, kam by zapadnul. Věřím, že Tati to cítil podobně. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Mouzon, ScarPoul, rainman93 (09.09.2012)

Tomuhle kouzlu jsem nepodlehl především proto, že Iluzionista paradoxně není novým filmem Sylvaina Chometa, i když ho nezpochybnitelně natočil, ale je ,,novým" filmem Jacquese Tatiho, duchu jehož poetiky je tu vše podřízeno a z ní jedině čerpá tento určitě originální a zajímavý projekt. Je to zjevný hold a poklona velké francouzské legendě (a zřejmě i režisérovu velkému vzoru), sám jsem ale nikdy tak úplně nepodlehl kouzlu groteskní postavy pana Hulota, a možná ani proto mne úplně nepohltí jeho epigoni. Vraťte mi Chometa! Chci jeho nezaměnitelnou poetiku! Chci všechnu tu podmanivou magii a bizarní postavičky! Chci být zase okouzlován a dojímán! Přes všechnu tu nostalgii konstatuji: dosud nejslabší film Sylvaina Chometa a podobné rozčarování z inflace uměleckých hodnot, jako v případě režisérské kariéry Michela Gondryho a jeho posledního filmu...značky Gondry ani Chomet už nejsou tím, čím bývaly... (29.06.2011)

Iluzionista je lepšie zvládnutý film po animačnej stránke, ako Trio z Belleville. Je to otázka vkusu, ale tento film je trochu menej bizarne animovaný a tým pádom mi bol bližší. Bohužiaľ nemá silnú zápletku, skôr sa jedná o príbehy z netradičného partnerského života jedného páru. Predstavte si, že by nebola okolo neho tá Tatiho omáčka a film by bol iba o ľubovoľnom iluzionistovi. Bol by tak silný? Niekedy milá, melancholická atmosféra stačí, niekedy nie. Iluzionista je niekde medzi. Záverečných 15 minút je na čistých päť, škoda, že rovnako emocionálne silná nie je aj zvyšná stopáž. 70%. (08.09.2012)