Spoznáš muža svojich snov

tento film je oveľa viac než romantickou komédiou trpkou vzťahovou drámou, typická allenovská hudobná dramaturgia, nadnesený názov upozorňujúci na dôležitosť leitmotívu "okultizmu", ktorý je druhým rozprávačom príbehu, pričom ten prvý tiež prejavom podporuje "odľahčenosť" síce zvádzajú k tomu, že človek čaká humor, ale dočká sa len neskutočne boľavých právd o tom, akí sme, krutých zvratov a veľmi neveselých peripetií "rozpadajúcich" sa vzťahov: manželských, rodinných, pracovných. na woodyho naozaj až "pritrpký" kúsok vklinený medzi 2 podstatne veselšie dielka, ktoré ho kompenzujú (predošlý a nasledujúci film). charakteristický pre tento scenár je najme cynizmus - komentár rozprávača ešte asi nikdy nebol v kontraste s tým, čo sa hrdinom deje, taký cynický. ďalší prvok je skoro až divadelné záberovanie cez dlhé zábery, no nie statické, ale dynamické, sledujúce hrdinov motajúcich sa po "scénach" svojich súkromných divadiel. a posledným scenáristickým prvkom je "dekompozícia" - skoro každá mozaiková štruktúra naratívnosti smeruje k "zbližovaniu" a postupnému väčšiemu a väčšiemu prepletaniu sa jednotlivých rovín rozprávania, jednotlivých príbehov, kúskov mozaiky - no v tomto prípade sa "rozpadá", začíname v akej-takej "súdržnosti" príbehu jednej rodiny, ktorý sa postupne mení na viacero osobitných príbehov generácií, aby sa ešte ďalej od seba jednotlivé časti rozmieňali na menšie od seba sa vzďaľujúce jednotky: príbehy jednotlivých členov - a žiaden (alebo skoro žiaden) sa nekončí dobre, buď sa končí otvorene (s náklonom k "zlému" koncu) alebo len "menej zle". (05.03.2012)

Není to úplně ten starej typickej Woody se svou sarkastickou sebekritikou, ovšem sarkasus, trefné postřehy a vtipné i tragičtější životních situace najdeme skoro v každé scéně. V postavách, nebo spíš jejich osudech, se nejspíš najdete, ale do vážných úvah nad nimi se pouštět nebudete, film vám radši přinese uvolněný nadhled nad nimi i nad životem celkově. I když pár střihů může pro oko diváka působit rušivě, atmosferické pohledy na Londýn a známé chodníky i budovy podél Temže vše zručně vykompenzují. Já osobně se bavila při filmu celých skoro sto minut a každý, kdo přistoupí na Allenův styl vyprávění i pohled na svět bude zaručeně taky. (16.12.2010)

Může se zdát, že je to zase lehké a komediální, jako další Allenovy filmy z tohoto období; vybízí k tomu uvolněná hudba, světlé interiéry i exteriéry. Co se ale může během sledování jevit poklidně a v některých momentech odlehčeně, je však během děje neustále narušováno a v závěru smeteno, až připomíná ty nejtíživější Allenovy filmy (Interiéry, Září, chybí snad jen ona krutost z Manželů a manželek): Roy odcházející z nemocnice, Sally loučící se se svým šéfem, Helena, když odmítá dceři půjčit peníze, Alfie, který musí žít s tím, že dítě nejspíš nebude jeho - hlavně záběry na jejich tváře v tyto momenty. (02.05.2017)

Woody natáčí stále neúnavně… jen už trošku unavuje. Vysoký tmavý cizinec je o něco vážnější než ostatní allenovské vztahovky, s označením komedie bych byl opatrnější. Podobně jako v Manželích a manželkách se větší serióznost projevuje lehce nervnější, byť ne vyloženě labilní kamerou. (Z formální stránky dále zaujmou nanejvýš dlouhé záběry, dané však především Allenovou nechutí natáčet příliš složitě.) Vyprávěn je film svižně a srozumitelně, nikoli světoborně, zapojení vypravěče vyznívá zejména jako autorova snaha o usnadnění práce, podstatné obstarávají scénář a herci. Scénář průměrný, bez jediné hlášky, kterou bych měl chuť citovat, a ve své „osudové ironičnosti“ zůstávající daleko za Match Pointem, jenž ideu „padesát na padesát“ zpracovává mnohem důsledněji. Herci nadprůměrní a dodávající filmu šmrnc a vtip i tam, kde zní bezkrevné hlášky a obehrané životní pravdy. Budiž Allenovi přičteno jako plus upozadění sebelásky – jeho jasně čitelné alter ego v podobě neurotické postavy chybí. Mám však nedobré tušení, že se nejvíce zhlédnul v postavě Heleny, která celý film otevírá. Je to přitom postava přecitlivělá, hysterická, sebestředná a bez smyslu pro humor. Snad Woody příštím filmem dokáže, že sám takový ještě není. 60% Zajímavé komentáře: ScarPoul, rowdys, marvan, uiu (12.02.2011)

Na to jak jsem si užil VCB a Užívej si, co to jde, byl pro mě "Muž" celkem zklamáním. To že se Woodymu opět podařilo poskládat úctyhodný herecký ansámbl, už dneska asi nikoho nepřekvapí. Takže problém v žádném případě není v tom, že by ty postavičky byly špatně ztvárněné nebo snad dokonce nezajímavé. On je prostě akorát Allen pořádně nevyužil. Předkládá nám poměrně banální mudrování o tom, jak relativně spokojení lidé chtějí od života něco víc a ta nevděčnost všechno totálně podělá. A také o tom, že iluze jsou snesitelnější než realita. Nic co bychom neviděli už mockrát. A ještě ke všemu s nepěkně malou porcí humoru. Suma sumárum, jako komedie nepobaví, jako drama nepřináší nic nového. Doporučuji spíš skalním Allenovcům. (18.11.2010)