Spoznáš muža svojich snov

Po skvelym Whatever Works jsem se na novyho Woodyho tesil, ale bohuzel tohle je jeden z tech slabsich filmu. Nerikam spatnej, jen slabsi. Tradicne takovy to klasicky komedio drama o vztazich, kde postavy neustale melou a kolikrat clovek nevi, jestli se ma smat nebo ne. Jako romantika to nijak zvlast nefunguje, ale precejen se u toho da obcas dobre zasmat. Navic to zachranujou skvely herci, obzvlast me prijemne prekvapili Gemma Jones a Anthony Hopkins, ktery pokazdy, kdyz jsou na scene, spolehlive pobavi a je skoda, ze nejsou vic vyuzity. Takze celkove v Allenovo filmografii nic vyjimecnyho, ale rozhodne prijemne stravenejch 100 minut. (19.11.2010)

Neuvěřitelné!! Woody Allen nepolevuje a rok co rok překvapuje další porcí promyšlených dialogů a netriviálních příběhů. Mistr už dávno nemusí nikomu nic dokazovat, natož mě, který některé jeho dítka doslova zbožňuje. Přesto.. když chce bavit, dojímat, soudit, překvapovat i pitvat, bránit mu v tom rozhodně nebudu. Pro tentokrát to není až tak jistý tah na branku, ale to „vůbec“ nevadí. No, vadí.. místy to totiž vypadá, jako by si slavný tvůrce jen plnil formu, protože ač měl skvostné herce a dobrý námět, jede jen na půl plynu. Cynicky se vyjadřuje k snaze několika vesměs příbuzensky propletených postav vymanit se z osobní krize. V některých to slušně vře, jiní se na dno teprve dostanou, další se z něho sápají zase nahoru. Skáče od jedné postavy k druhé, člověk se těší, co nabídne další setkání s někým, jenž se mu právě v minulé scéně stával bližším, jenže těch postav je tolik, žádná až tak moc srdcová a.. Allen, který dál putuje po starém kontinentě (ze Španělska přesídlil na britské ostrovy), tentokrát nijak zásadně nepřekvapuje (i když obrat u Joshe Brolina mě dostal), přesto si s divákem slušně pohraje (přebíhá z komediálních do tragických rozměrů a zase zpět), nastoleným zápletkám a potížím nedává řešení/morální soudy. Prostě leccos nechává na divácích. Ať si oni sami rozhodnou, zda ta či ona postava jedná správně.. i když se tak trochu staví a fandí těm naivnějším (třeba Gemmě Jones vrhající se do náručí kartářky). Občas jsou to skvostné momenty zralého tvůrce, povětšinou ale chybí ona pověstná lehkost.. přesto pořád nadprůměr!! Jo, a chci bydlet naproti Freidy Pinto.. (09.01.2011)

Není to úplně ten starej typickej Woody se svou sarkastickou sebekritikou, ovšem sarkasus, trefné postřehy a vtipné i tragičtější životních situace najdeme skoro v každé scéně. V postavách, nebo spíš jejich osudech, se nejspíš najdete, ale do vážných úvah nad nimi se pouštět nebudete, film vám radši přinese uvolněný nadhled nad nimi i nad životem celkově. I když pár střihů může pro oko diváka působit rušivě, atmosferické pohledy na Londýn a známé chodníky i budovy podél Temže vše zručně vykompenzují. Já osobně se bavila při filmu celých skoro sto minut a každý, kdo přistoupí na Allenův styl vyprávění i pohled na svět bude zaručeně taky. (16.12.2010)

Vyzrálý Woody, jak ho mám ráda - hravý, zveličující, zesměšňující a zde navíc i noblesní, a přes všechnu tu tragiku vlastně velmi uvolněný. Ženské obsazení bez chyby (včetně úžasných kostýmů), z mužského mi nesedl Josh Brolin, zato mi přijde, že své alter ego Woody tentokrát rozdělil do dvou postav - Heleny Gemmy Jones a Alfieho Anthonyho Hopkinse, přesně podle své rozpolcenosti... Woody neohromující, ale právě ten, kterého mohu vidět s chutí znovu. (29.08.2013)

Na Woodyho filmy můžete chodit jako na večeři do oblíbené restaurace - prostě víte, jakou kvalitu můžete čekat. Allen se posté vrací k postavě starého kozla, který si natrká mladou samičku (nejvíce styčných bodů najdeme asi u Mighty Aphrodite), v roli moulovatého dědouše se překvapivě blýskl Anthony Hopkins. Nikdy bych nečekal, že mu ty roztržité dialogy tak sednou. Woody se taky nenuceně otřel o téma esoterických šarlatánů, aby nakonec rezignovaně rozložil ruce se zjištěním, že nejšťastnější jsou právě hodní blbci, kterým se žije dobře ve vlastních fata morgánách. Uhrančivě krásná Freida Pinto. Jako vždy precizní Josh Brolin. Chuťovka. (13.02.2011)