Svätá tráva

Natočiť tento `film` chcelo veľmi veľa odvahy, ako pre Krystinu Jandu, tak aj pre Andrzeja Wajdu. V podstate sa tu nedá moc hovoriť o filme. Ide skôr o katarziu, osobnú výpoveď zúčastnených. Celý snímok stavia na filme, ktorý vlastne nebol nikdy dokončený a na veľmi osobnej výpovedi K. Jandy. Zaznamenáva plynutie života tesne pred smrťou kameramana Edwarda Kłosińského, jej manžela. Všetky tieto udalosti stavia medzi sebou do zvláštnej mrazivej paralely. Zastihla ich smrť, a oni sa s ňou chcú vyrovnať aj takouto cestou. (20.11.2009)

Podobne, ako vo Veľkom týždni Wajda točí už skôr televízne stroho s niekoľkými málo hercami a zopár interiérmi a exteriérmi. Napriek tomu sa mu podarilo vytvoriť veľmi sugestívnu, až stiesňujúcu atmosféru, najmä zvolenou farebnou paletou. Film si akoby napísal a natočil pre seba, ale nie ako ušľachtilú nudu, ale poctivé psychologické dielo. Stavbou scenára pripomenie hutnejší, ale ťažšie uchopiteľný Všetko na predaj. Po tomto filme je už konečne najvyšší čas si pozrieť Evu Novú a prípadne tieto diela porovnať. (24.03.2016)

Wajda zaexperimentoval a vyšlo mu to. Film mal byť pôvodne asi celkom iný, ale okolnosti ho prinútili a vznikol trojvrstvový film, kde nie je jasné, čo je tu hlavné. Ale je jasné, čo je najsilnejšie, sú to určite výpovede Krystyny Janda v prázdnej izbe. Naviac film provokuje nerovným vzťahom, lekárskou etikou a zároveň je zaťažený myšlienkami na umieranie. Keby sa ma to až tak nedotýkalo, asi by to boli štyri hviezdy, ale nemôžem ináč ako na plný počet. –––– Smrť krúži nad tým textom. –––– Umrel tak, aby som stihla na predstavenie. (22.03.2016)

Celá geneze tohoto filmu jako by byla stejně bolestná jako obsah původní Iwaszkiewiczovy povídky Puškvorec (Tatarak). Celkový koncept tvoří tři narativní linie. Iwaszkiewiczovský příběh na smrt nemocné ženy prodchnutý tragičností její lásky k mladíkovi Boguśovi, jakýsi meta-film z natáčení o problémech hlavní herečky a linie, ve které Krystyna Janda předčítá své autentické zápisky z posledních dnů jejího manžela kameramana Edvarda Klosińkyho, který během natáčení původní podoby filmu zemřel. Přitom ve všech třech rolích jako herečka exceluje Krystyna Janda. [LFŠ 2010] (02.08.2010)

Zpočátku jsem nemohla překousnout střídání tří vyprávěcích linek. Pokaždé na mě ten přeskok jinam působil násilně. Řekla jsem si, že zkusím nechat film několik dní doznívat, aniž bych se nutila na něj myslet. Vracel se mi motiv hnilobného zápachu puškvorce (na povrchu vypadá všechno ještě krásně, ale uvnitř zmar dokonává své dílo) a obraz "starých" časů, kdy se muži střední třídy chovali k ženám galantně a nezapomínali na to (to je v buranském prostředí Čech do očí bijící vlastnost). Potom jsem mínila, že jde o odvážný filmový experiment, který celkem "šťastně" využil náhlé shody okolností, kdy představitelka hlavní filmové postavy ve svém osobním životě prožívá ztrátu milovaného člověka, stejně jako žena, kterou na plátně ztvárňuje. Bylo pro mě ohromující, že Wajda a Janda nevytvořili z plačky prostitutku vlastních citů. A pak mě ještě napadla poslední, asi nejhloupější ze všech tří, myšlenka. Totiž, že k jednotlivým životním situacím, vnitřním prožitkům, jsou popsány tuny papíru, namluveny kilometry magnetofonových záznamů, natočeny nespočetné kotouče filmových pásů a digitalizovány mraky dat, takže jednou z cest, jak se s tím vším vyrovnat, je kompilovat, spojovat, stavět vedle sebe, aby se nakonec věci, prožitky samotné, znovu ukázaly. Dobré komentáře: Freemind, JanKukulín, decay, Ronee. (06.02.2011)