Počiatok

Nolan se opět potvrzuje jako technicky silný režisér, ale měl by se řídit radou jedné ze svých postav a začít snít ve větším. Svět snů a fantazie totiž ukazuje jeho chladnost a neschopnost oprostit se od desítky pravidel tím spíš. Přitom pravidla Počátku rozhodně nejsou nějak brilantně promyšlena a je až překvapivě snadné najít díry v logice. Nevadilo by mi to u jiných filmů, ale když se něco tak strašně vydává za chodícího filmového zázraka, přitom však je to děravé jak ementál, vyloženě mě to irituje. Možná i proto, že vše je polopaticky vysvětleno a několikrát zopakováno, aby zápletku pochopil i největší jouda. Nezbývá tedy ani malá rezerva a mezera, které by trhliny obhajovaly skrze "tajemno" a "domyšlení si". V celkovém nápadu byl potenciál - věřím, že kdyby Nolan skutečně natočil nízkorozpočtové krimi, měli bychom tu film roku (minimálně), ale tak komplexní námět nejde udělat jako blockbuster pro každého, což ale s tímhle rozpočtem bylo nutné. Je to tím smutnější, že veškeré "vysokorozpočtové" prvky jsou naprosto zbytečné a snímek by stejně dobře fungoval i bez nich. Inception je pěkný blockbuster, který divákům vnuká myšlenku o svojí chytrosti, promyšlenosti a jedinečnosti velmi úspěšně. Nolan si pochvalu zaslouží minimálně za to, jak se dokáže vetřít "obyčejnému" divákovi, který si najde modlu, (jde na to chytře - skrze přesvědčení ho, že když snímek pochopil, je sám chytrý - přitom na pochopení Počátku není naprosto nic složitého), a přesto udrží pozornost u těch náročnějších, kteří se budou soustředit hlavně na technické kvality, narativní kejkle a chyby si uvědomí, ale prominou je. Inception je skutečně dobrý film, výjimečného na něm ale není nic. (24.07.2010)

Než se podívám podruhé a vyplodím něco smysluplnějšího, musím říct následující - dobře, DiCaprio si zaslouží respekt jako herec. Nolan je nadlidské nebo možná nelidské stvoření uvězněné v lidském mozku. Joseph Gordon-Levitt je sekáč (což byl minimálně i v 500 Days of Summer, ale tady hraje zcela jiný druh). Marion je věrohodná i jako psychopat, ale už to není sexy:) A nakonec, přestože je na plátně asi deset sekund, ale protože mě vizuálně vyděsila už v druhém filmu, Talulah Riley je děsivě nefotogenická až ošklivá, minimálně pokud je jakkoliv "přikrášlená" (k důkazu číslo 2 viz Piráti Na Vlnách). Jo a abych nezapomněl - po deseti letech je Inception první neanimák, ze kterého mi samovolně spadla čelist. (26.08.2010)

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)

Dokonalá lahůdka pro Nolanovo potěšení. Co si kdy tento režisérský mistr na svých filmech nejvíc užíval, užívá si v Inception do poslední vteřinky. Ať už jde o hlavního hrdinu plného vnitřních rozporů v prostředí daleko větším než on sám, o nejednoznačné závěry a v neposlední řadě o několik dějových rovin střídajících se v centru dění (tato libůstka, natolik osvědčená v Temném rytířovi, je zde dovedena na nejzazší možné maximum). Zkrátka dostáváme všechny finty, nad kterými jsme kdy pokývali hlavou - v jednom efektním balení, které si vás omotá od prvních minut tak pevně, že nezbude nic jiného než hladově sledovat osudové příběhové nitky. A když Leonardo DiCaprio dokončí herecký megakoncert a Hans Zimmer ten hudební, je jasno. Přišel nový filmový life-changer. (23.07.2010)