Lono

No.. velice těžko se mi hodnotí tento film. Ani vlastně nevím, jak ho mám ohodnotit, protože jsem z toho celkem rozrušená. Možná to byl záměr režiséra, nevím.. ale jestli ano, tak se mu to povedlo. Celý film se odehrává u pobřeží, v deštivém, chladném počasí, kde je krajina sice krásná, ale osamělá a izolovaná. Pocit, že bych měla žít někde sama, se svým špatným (nebo dobrým? každý to vnímá jinak) rozhodnutím, mě děsí. To vše si ale dobrovolně vybrala Eva Green - matka, která se vzdala svého dosavadního života, aby vrátila na svět osobu, kterou tak moc milovala. Vidíme zákeřnou povahu společnosti, její péči o klon Tommyho, chce být skutečně dobrou matkou a za každou cenu se snaží udržet své city v roli matky, ale je zřejmé, že začíná žárlit, když přichází žena do Tommyho života. Film odhaluje svůj příběh ve velmi pomalém tempu a zřejmě tím chtěl režisér vytvořit atmosféru, ale jako celek to působí až moc.. no utahaně. Je to film na jedno zhlédnutí a konec filmu nebudu ani komentovat, protože jen ta myšlenka na to, se mi hnusí a nemám pro to žádné pochopení. (07.06.2012)

Tak spojovací článek mezi opočlověkem a homo sapiens nevyhynul, byl spatřen na britských ostrovech a dostal jméno Matt Smith, to vysvětluje jeho výběr, coby vhodného objektu ke klonování, já bych ovšem volila raději formaldehyd... Tolik k obsazení mužské role, která mně narušila veškeré soustředění v pod nehty zalézajícím, bezútěšném čekání na dozrávajícího milence. Konečný mírný nadprůměr tak vděčí námětu, nehostinné kameře, jedinému možnému konci a pasivnímu odevzdání se Evy Green. (15.10.2013)

Upřímně ten film je hodně zvláštní. Fil jsem zhlédla, jelikož mě zaujal ústřední motiv, ale hned ze začátku mě zaskočila ponurá atmosfér, která je provázena celým filmem. Člověk má pocit, že spíš než děj samotný, na něj doléhá chlad. Na druhou stranu smekám před výkonem Evy Green, která ukázala, že není jen ta Bondova dívka. ale že umí i hrát a dřímá v ní talent. S hodnocením bych šla možná i výše nebýt toho závěru, ze kterého mám smíšené pocity... (08.10.2011)

Nápad/téma za milión, ktorý ma potešil rovnako ako svojho času jeden kórejský kolega, ale tu veškerá paralela končí. Womb je europart v plnej polnej, hypnoticky pomalé tempo, stelesnený minimalizmus vizuálny aj výrazový, ale napriek tomu so silným impaktom. Fliegauf nahlas medituje a rovnaký (niekedy až zbytočne moc široký) priestor necháva aj divákovi. Analyzovať budem pri pive, snáď len že Smith (veľmi zaujimávy typ) aj bongirl Eva tu hrajú hereckú superligu. 75% (30.08.2011)

fliegauf sústredene, miestami meditatívne, občas až hypnoticky a hlavne výtvarne strhujúco rozpráva nielen príbeh o nekonečne a tom, či je etické a morálne ho prekonať z našej pozície smrteľníkov, o oprávnenosti, správnosti (či skôr nesprávnosti) zasahovania do prirodzeného chodu vecí a hrania sa na "boho", tiež však istú variáciu (a modifikáciu) "oidipovského" príbehu (freud by mal radosť) a nezvyčajný príbeh jednej neortodoxnej lásky; rozohráva to paradoxne ma malej ploche, no pocit komornosti kontrastuje s neustálym vizuálnym pripomínaním "nekonečna", v koncepčne geniálne zvolenej scénografii a výprave; a aj tak najviac potešia detaily: mŕtvy slimák v zápalkovej škatuľke, účesy evy green, prevrátený hrdzavý čln, socha tuleňa... režiisérovi sa podarilo príbeh zuniverzálniť zasadením do ne-času a ne-priestoru a tým úplne dôsledne dotiahnuť svoj pohľad na danú tému do nadčasovej platnosti; (01.04.2012)