LOL

LOL není ani teenager komedie, ale ani žádná nezávislá "něcoříkající" tvorba. Stojí někde na pomezí a ne a ne se zařadit. Ačkoli se ve filmu pořád něco děje, šíleně se vleče a je zde plno nepotřebných scén a málo prostoru pro jiné, které by nám odhalily více vnitřních pocitů. Možná zbytečně moc postav na tak relativně složitou stavbu děje, i když chápu, že je to účel a mnohem lépe se vše ukazuje na kvantitě, protože při minimu postav by myšlenka nevynikla. Ale beztak to beru jako právě únik od pořádného zabřednutí do děje. Uznávám ale, že něco do sebe to mělo a na další film této režisérky se velice rád podívám :) (07.05.2010)

Puberťácké, francouzské, generační, zamilované, rodičovské, nevychované, cigaretové. Prostě taková mladá zlatá francouzská mládež z dobrých rodin, co neměla nic jiného na práci, než si ve škole měnit partnery, žárlit na sebe, kouřit, hulit, pít, řvát na rodiče, utíkat z domova, všechny oklamávat a seznamovat se se sexem. Do toho se prolíná osobní život matky hlavní hrdinky. ..dnes žádný závěr.. (12.09.2010)

Komedie? Neee...Lehce humorné drama? Ano. Co bych chtěl ve filmu vypíchnout a co mi přišlo nejzajímavější, byl vztah LOLy s mamkou. Další výhodou tohoto mládežnickýho filmu je, že působí z dějového hlediska poměrně uvěřitelně a přirozeně. Zatímco to, co rozhodně není uvěřitelný, je sestava kluků metrosexuálků s orlím hnízdem na hlavě. Musím co nevidět vyrazit do Paříže a zjistit, jestli je teď skutečně taková móda :-D :-D. Je paradox, že na filmu o puberťácích mě osobně nejvíc zaujaly jejich vztahy s rodiči a taktéž vztahy mezi samotnými dospěláky, zatímco, ty pubertální starosti mě opravdu míjely. Pokud však hledáte komedii, tak tady nehledejte. 60% (27.02.2012)

Scénář: Lisa Azuelos, Delgado Nans .. O rodičích a dětech. O matce a dceři a jejich až velmi podobných problémech. Svěže, odlehčeně, z výkladní skříně. Sophie Marceau je perfektní a i ta parta mladých (slečen) stojí za pozornost.. L♥L® (01.02.2011)

Spíš odlehčené drama s několika úsměvnými momenty než komedie. Zajímavé především proplétámím velmi podobných trablů matky a dcery, které v podstatě prožívají a řeší totéž, byť každá z perspektivy své role a věku. Christa Theret sympatická a věrohodná, Sophie Marceau výborná. U omladiny jsem se slzou v oku zavzpomínal na vlastní školní lásky a první milostné trable, a Sophii jsem dokonale rozuměl a chápal ji snad v každém okamžiku. I když občas mě napadlo jestlipak si při tom připomněla své dva Večírky. Jinak pohoda. Nic, co by urazilo, i když také nic, co by zůstalo zaryto někde hluboko. Výlet do Anglie pobavil, všechno ostatní běží hladce a předvídatelně, situace se nikdy nevyhrotí tak, aby to drásalo nervovou soustavu. Pokud jsem měl nějaký problém, pak to byli kluci. Nejenže byli jak přes kopírák, takže jsem ještě v půlce filmu tápal a nevěděl který je který, ale navíc jsem se nedokázal nesmát tomu roští co nosili na hlavách. A na adresu všem posměváčkům z řad mladých i jejich rodičů, tedy i sebe, připomínám – Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete jednou vy. (14.02.2015)