Nedodržaný sľub

„Hlava vždy krváca najviac.“ Snímka inšpirovaná skutočnými udalosťami. Nie je to prehra, ale ani žiadne veľkolepé víťazstvo. Je to "len" dobrý film, u ktorého budete mať síce stále pocit, že všetko (akcia, výprava, herci) mohlo byť lepšie, ale nudiť sa nebudete. Potešilo ma, že tvorcovia sa neboja nadávok, krvi, ani erotiky. Bohužiaľ, väčšinu času kĺžu po povrchu a časté menenie miesta (pracovný tábor, nemocnica, kláštor, partizánsky tábor) diváka vyhadzuje zo sedla, hoci v pôvodných predstavách tvorcov mal asi budiť dojem veľkoleposti a štedrého rozpočtu. Pozitívne hodnotím sympatický, prirodzený výkon Sama Spišáka. (27.05.2011)

Je ťažké napísať niečo o tomto filme a nenaraziť pritom na najrôznejšie spoločenské limity a predsudky. Rovnako je ťažké posúdiť, či filmov o holokauste už bolo dosť a téma je vyčerpaná alebo je ešte priestor na vznik ďalších. Nedokážem ani posúdiť, či cena za českú koprodukciu v podobe neúspešného režiséra a povinne obsadzovaného Ondřeja Vetchého nebola príliš vysoká. Dobré je, že film vznikal podľa skutočnej postavy, aj keď jej pestrý osud spôsobil drobenie filmu na epizódy. Zlé je, že opúšťaním jedných klišé sa do témy vnášajú nové (idylický obraz židovskej rodiny, Slováci ako opilci iba uniformou odlíšiteľní od gardistov, partizáni ako banditi a pod.). Téma si vyžadovala, aby obraz protižidovských, ale aj vo všeobecnosti vojnových represálií bol omnoho krutejší a desivejší. Predsa nebolo úmyslom nakrútiť film o putovaní Martina Friedmanna. Film určite nie je prelomový a ani nesignalizuje príchod lepších časov slovenského filmu. Napriek tomu je v ňom možné nájsť množstvo pekne nasnímaných obrazov, zaujímavých scén, sem-tam sa prihodí aj dobrý dialóg a tolerantný divák potom odpustí neúčelne prehnanú stopáž, amatérske bojové scény i ďalšie zo sedadla dvíhajúce nedostatky. (30.05.2011)

Čo sa týka vecí ohľadne holokaustu je snímka výnimočná v nastolení novej premisy: aj medzi partizánmi panoval antisemitizmus. O tom sa v učebniciach dejepisu nedočítame. Zaregistrovať by to mali preto aj školy a poslať do kina svojich žiakov, už len preto, aby o tom premýšľali, či diskutovali. Majú šancu sa ako-tak stotožniť s hlavným hrdinom, a keďže ide o slovenské prostredie, príbeh im môže byť o niečo bližší. Faktorom, ktorý umocňuje emócie, je v neposlednom rade hudba. Navodzuje zimomriavky a dokonale podfarbuje dej. Neznervózňuje ani nepôsobí silene. Zaujme a do povedomia vchádza akoby mimovoľne. Najlepšie by asi bolo držať sa skutočných kladných udalostí o Slovenskom štáte. Čo už. Vzniká otázka, do akej miery treba sled skutočných udalostí „prikrášľovať“. Našťastie ani romantická zápletka nezaberá priveľa priestoru. (07.03.2019)

Až na Slovensko musel český režisér Jiří Chlumský, aby realizoval svůj jednoznačně nejpodařenější film, když velmi chytře propojil dva blízké subžánry, konkrétně válečné drama o holocaustu s dramatem partyzánským. Subjektivně řadím víš onu druhou část této zajímavé filmové skládačky, neboť k naplněním diváckého očekávání u snímku o holocaustu jistě došlo, ale teprve partyzánská část umocnila hlubší podstatu tak iracionálního fenoménu, jakým je antisemitismus. Takto silné téma má zřejmou nevýhodou v tom, že bylo do podoby (nejen) celovečerního filmu zpracováno již nespočetně krát, což trochu ubralo konečnému vyznění první části z před a po odjezdu do sběrného internačního tábora, neboť podobné osudy byly k vidění již mnohokrát a pohled Jiřího Chlumského nebyl ničím originální, což ovšem zlomila právě druhá část snímku, která oprášila tak hojně zastoupené filmové příběhy o SNP (pro neznalé této kdysi legendární zkratky ozřejmím citací plného originálního názvu - Slovenské národné povstanie) a dodala jim ještě jakousi přidanou hodnotu v podobě židovského chlapce, který se musí v zájmu svého přežití vydávat za nežida, a přesto není sto uniknout antisemitským náladám. Silný příběh, o to víc, že je založen na skutečném curriculum vitae... (05.09.2011)

Je vidět, že utrpení prožitá za Druhé Světové Války, zejména pokud jde o židovský národ, je pro filmaře stále velmi vděčným tématem, i když diváky asi již tolik nepřitahuje. Pohled na osud, který lidský fanatismus přinesl mladému nadanému fotbalistovi, je celkem dobrou sondou do nitra společnosti Slovenského Štátu, kde byla situace velice odlišná od situace v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, a zároveň poodhaluje skutečnost, že protižidovská nenávist existovala, i ve východních zemích, dávno před nástupem nacismu. Jak už někdo, velmi trefně, poznamenal, slovenský film snad konečně opravdu ožívá. 75% (09.06.2009)