Chef Speciality
Réžia:
Lucie BělohradskáKamera:
Petr ČepickýHrajú:
Jiří Lábus, Lukáš Hlavica, Zuzana Stivínová, Linda Rybová, Miroslav Táborský, Miloslav Kopečný, Jan Teplý ml., Bořivoj Navrátil, Jan Unger, René Přibil, Luděk Nešleha, Hanuš Bor, Zdeněk Velen (viac)Obsahy(1)
Pan Laffler (Jiří Lábus) je podivín. To ví úplně každý v kanceláři, kterou vede. Ví to i úředník Costain (Lukáš Hlavica) a velice se proto podiví, když jeho jindy neosobní šéf udělá něco tak lidského, jako že Costaina pozve na večeři. Ale domů ne. Doma, jak říká, nepřijímá. Zavede ho do nenápadné, zapadlé restaurace U Sbirra, kde se schází velmi uzavřená společnost podivných lidí. I samotná restaurace je podivná. Žádné jídelní lístky, žádné koření, žádný alkohol, ani kouřit se zde nesmí. A jídlo? Jediné jídlo, které se zde podává, je řídká polévka a hlavní chod nevýrazné chuti. Costain je konsternován, ale nechce Lafflera urazit, a tak přijímá další pozvání. Sám se tomu diví, ale nezvyklé jídlo mu začíná chutnat a co teprve, až okusí místní specialitu šéfkuchaře, která se podává jen jednou za čas - Amirstanského beránka... (Oskar)
(viac)Recenzie (50)
Na to, že se jedná o český porevoluční film a navíc televizní inscenaci, tak tu literární předlohu ani moc nezkazili a výsledek je poměrně slušný. Přesto je mnohem větším zážitkem přečíst si stejnojmennou povídku od Stanleye Ellina. V českém překladu poprvé vyšla v antologii Tichá hrůza (Praha 1967). ()
"U Sbirra je... domácké prostředí." Perfektní ztvárnění postupného úpadku člověka. Škoda je snad pouze to, že postupem času mizí Costainovy myšlenkové promluvy. To může být ovlivněno tím, že již není potřeba vytvářet ironii v jeho vztahu k Lafflerovi a ke Sbirrovi (jak je tomu na začátku) - nyní totiž již doslova říká to, co si myslí. Stejně by ale bylo zajímavé tam ty myšlenkové pochody mít, Costainova postava by se vyvíjela barvitěji. To je ale pouze takový nápad, nikoliv výtka, jelikož SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE je i bez toho brilantní a především brutálně vtipný film. ()
Neskutečná atmosféra, která je dána jak stylizací filmu, tak i skvělými hereckými výkony, kdy Jiří Lábus jednoznačně vede. Ale je tu i další skvělý prvek, a to je televizní zpracování. Neskutečně tomu svědčí, protože snímek je pak dostatečně umírněný, vybírá si především interiéry, které jsou relativně malé, čímž je celkový děsivý dojem umocněn. A navíc nic děsivého skutečně nevidíte. Tady je krásně vidět, že rozhodující je prostě atmosféra. ()
Mimořádně zdařilá a hodně kořeněná jednohubka pro labužníky. Paní režisérka dokázala vybudovat kouzelnou, lehce mysteriózní hororovou atmosféru, nepostrádající vtip a lehkost a udržet diváka v napětí a očekávání. Skvělá kamera si hraje s detaily, zejména bramborovitého obličeje pana Lafflera a podivně krvavých očí záhadného personálu restaurace. Herecký výkon Jiřího Lábuse je famózní a jeho repliku „doma nepřijímám“ používám od té doby také - když mám doma neúnosný bordel. A ještě něco je zde příznačné: Totiž pozvolné propadání až do úplné závislosti trávit večer, co večer v restauraci U Poma - pardon U Sbirra!! ;-) ()
Šedesátiletá povídka Stanleyho Ellina patří ke klasice horrorové literatury a její televizní adaptace je na tom kvalitativně prakticky stejně. Příběh návštěvníků velmi specifické restaurace U Sbirra zůstal prakticky nezměněn a co je zásadní, režisérce se podařilo udržet i atmosféru. Ta staví především na hereckých výkonech, ze kterých nutně musím vyzdvihnout Jiřího Lábuse v jeho životní roli Lafflera. Mlhavé záběry interiéru restaurace, podobizna E.A.Poa, všudypřítomná černá kočka....to vše vám navždy zůstane pod kůží. Osobně tuhle adaptaci řadím mezi pět nejlepších českých filmových horrorů. ()
Zaujímavosti (4)
- V roce 2012 vznikla rozhlasová adaptace Ellinovy povídky pod stejným názvem. V režii Hany Kofránkové účinkovali Josef Somr, Otakar Brousek ml., Jaroslav Kepka a Petr Lněnička (Přemek)
- Na obraze v restauraci je vyobrazen spisovatel Edgar Allan Poe. (Duoscop)
- Snímek byl natočen na motivy povídky Stanleyho Bernarda Ellina "Specialty of the House" z roku 1967. Jeho další díla se stala předlohou například i pro televizní seriál Příběhy Alfreda Hitchcocka (od r. 1985). (Candid)
Reklama