Mary a Max

Co na to říct, výborný úvod s melodií, která ne mě působila zábavně, dojímavě, hravě a byla z ní cítit naděje. A nač se tu rozepisovat, když úplně stejné dojmy ve mě vzbudil i film jako celek. Jeden z nejzajímavěji udělaných animáků pro dospělejší publikum, u kterého mě chvílemi přepadaly silné deprese a přesto jsem si ho dokázala užít, hlavně díky té ironii ze života, jíž je film bohatě prošpikován. (13.05.2011)

Geniální dílo po všech stránkách. Po stránce výtvarné, obsahové, scénáristické i v celkovém zpracování. A také v charakterech obou hlavních postaviček. Melancholické, šedivé, plné pravdivých myšlenek a velmi skutečné. Od Adama Elliota jsem již zhlédla výtvarně obdobně zpracovaný krátký film Harvie Krumpet, jemuž jsem taktéž udělila plný počet. Pokud Vás Mary a Max uchvátili, rozhodně si udělejte chvíli i na Harvieho:) (18.09.2011)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

V myšlení drtivé většiny diváků stále přetrvává představa, že animovaný film je v první řadě záležitostí pro děti a maximálně může mít přesah jako rodinná podívaná pro dětský doprovod. Dílo Adama Eliota se této zavedené klasifikaci vymyká a jeho snímek Mary a Max je všechno, jenom ne dílko určené dětskému divákovi. Jde o psychologické drama, které líčí vznik přátelství dvou naprosto odlišných osob, které spojuje pouze jejich outsiderovství. Malá holčička z Austrálie, která trpí syndromem nechtěného dítěte, navíc vyrůstající v rodině, která se těžko dá označit za funkční, a samotářský obézní Žid trpící duševní chorobou, touží po přátelství a najdou ho prostřednictvím dopisů adresovaných na vzdálený kontinent. Film citlivě a nenásilně popisuje vznikající citové pouto, vzestupy a pády jejich vzájemného vztahu. Jde o hodně výlučné komorní dílko určené spíš k zamyšlení než k zábavě. Zároveň jde o jeden z vrcholů současného animovaného filmu a doklad toho, že se animovaný film plně emancipoval na roveň hraného filmu. Pokud jde o emoce, dokáže Eliot skvěle pracovat s charaktery svých postav a vystavuje své hrdiny spoustě problémů, kterým musí čelit. Tolik průšvihů, kolik se koncentruje v jejich životě, by stačilo pro veškeré osazenstvo ordinace vyhledávaného psychiatra a psychologa během několika dní. A přitom všem dokážou brát Mary a Max život s nadhledem a rozjímají např. nad tím, jestli taxikář, který couvá, platí zákazníkovi, nebo naopak. Neseděla mi úplně výtvarná stránka, ale z hlediska kvalit scénáře a režie by si film zasloužil absolutní hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (02.05.2010)

ZLÍNFEST Jako vyprávění o přátelství nesmírně silné a působivé, i když především proto, že v emociálně nejvypjatějších scénách film vybočí ze svého stylistického systému a je ve své podvratnosti nesmírně opojný; jako celovečerní debut trpí spoustou neduhů prvotin. Neschopnost stvořit soudržný filmový fikční svět, špatně rozdistribuované informace ve vyprávění, redundance v podobě voice-overu vysvětlujícího, co vidíme na plátně (obrazovce), snaha pojmout vše, ale nic pořádně, předvídatelné pointy a uchylování se k vyšlapaným kolejím, vtipnost založená na glosách, která ne vždy fungují, a vyloženě trapné vtipy s vyměšováním, které působí jako jedna velká křeč. Tyhle "prvotní nedostatky" bych byl schopen překousnout, protože jsem se výborně bavil i dojímal, kdyby si MARY A MAX určil, pro koho chce vyprávět - takhle se akorát znudí dětský divák a ten dospélý se nijak nerozruší. P.S. Téma netradičního přátelství snad bude mnohem lépe zpracováno ve VZHŮRU DO OBLAK, protože zatím doporučuji vrátit se ke KRAJINĚ PŘÍLIVU. Není totiž hezký pohled na to, jak se Adam Elliot motivicky vyčerpal, variuje svá témata do zemdlení a neovládá celovečerní formát. 7/10 (07.06.2009)