Chata v horách

Tohle je snad ten nejvic prekombinovanej a vykradecskej horor jakej jsem kdy videl jako ocenuju pokus o neco neotrelyho ale ve finale to dopadlo docela tragicky jak tu par lidi trefne napsalo a ja s nima musim souhlasit napadne to pripomina pejska a kocicku jak varili dort a jak to dopadlo vime vsichni... (05.08.2013)

Nepředstavitelná haluz. To, co zpočátku vypadá jako rutinní horor, se postupem času mění na něco neuvěřitelně invenčního/nového. Nejvíce mi to evokovalo seriál LOST, který byl svého času velmi populární. Tedy pokud se divák nedodívá až do konce, pochopí buď vůbec nic, nebo jen velmi málo. Chata v horách je sofistikovaná hra s divákem, která si určuje v rámci žánru svoje vlastní pravidla a vůbec s tím nemá sebemenší problém. A to se nedá řici rozhodně o každém filmu v takto brakovém žánru. (07.06.2013)

Jednoznačné zklamání. Očekával jsem bezbariérovou pecku bourající klišé veškerých teen hororů, přičemž její pointa bude mířit za hranice běžného tisíckrát omletého konceptu. Dostal jsem jen neochucený guláš, snažící se být co nejvíc cool. Tvůrci skutečně originální byli a přinesli do žánru spoustu nového, což by mohlo v budoucnu někoho inspirovat, aby konečně po těch 40 letech teen vyvražďovaček v odlehlém lese, vymyslel kurva už něco nového. Bohužel ale vlastní originalitu pochcávají sami tvůrci skutečností, že celý film je vlastně nepřiznaná komedie bez špetky napětí a atmosféry, a veškerý film stojí pouze na pár vtipných hláškách a scénkách, kterých je za celý film asi tak pět. 55% (18.08.2012)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)

Jsem tedy typ hororového diváka, který by se raději díval na příběh japonských holčiček, které z děsivého démona udělaly šťastnou žábu, ale hrátky s žánrovými klišé i následné boření zdí byly taková jízda, že jsem se chtě nechtě bavila. Pravda, celou dobu jsem doufala, že jde o reality show na studium strachu a lidských reakcí. Konec byl uzemňující, ale příště, prosím, tu žábu. (28.01.2020)