Klamári

Snad už si nikdy nevybavím Tima Rotha v jiné roli, než jako svérázného doktora Lightmana. 1) Fantastický 48letý Tim Roth předvádí skvělou pohybovou stylizaci a dává průchod svému nekonečnému charismatu. Musíte ho milovat nebo nesnášet, ale určitě k němu nezůstanete lhostejní._____ 2) 33letý Brendan Hines (vyšetřovatel Loker) vypadá jako milý kluk. A ještě k tomu hraje na kytaru a zpívá (zatím 3 alba)._____ 3) Jednotlivé limonádové příběhy mají různou kvalitu, což při 29 scénáristech a dalších 29 režisérech na 48 epizod není ani příliš divu. (04.06.2020)

Simsalabim a máme tu dalšího Dr. House. Jen s tím rozdílem, že tento excentrik neodhaluje skryté nemoci způsobené většinou špatnou kombinací léků méně schopného týmu, nýbrž pomáhá FBI, CIA, DEA, FDA, NASA, FEMA, NYPD, DOE, ATF, FDA, WHO nebo US Marshals v řešení složitých případů, kdy už nepomůže ani detektor lži. Jinak klišovitá šablona pro každý jednotlivý díl sedí jako prdel na hrnci. Zatímco Dr. House - eh, pardon - Dr. Lightman jede po nějaké velké rybě, nebo zkrátka řeší divácky zajímavější případ, jeho společníci (nebo spíše podřízení) řeší druhořadý případ. Vždy na základě toho, zda obžalovaný lže nebo mluví pravdu. A tak to jde díl od dílu. Pokaždé ta stejná šablona, až to už začíná pomalu obtěžovat. Jedinou nitkou příběhu na pozadí, který spojuje jednotlivé díly a nutí diváka sledovat dál, je jen vztah Dr. House - eh, pardon, už zase - Dr. Lightmana s jeho dospívající dcerou. A to je poměrně málo. Jedná se tedy o tzv. epizodní seriál, kde vynechání celé sezony není žádné neštěstí. Ale stejně jako má Dr. House Hugha Laurieho, má Lie to Me Tima Rotha, kterého Tarantino kdoví proč vyměnil za nějakého rakouského Waltze. Tim Roth zde nasazuje plnou kadenci své herecké výbavy a můžu s klidem říct, že tím tak seriál dokonale zachraňuje. -Ono totiž už od začátku na diváka řve, že to jinak bude strašná nuda, když se díl co díl zaměříme na nějakou jinou mimiku v xichtě, která prozradí naše jakékoliv chování. Právě Tim Roth z toho dělá koukatelnou záležitost. (07.02.2013)

Strašná nuda s místy výbornym Rothem, jindy zase neskutečně špatně přehrávajícím, ale pořád je to nuda a hlavně blbost. Blbost tohohle vyšetřovacího způsobu je totiž příliš naroubovaná na příběhy, kde se ostatní vyšetřovací praktiky absolutně nevyužívají, takže nakonec se jde za katr na základě toho jak se kdo xichtí. Lie to me je seriál, který má typicky "Houseovský" model "třicet pět minut vyšetřování, pět minut rozplétání a závěrečná pointa doplněná hudbou". Problém je ale právě nelogičnost a nezáživnost celku. Prostě blbost. Škoda Rotha. (09.10.2009)

Seriál Antomie Lži mě lákal už dávno svoji premisou, kdy jsem poněkud naivně doufal, že se od něj i něco přiučím, co se týče proklamovaného odhalování lži skrze čtení řeči těla. První díl se sice odehrává právě v tomto duchu, ale prakticky hned od dalšího se hlavní hrdina velmi silně profiluje jako druhý "Dr. House", kdy on se podívá a prostě ví víc než ostatní, aniž by byl čas na to vysvětlit "jak". Nadprůměrné tempo seriálu už jen sype z rukávu esa protagonistů, kterými se dostávají v jednotlivých kauzách o mílové kroky dál. Pokud byste čekali, že třeba rázem uvidíte to, co hlavní hrdinové, nebo vám snad seriál dá prostor k tomu, abyste si to pohledem do tváří postav "zkusili taky", jste samozřejmě na omylu. Anatomie lži je velmi zajímavá kriminálka s odlehčeným Gregory Housem v hlavní roli, ale je silně hollywoodská, tedy jaksi učesaná a svým způsobem divácky nenáročná. Postupem času se z ní však stalo poměrně příjemné trávení mých večerů, takže hodnocení zaokrouhluju nahoru. 7/10 (02.04.2023)

Jsem upřímně šokován, jak dokázali v rámci formátu kvazivědeckého kriminálního seriálu natočit něco tak otevřeně - a zároveň decentně - kritického vůči Americe. Většina CSI-model napodobujících seriálů naopak potvrzuje jistoty amerického systému, Lie to Me tyto jistoty (a obecně hodnotové systémy) velmi systematicky nabourává. (29.03.2009)