Raňajky u Tiffanyho

Roztomile hloupoučká a naivní Audrey Hepburn aka Holly Golightly, která svého půvabu značně využívá, a sympaťák George Peppard aka Paul Varjak rozehrávají úžasný romanticko-dramatický komediální příběh, jehož některé scény zůstanou v divácké paměti dlouho zaneseny (např. večírek u Holly v bytě; Holly zpívající v okně; opilost; vyhození kocoura;...). Díky vynikajícím hereckým výkonům (zejména Audrey), perfektní lokaci a dokonalé hudbě, má Snídaně u Tiffanyho úžasně sladkou chuť. Snímek má atmosféru, dobré dialogy, ideální stopáž, zajímavý příběh a je jako by stvořen pro oddech a sklenku vína. (29.07.2010)

Adaptácia románovej klasiky Trumana Capoteho má punc jednej z najlepších romantických komédií. Na moje prekvapenie však film nie je ani moc romantický, ani veľmi vtipný. Typov ako Holly stretávam každý deň tucty a niekedy mám chuť takýmto pipinkám zakázať mať deti, aby ľudstvo napredovalo k vyššiemu priemernému IQ. I tak si film nedovolím odstreliť a to z dvoch dôvodov. Prvým je samozrejme dokonalá Audrey, ktorá mi liezla na nervy presne tak ako by ma jej postava rozčuľovala v skutočnosti. Druhým je skutočnosť, že niekto tým pipinkám musí ukázať aké je to uháňaňie boháčov úbohé, čo je pre mňa zároveň pointou i najsilnejším dojmom z filmu. Pointou a myšlienkou, ktorá však nanešťastie vyšumí do stratena vďaka sladkému there- must-be –a happyend koncu, pretože takto to vážení v živote týchto typov nechodí. 8/10 (09.01.2006)

George Axelrod knihu ne zploštil (jelikož ta byla tenká až dost), nýbrž roztáhl do podoby celovečerního filmu. Kdyby měla Snídaně třicet minut a tvořila by jednu povídku z mnoha, jednalo by se o opravdový klenot, takhle budí dojem rychlé splácaného produktu vzniknuvšího na základě mimořádného úspěchu úžasné novely Trumana Capoteho. Arogance George Pepparda bije do očí, přitom ne on, ale Andrey měla mít v jejich vztahu hlavní slovo, nemluvě o roli Mickeyho Rooneyho, výborného komika, ne však tak výborného, aby dokázal zamaskovat, že není Japonec. Ale pořád je tu oscarová hudba Henryho Manciniho, který věděl co dělá, stejně jako Audrey, když se postavila zásadně proti vystřihnutí svého krátkého pěveckého vystoupení. Je to jeden ze střípků, které zachraňují tuto „nevěrnou“ adaptaci před úplným zapomněním. Musím podotýkat, že všem těm střípkům dominuje svůdná, rozkošná, neodolatelná, šarmantní, okouzlující, rozpustile naivní Audrey Hepburnová? Prázdiny Římě zasloužily pochvalu především díky ní, Snídaně u Tiffanyho ji zaslouží jenom díky ní. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Eddard, dzej dzej, Lavi, Vampireman (08.08.2006)

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

Asi nepatřím k té správné půlce filmového publika, ale: Co to bylo vedle té Audrey Hepburn za poleno? To i ten kocour hrál lépe! Peppardův naprosto prkenný výkon sráží nejen Hepburnovou, ale kazí i dojem z celého filmu. Díky absenci jakéhokoli souznění mezi hlavními představiteli (srv... no v podstatě jakéhokoli jiného filmového partnera) je málo romantický, málo dojímavý, málo komediální, málo uvěřitelný, i když potenciál nastavovat laťku žánru romantická komedie tu evidentně je. (05.08.2005)