500 dní so Summer

Ne tak dokonalé, tak bezchybné, tak skvělé, jak se povídá. Přesto velmi působivé a působící bohužel přesně tak, jak jsem se bál, že to působit bude. Značně znepokojivý a v důsledku, i navzdory optimistickému finále vlastně docela smutný film, který se opírá především o skvělou Zooey a Gordon-Levitta a unikátní střihovou skladbu. (25.05.2010)

[imdb: 8.2/10] | me: Kto očakáva romanticku komédiu tak ako ju poznáme bude sklamaný. Skôr by som povedal, že sa vôbec nejedná o komédiu, ale o príjemným spôsobom spracovaný film o vzťahoch, o tom čo prinášajú a prečo stoja za to a o tom čo odnášajú a prečo bolia, koho bolia a ako, koho nie a aka býva realita niekedy krásna a motivujúca ale taktiež nepríjemná, smutná a plná falošných nádejí. Prechody medzi prítomnosťou a minulosťou sú veľmi zaujímavé a celkovo je nádych film veľmi príjemný, nesie sa v pekných farbách života - tmavých, či svetlejších a odzrkadľuje život taký aký naozaj dokáže byť a tak miestami núti k zamysleniu, úsmevu, či povzdychu. (08.11.2009)

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

Nejsilnější filmová facka, jakou Shakespearova popularizovaná myšlenka ideální romantické lásky zatím dostala. A že jí už bylo třeba. Svou neotřelostí, bezelstnou upřímností a emocionálním dopadem připomínají 500 Days of Summer to nejlepší z jihokorejské romantické produkce. Těkání mezi jednotlivými dny a fázemi vztahu výborně odráží stav mysli zoufalého člověka, který se obsesivně vrací do minulosti, lepší dny dává do kontrastu s horšími, porovnává, hledá náznaky problémů, přehodnocuje; vztah koneckonců zpětně nevnímáte jako lineární řetězec událostí, ale jako zašmodrchanou skrumáž vzpomínek a dojmů, v níž není snadné se orientovat a dávat věci do příčinné souvislosti. Oceňuju filtry a kameru, která pracuje s náladotvornou schopností denního světla, čímž se nezanedbatelně podílí na celkové atmosféře a nutí nás vzpomínat, jak jsme podobnou slepou zamilovanost zažívali my sami. 500 Days of Summer nedokazují, že TO není možné, ale že žijete v cynickém světě a TO se pravděpodobně nestane vám, protože láska je nesmírně vzácný a náročný pocit (který takřka nikdy není zaslouženě opětován). A že žena, která TO necítí, bude zákonitě vždycky vnímána jako svině. Nejlepší (západní) romantický film od Když Harry potkal Sally a vůbec první film, který se zabývá jednostranným vztahem (pro ty, kdo ještě pořád doufají v hlazení po srdíčku). (06.11.2009)

Konečně film o romantickém snílkovi jako já .. a ještě se jmenuje Tom :) Pro mě obrovské překvapení nejen kvůli stále nádherné Zooey, ale i díky scénáři, zajímavému fázování filmu a příjemnému soundtracku. V podstatě čistých sto. ...... Když jsem si zpětně přečetl reakci Shadwella na tento film, tak jsem konečně pochopil, kterému z intelektuálů bylo na té výstavě určeno to hovno k hledání hlubšího smyslu. (22.01.2010)