500 dní so Summer

Someone else wrote it… doesn´t make it any less true. Krásný, milý, poetický a neobyčejně svižně natočený film, kde romantika umí pohladit i kousat do krve... přesně jako v životě. Snad jen ten závěr mohl být trochu... méně pohádkový. Ale vlastně – 500 dní se Summer pohádkou je, což ale Webbovu snímku nebere tu roztomile banální platnost. Asi největší překvapení loňského roku, co se amerického mainstreamu týče. (24.01.2010)

K nízkému hodnocení mě vedou čtyři důvody. Jsou možná trochu pitomý, ale nemůžu jinak. Za prvé se musím ptát, co se stalo s Gordon - Levittem. G.I. Joe byla rána do palice, ale furt to bylo málo proti tomu, co s ním provádějí v (500) Days of Summer. V jakým láku ho pro krindáčka máčeli? Už vizáží je netypickým hrdinou v tomhle ryze americkým koloritu; spíš se zdá, že do zdejší rozcitlivělý krajiny s kapličkou zabloudil z románů Rosamundy Pilcher. Dřív prostitut a homosexuál, jakýho jste mohli potkat zrána na pražským hlaváku, nebo v Mysterious skin, se tady proměnil v protivně ufňukaný chorobopis střední generace. Jakýkoliv entusiasmus nemůže překlenout tuto závažnou mezeru mezi Gordonovým šteněčením a jeho dřívějším pobýváním v potem páchnoucí garáži s ulepenou podlahou, plakáty Iggyho Popa, podél otřískaný kytary a volume nadoraz. Druhak mě znavovala Zooey Deschanel. Když se podívám ženě do očí, musím tam vidět hloubku. Tohle štěbetající ptáče, který předčasně opustilo hnízdo, má v očích beznadějný prázdno. Zooey Deschanel je dítě. Za třetí: (500) Days of Summer pozřel a zkomercializoval indie postupy, úhledně zabalil a prodal naivkám coby lákavou melanž vyššího umění a pravd ze života. Systém už nesčetněkrát pozřel subverzivní proudy, ať to byl punk, komiksy, nebo beatová hudba. Beatová hudba byla novou řečí mládí a všeho, co k němu patří. Představitelé gramofonových firem, kteří patří k mocipánům a přátelům politických špiček, proto nelenili a proměnili ji v ohromný kšeft. Kapitalismus je v začleňování vyčleněného mnohem flexibilněji než komunismus, který nikdy nebyl s to takové radikální zmírnění nastolit: když se Gorbačov pokoušel postupně zmírnit omezení, aby systém posílil, systém se rozložil. Jediné, co nešlo nikdy pozřít, byly na konci 60. let drogy. Proto jako jediný vážně ohrozily americký establishment ve svém monopolním postavení, poněvadž drogy prostě zlegalizovat nelze. A vůbec, co má - za čtvrtý - znamenat ten nesnášenlivý výpad proti eskapismu? Proč vnášet diváka do prostředí, které zná důvěrně z reálu? Mohlo by se mínit, že má film ctižádost předvést nám svět, jaký je. Cílem umění přitom je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme, a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v ozvláštňování věcí. Radši budu jako nějaká blbá houba, která bydlí pod kládou se škvorama a dalšíma breberkama, než se stýkat i ve fikci s opravdovými lidmi, rasou natolik nešťastnou, že ji vzrušují tytéž orgány, kterými vylučuje. Ha, jak vydařený aforismus! Jestli jednou zdomácní, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi jej: nemůžu se dočkat už teď. (16.12.2009)

Nostalgická jízda do minulosti, kdy tohle všechno ještě něco znamenalo. Webb soustruží zručně a nezapomíná k tomu dobrému dodat to špatné. Gordon-Lewitt výborný v roli ideály ztrácejícího mlaďocha ze kterého se jednoho dne stane tatík od rodiny, který bude koukat v televizi na 500 dní se Summer protože mu Disney+ řeklo, že by ho to mohlo zajímat. (31.07.2023)

Ne tak dokonalé, tak bezchybné, tak skvělé, jak se povídá. Přesto velmi působivé a působící bohužel přesně tak, jak jsem se bál, že to působit bude. Značně znepokojivý a v důsledku, i navzdory optimistickému finále vlastně docela smutný film, který se opírá především o skvělou Zooey a Gordon-Levitta a unikátní střihovou skladbu. (25.05.2010)

SPOILER. Po tom hodnocení tady jsem byl plnej očekávání, to je vždycky největší chyba.. Co se dá dělat. Takže pochopitelně spíš zklamání, ale to vůbec neznamená, že je to špatný film. Jen není vlastně vůbec ničím výjimečný. Žádná neuvěřitelná hloubka myšlenek a témat (jak píše Chlupis) se nekoná, nicméně je to příjemný film, který asi hned tak z paměti nezmizí. Přesto jsem si několikrát v průběhu filmu vzpomněl na Věčný svit neposkvrněné mysli, přičemž vzpomínka na tento Gondryho opus mě opakovaně utvrdila v přesvědčení, jak je (500) Days of Summer oproti geniálnímu Věčnému svitu vlastně obyčejný film. To se mam posadit na zadek z toho, že spolu hlavní hrdinové nezůstali, protože jejich láska sice možná byla pravá, ale novej vztah Summer byl pravější? To je na celém filmu to nejzajímavější...ale to je vše. Snímek je také lehounce chaotický, což je zřejmě režisérovou nezkušeností, přesto to neni nic strašnýho, Marc Webb odvedl skvělou práci. Prostě mě štve zase ten "infamous csfd hype" a nebýt jeho bych si to užil víc, přesto jsem se dobře bavil, takže 75%. PS: Jinak Joseph Gordon-Levitt je sympaťák, ale Zooey Deschanel ten účes fakt děsně nesednul. Dost se ztotožnuju s komentářem DaViDa´82, až na to hodnocení samozřejmě:) (08.11.2009)