Šance

Co si budeme povídat. Šance ve svých pozdějších a posledních dílech trošku nenaplňovala své jméno a to, o čem byla v raných a středních časech. Tedy byla nejprve za Martina Dejdara a i později velkou část moderování pana Dvořáka s panem Vladykou za pořad, který objevoval talenty či kuriozity a byl i tak scenáristicky stavěn. Měl svou talentovou a dovednostní část a i svou zábavní část, která se skládala krátkou chvíli z homevidea, tedy do té doby než začal pořad Tak neváhej a toč, mnohdy z neuvěřitelně zábavným dabingem Josefa Dvořáka, poté ze zpěváků a scének či historek herců a hereček. Později a mám důvodné podezření, že naprosto záměrně, se snažila vzhlížet k tehdy šíleně úspěšným nováckým estrádám, byť v trošku slušnějším podání, ustupovala talentová část pryč. Naštěstí tento záměr nikdy nedosáhl pochybné kvality typu Petra Novotného nebo Zlaté mříže složené z laciných a trapných vtipů. Pozdější díly byly slabší ale pohybovaly se v únosných mantinelech. Plusem bylo navíc i mnohé objevení zábavných lidí, kteří se osvědčili i lety. Ať už imitátor Petr Jablonský, či dvojice Izer - Dobrodinský, kteří v Šanci snad vždy předvedli ukázkovou parodii aktuálních televizních formátu způsobem jim vlastním, tedy ujetým. Některé scénky jsou dodnes kultovní Tabúú, 7 čili sedm dní, anebo Receptář. Můžeme ovšem vzpomenout i na legendární scénky Jiřího Wimmera Ostrava a Dirigent, či Mrazík Martina Dejdara. Šance měla vždy podle mého názoru výkyvy v kvalitě, něco bylo dobré, něco o trochu méně a později mnohdy i uměle vtipná, leč stále svého času velmi snesitelný a občas i zajímavý pořad. 60% (16.04.2020)

Další z povedených televizních pořadů, kterých je v dnešní době napříč všemi televizemi jako šafránu. Pepu Dvořáka jsem měl a pořád mám coby herce opravdu rád, Dejdar mi taky nevadí a Vladyka rovněž tak (i když u toho - já mám raději jeho hlas coby spolu komentátora při cestopisech). Jak už to tak bývá – kvality jednotlivých dílů byla různorodá, ale tak to bylo dáno tím, kdo se tam zrovna objevil za hosty (ať už z řad celebrit, nebo i kouzelníků a akrobatů) – tak to ale bývá u každého pořadu… (04.02.2019)

Taková předlistopadová zábava po listopadu. Zpočátku to bylo velmi slušné, mělo to spád i vtip, později se dostavovala už trochu křeč, protože vše okolo (i vkus diváka) se začal vyvíjet jiným směrem. Josef Dvořák se snažil, seč mohl, aby si pořad udržel vtip, ale ta zábava se přecejenom postupně vytrácela. (07.09.2012)

Nevím, jak vy, ale já naprosto miluju Šanci, jak s Martinem Dejdarem, tak s Josefem Dvořákem a Mirkem Vladykou. Pořád u mě samozřejmě převažují ty díly, ve kterých se objevil někdo z Ypsilonky s příspěvkem od Miroslava Kořínka (hudebník z Ypsilonky). A úplně ty nejlepší jsou s přítomností Oldřicha Kaisera. Naprosto skvělý byl nečekaně 💧„Smutný letter“💧 nebo 🎻„Montiho čardáš“🎻 - Oldřich Kaiser spolu s Miroslavem Kořínkem vyhráli v hudební kategorii první místo za svůj velkolepý a velmi originálně pojatý „Čárdyho Montáž“ a dostali andulku. Není tohle sen? (je 👍🏻) Dokonce se, tuším že v kuriozitách, objevil pan Gregor, co umí mluvit pozpátku. Byl i v pořadu Možná přijde i kouzelník a já tomu nevěřila. Tohle je podle mě poslední porevoluční pořad, který za něco stál, i když byly díly postupem času slabší. V 90. letech už to byly víceméně jen bizáry. Tenhle pořad ještě měl nějakou úroveň. Vlastně ještě aby ne, když je autorem ✨František Polák✨. (24.06.2021)

Je vidět, že skutečná vtipná a hodnotná zábava po revoluci už šla šupem dolů. Měli to zachraňovat staří bardi v čele se Sovákem, Satinským nebo Holzmannem, ale když je dáte vedle breakdancové skupiny a operní pěvce vedle čtyřčlenné grupy napomádovaných hezounů, je jasné, že to fungovat nebude. Vtipná videa mě absolutně nezajímala a krom jednoho dvou neumělců, kteří přišli ukázat svůj talent, to taky byla znouzectnost. Vladyka s Dvořákem se snažili (Dejdara záměrně pomíjím), ale jejich snaha byla velmi často kontraproduktivní. Na divácích je často vidět, že se nebaví, a není se čemu divit. (07.05.2024)