Vražda

A zase musím opěvovat tu atmosféru! Noční ulice, temnota a mrazení, ale také velice povedená úvodní sekvence a hudba... ano vím, monotónní, i přesto mi tam sedne. Tohle prostě umí seveřané nejlíp a spolehlivě mě na to vždy chytnou. Ovšem ne že by kvalita Zločinu byla pouze v tomto... hlavní předností jsou opravdu dobře vybraní herci, kteří na své role výborně sednou. Musím zmínit alespoň tři hlavní postavy, i když seznam by to mohl být velice dlouhý. Takže Sarah Lund, Jan Meyer, Troels Hartmann, ti celý seriál táhnou. Lars Mikkelsen hraje neskutečně a i já musím zmínit jeho zde mnohokrát opěvované charisma. Sofie Gråbøl a její sympatická policistka v severském svetru (dobrý a vtipný nápad). Její drsnější kolega Søren Malling, opět skvělý výkon, kde se to v těch Dánech bere. Že má první řada dvacet dílů mi až tak nevadí, ona to totiž není jen detektivka, řekl bych, že mnohem více než o vyšetřování tu jde a jednotlivé postavy, vztahy a psychologii. Množství podezřelých možná tvůrci poněkud přehnali, i když takhle to zřejmě bývá i ve skutečnosti, nikdo není neomylný. Kde to občas trochu skřípe je příběh rodiny zavražděné, ale těch nudnějších momentů naštěstí není příliš. Celkově rozhodně nadprůměrný, solidně zrežírovaný seriál, na jehož další řady se určitě podívám. 80% (24.07.2015)

Nakonec 4 hvězdy, ten závěr mi moc nesedl a koneckonců ani to, jak se vždy někdo strašně moc podezříval, aby se poté objevil zase někdo jiný a v mysli mi vytanula myšlenka, že seriál skončil zejména proto, že už nebylo koho dalšího podezřívat :-). Závěrečný efekt tak trochu vyšuměl do ztracena. Jinak je to ale detektivní seriál velmi dobrý. (09.02.2013)

Problémem první řady je za 1. nezvládnutost konceptu 2. neusazenost formy. Bod jedna znamená zhruba to, že dvacet dílů znamená tolik zvratů a falešných stop, že v části 17 se zdá, že se začnou zatýkat i členové filmařského štábu. Detektivové se chovají jako afektovaní šílenci, pro něž vina plyne z jediného (byť nepřímého) důkazu. Problém nakonec je, že některé "sidetracky" už prostě budí dojem účelových retardací děje a navíc se člověk v tom množství klamného balastu začne trochu izolovat od detailů případu. Bod dva znamená, že první asi 3 díly vypadají jako řadová televizní detektivka s nevábným vizuálem. Teprve nástup zkušeného Henrika Rubena Genze z toho udělá zajímavou a temnou podívanou s nápaditým využitím "psychologických" detailů. Jinak jsem ale spokojený - nápad se třemi paralelními rovinami je celkem dotažený, byť rodinná linie občas sklouzává k rozpačitému přešlapování. Obrovským kladem je obsazení v čele s neuvěřitelně charismatickým Larsem Mikkelsenem (ach ty rodinné geny) a spoustou postav, které ve své nevýraznosti získávají typicky severské kontury zaťatých a posedlých podivínů (platí to hlavně o ústředním duu). Zločinu si prostě cením jako odvážného pokusu ukázat vyšetřování jako drama plné omylů a osobních tragédií. Konec je bezchybný, ani tak ne proto, že by byl překvapivý, ale spíš pro to, jak dokonale respektuje anti-happyendovost. (26.01.2013)

Úvodem bych chtěl poznamenat, že můj komentář možná nebude zase až tak zcela objektivní, nicméně to mi vůbec nebrání k tomu, abych dal plný počet a zařadil tenhle seriál do mojí topky. Jistě, je zde možná celkem hodně podezřelých, pro někoho až příliš, možná by nevadilo seriál o pár dílů zkrátit, ale tohle jsou pro mě všechno naprosto nepodstatné a zanedbatelné detaily. Vůbec, osobně se mně neustále nacházení nových možných pachatelů líbilo, přišlo mě takové lidské, s tím, že i v policii jsou lidé, kteří dělají chyby, jako v každém jiném zaměstnání. Dále už žádné nedostatky nevidím. Ať už to byl naprosto bezchybný dabing, skvěle udělaný konec a nebo třeba výběr herců. Jak Sofie, v roli policejní komisařky, tak Lars v roli komunálního politika a nebo namátkou Bjarne v roli truchlícího otce, tihle všichni herci byli velmi dobří a to jsem vybral jenom zlomek. Do Zločinu jsem se opravdu zakousl na začátku a abych byl upřímný, nepustil jsem ho zcela ani na konci a už se nemůžu dočkat, až začnu s druhou a pak se třetí sérií. (29.06.2014)

Pripomínalo to dlhodobé tešenie sa na stretnutie so zaujímavým človekom, ktorý mi má čo povedať, no po vytúženom stretnutí s ním ostane v ústach taká divná pachuť, z ktorej sa postupne spamätávam spomínaním na mňamkové chvíle, počas ktorých som si predstavoval rôzne zaujímavé varianty a možnosti, no realita sa ukázala byť omnoho fádnejšou. (23.05.2013)