Hodina pravdy

Ale tak, dívat se na to dalo. Akorát úkoly byly občas dost nevyvážené viz. cokoli co se stačilo naučit zpaměti (vlajky, zvuky ptáků, cokoli), na což by stačilo průměrnému studentovi den až dva přípravy, na druhé straně dovednostní vylomeniny, kde si i po několika letech tréninku nemůžete být jistí, že to zrovna "na vaši hodinu pravdy" vyjde. A homevideo z týdenního tréninku bych často taky nemusel, pro jeho trapnost, vidět. (19.01.2011)

Když jsem byl malý, tak jsem si vždycky vysněně představoval, jak jsem v soutěži a plním nějaké matematické nebo logické úkoly. Největší problém mi dělalo vymyslet, co bychom si každý z rodiny zvolili jako cenu. Auto, motorku, dovolenou? Bylo to dilema. Stejně nás ty svině nikdy nevybraly. Nyní už vím, že bychom se museli do soutěže nejprve přihlásit, a i tak, výhry jsou limitovány do 450 000,-. Pro mě za mala vcelku záživný pořad, ale jak už všichni víme, každá karta má svou odvrácenou stranu v zákulisí. (07.09.2016)

Další z řady televizních pořadů, u kterého se dá strávit příjemný večer s rodinou. Není to sice žádná špica, ale nenudil jsem se u toho. Je ovšem pravda, že nevyrovnanost jednotlivých dílů (co se těžkosti zadaných úkolů týkalo), mě taky pěkně štvala. Ještě doteď si pamatuju, jak museli trhat ubrusem, aby na stole zůstali příbory, sklenice atd…Otec to pak doma taky zkusil a zničil skleněnou vázu, kterou matka dostala už ani nevím od koho… (08.02.2012)

Ano, soutěž má některé chybičky na kráse (občas docela vtíravý a za každou cenu "humorný" Svoboda s blbými kecy, někdy je fakt dost suchej, a to mám suchý humor i rád), ale je to jedna z mála soutěží na kterou se dívám skoro pravidelně a na kterou se těším. Navíc to je v poslední době jedna z mála soutěží, kde soutěžící nejdou proti sobě a kde není jejich účelem někomu se zalíbil, zaujmout ho svým "charismem", vlezdoprdelectvím, vzhledem atd., jako v jiných soutěžích (superstar, big brother atd., atd.) Prostě a jednoduše - dostanou úkol a buď ho udělají, nebo ne, o jejich výhře nebo prohře nerozhoduje nikdo jinej, než jen oni sami. Občas až zírám, co jsou lidé schopni se za týden naučit a zvládnout. Jako divák patřím k těm, co soutěžícím výhru přejí, v tomhle nemůžu být škodolibý z jednoho prostého důvodu - tady si tu cenu fakt musí dost často tvrdě vybojovat - mnohdy v potu, bolesti a modřinách. pokaždé odhaduji, zda bych daný úkol za ten týden zvládl, občas zjišťuji, že bych Svobodovi řekl asi rovnou, že na to seru, ať na nás za týden nečekaj (učit se např. nějakých 70 árií a duetů z oper, poznat je, zapamatovat si jejich název a ještě kdo je složil, o to bych se snad ani nesnažil). Je to taky asi jediná televizní soutěž, do které bych byl ochoten jít. (12.09.2009)

Mezi slepými i jednooký králem, to je Hodina pravdy v nabídce takzvaných zábavných pořadů. Jestli má někdo při víkendovém večeru čas a náladu sledovat Péťu Svobodu, kterak učí české rodiny lačnící po nových příborech do kuchyně prdět pozpátku svoje jména, přijde mi to jako velká škoda a mrhání. Daleko zábavnější hodinou pravdy je kupříkladu rande s krásnou holkou. (03.06.2012)