Дзифт
Zift
Réžia:
Javor GardevKamera:
Emil HristowHudba:
Kalin NikolovHrajú:
Zahari Baharov, Tanya Ilieva, Vladimir Penev, Blagovest Blagoev, Yavor Veselinov, Vladislav Todorov, Mihail Mutafov, Džoko Rosič, Velislav Pavlov (viac)Obsahy(1)
Hlavní hrdina s přezdívkou Moleca se dostává z vězení na začátku 60. let a ocitá se tak v pro něj novém a nepoznaném světě – ve světě socialistické Sofie. Do vězení se dostal těsně před 9.zářím 1944 a odseděl si trest za vraždu, aniž by byl vrah. V momentě, kdy se dostává na svobodu, ještě když překračuje práh vězení, se spouští kolo katastrofálních peripetií a zběsilý zápas s časem. Moleca se vyvlíká z absurdních situací a životu nebezpečných pastí, způsobených policajty vševědoucího totalitního státu. Během hledání pravdy o své minulosti se setkává s panoptikem groteskních typů, zabydlujících se v asfaltové městské džungli. Molecův běh zachycuje mapu retro Sofie – okrajové čtvrti, hlavní lázně, Kanál, polikliniku, kostel, hospodu, Mauzoleum, noční bar, hřbitov. Tato fatálně zadýchaná noc je nasycena velkými obraty, peripetiemi, halucinacemi, biografickými skoky do předkomunistické doby, sentimentálními schůzkami se starou láskou, zradami. Film končí s příchodem nového dne v maringotce hrobařů, kde pravda vychází najevo. (Festival bulharských filmů)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Niečo ako Film-noir, niečo ako bulharské Sin City. Film, ktorý svojím spracovaním a formou sa nedrží stereotypov, ide si svoje. Toto však nie je môj obľúbený žáner a akosi som sa v tomto nevidel, nebolo mi to jasné, je to veľmi absurdne prešpekulované až domotané. Historicko-politicko-mysteriózny film s vraždami, sexom, bitkami, či fyziologickými potrebami ukázanými veľmi realisticky. Mierne prekvapivá drsniacka prešpekulovanosť z Bulharska, ktorá je akoby bez odkazu. ()
Tak toto je veľmi milé prekvapenie. Nečakal som nič a dostal som toho neúrekom. Prepracovaná, inteligentná, drsná kriminálka z prostredia najnižšej vrstvy totalitnej bulharskej spoločnosti. Áno, trochu to pripomínalo SinCity, no narozdiel od zmieneného Zift dýchal reálnou špinou kriminálneho podsvetia. Páčila sa mi aj konštrukcia obsahovej skladby a to, ako bol príbeh prerozprávaný. Keby nebolo pár zbytočných scénok, v ktorých atmosféra trocha poľavila, tak idem doplna. Môžem len odporučiť. 85/100 ()
Docela zvláštní snímek. A také plný protikladů. Stylově dynamická akce (škoda, že jí bylo tak málo), vedle krásně noir atmosféry, drsné scény střídající ty poetické, živočišně fyzické hraní i častá nahota postav, které však pronášejí filozofické úvahy a do toho všeho všudypřítomný absurdní humor. Samotná kostra příběhu je vlastně dost jednoduchá, ale zpestřují ji flasbacky z Molecaho minulosti plus všechny výše zmíněné přidané hodnoty a taky dostatek výborné muziky. Těžko bych to asi doporučovala všem okolo, místy je to opravdu až bizarní, přesto si nemohu pomoci, má to zkrátka něco do sebe. A navíc, kde jinde můžete narazit na milenecký pár, co si navzájem říká můra a kudlanka? ()
Opravdu krásně natočený film. Chvíli má člověk pocit, že sleduje Bronsona s Tomem Hardym (téma stejné, vnitřní monology), chvíli zase některé záběry připomínají Aki Kaurismakiho pojetí scén (způsob snímaní, rychlost, skládání obrazu). Sonda do života bojovníka, který má přezdívku Můra a kouše asfalt (bulharsky dle překladu “zift”), aby cítil opravdovost chuti. Z vězení, kde byl neprávem, se dostává na “svobodu”, ale minulost si ho najde. Tak jako můra-hmyz má svou trajektorii nepředvídatelně chaotickou i Můra-člověk má dráhu svého života pekelně nevyzpytatelnou. ()
So extreme. Zift ve skutečnosti není tak formálně propracovaný, jak se na první pohled tváří, ale v tom jeho hlavní kouzlo nespočívá. Místy frivolní obrazové kompozice výborně slouží ději a spolu s výraznou hudbou udržují film ve vysokém tempu. A to jsem po vsetínském festivalu bulharského filmu nabyl dojmu, že tamní filmy stojí za hovno. (s tím hovnem to vlastně není nejšťastnější přirovnání – kdo Zift viděl, pochopí ;-) ()
Reklama