Idiots and Angels

Anifest 2009: Idioti a Andělé patří k tomu nejlepšímu co ae mi podařilo na Anifestu shlédnout. Úžasný příběh o muži jež bojuje s dobrem v sobě. Skvělá animace a úžasný hudební doprovod tvoří spolu s nadsázkou jíž je příběh prošpikován, naprosto úžasné dílo. Tak moc jsem si přála, aby Idioti a andělé ještě nekončili.... (05.05.2009)

Úchvatný film. Pojednává o dobru, které se zrodí ze semeniště zkaženosti, přičemž dobro se zde dlouhou dobu jeví jako přitěžující okolnost. Obzvláště poté, co protagonista Angel zemře. Tato událost diváka přiměje, aby si položil otázku: Je to vůbec spravedlivé? Ale příběh filmu pokračuje dál... Jistěže je to příběh naivní, ale v kombinaci s Plymptonovým smyslem pro humor a nadsázku dostává nevídaný emocionální náboj. Banální symbolika filmu neškodí, naopak zapadá do atmosféry amerického maloměsta v neurčité době. Na filmu také obdivuji odvahu vyprávět pouze obrazem. U dlouhometrážního animovaného filmu to není obvyklé. P.S: Hafranův komentář je mnohem výstižnější. Dokáže na malém prostoru vyjádřit podstatu filmu, zatímco já chodím kolem horké kaše a přitom ještě spoileruji. Bravo Hafrane! (07.05.2009)

2,5*/5...Bill Plympton je mojim veľkým obľúbencom spomedzi animátorov.Páči sa mi jeho zdanlivo jednoduchá, ale účelná pastelová animácia, predovšetkým však jeho originálne nápady a skeče. Plymptom je pre mňa najsilnejší v detailoch, momentkách (Guard Dog, Sex and Violence a kopec ďalších). Idiots and Angels obsahuje tých silných detailov viac a sú naozaj vynikajúce. Bohužiaľ to množstvo vaty okolo toho je len nutným zlom, hoci celková myšlienka príbehu je viac než zaujímavá. Čiže môj ortieľ znie: silné v detailoch, v celku rozpačité... (17.12.2009)

Určitě jeden z nejzajímavějších a nejcitlivěji udělaných animovaných filmů. Neotřelou technikou animace podporovanou vynikající scénickou hudbou vypráví jednoduchý, ale velice emotivní příběh o muži, který bojuje s se svým Andělem i Idiotem, které si nosíme v sobě, přičemž stále naráží na Idioty kolem sebe. S nadsázkou a černým humorem, pro Plymptona klasické, řeší otázku jestli je nám vlastně dobro a soucit přítěží, a jak bychom dopadli bez nich. (08.05.2009)

Plympton mě ze začátku hodně chytil, ale nakonec upadl do značného stereotypu a co hůř, uvěřil nejspíš, že je veliký umělec. Bohužel ale tenhle jeho "art" je hrozně myšlenkově banální a konkrétně myšlenka "nápravy z donucení" mě hodně iritovala, protože co to je za nápravu, když není dobrovolná ani nucená, ale prostě automatická? Co si z toho mám jako odnést? (21.07.2013)