Legenda o lietajúcom Cypriánovi

Dlhú dobu som sa k tomuto filmu nevedel dokopať, pretože som čakal sklamanie. Paradoxne , očakávanie sa naplnilo. Po konci tohto filmu som ostal sklamaný. Na filme je totiž veľmi zreteľne vidno ženskú ruku, veľa scén je "jemnýhc" tváriacich sa zbytočne umelecky napríklad ako zodvihne zo zeme list a prejde rukou po strane. Taký by bol naozaj Cyprián ? Minimálne ja si ho tak ale nepredstavujem. Myslím, že filmu by pridalo šmrnc, keby sa aj v dialógoch herci odosobnili od toho, že sú platení herci a zrástli sa s mníchovskými rúchami. Cukor, cukor, cukor. To bolo jediné čo som z filmu cítil, nezachránilo to ani pár krvavých scén, ktoré neboli nutné. Filmu napriek tomu patrí aká-taká poklona, už len vďaka tomu, že sa v tejto "seriálovej epoche" slovenskej kinematografie našla medzierka na väčší projekt. Ktorý je určite hodnotnejší ako všetky zo seriálov ktoré bežia. No tie zväčša nestoja za nič. Škoda, pokračujem v hre "čakanie na svitnutie zlatých časov pod našou vlajkou v našich kinách." (03.09.2011)

Jakpak asi se podařilo Marianě Solčanské vyštudovat režii a sehnat peníze na její filmové projekty? Ptám se docela vážně. Od někoho, kdo projde sítem a stane se graduovaným tvůrčím umělcem, například tedy režisérem, totiž očekávám jistou, a to nemalou kulturní úroveň. Solčanská žádnou nemá. --- Její opus je vybudován na zcela triviální šabloně. Vezmeme polozbořený klášter kdesi na konci světa a vložíme tam příběh zbojníka, který projde duchovní obrodou. Tečka. Na to přijde i popkulturní vrták, a přesně na tom také Solčanská skončila. Nezná reálie, neumí vystavět drama a nemá vkus. Nemá tušení, jak taková "duchovní obroda" probíhá (její hrdina ji nastupuje s prohlášením "mně už je všechno jedno") a co obnáší, takže z ní nic - NIC - neuvidíme. Chlap prostě zůstal v zavšiveném klášteře a složil slib mlčení. Jak se proměnil v cosi, snad vynikajícího ranhojiče, se nedozvíme. Kdy a jak se naučil číst, mimochodem? A naučil se vůbec? Jak se velikost jeho ducha projevovala? Nedozvíme se. Musíme si domyslet, tetelit se v námětu atraktivním zejména pro ty, kteří žádný duchovní život neznají. Pro mě - milovníka hudby - nejpříšernějším gólem je hudba Vladimíra Martinky. Naprostá sračka, nevkusná, popkulturní představa o "duchovní hudbě". Fidlá to skoro nepřetržitě, beze změny, a barbarovi to vnucuje pocit, že je v kontaktu s "duchovnem". Solčanská rezignuje na scénickou hudbu, která by skutečně mohla podbarvovat a umocňovat vizuál, a už vůbec nezvládá ticho. V tom příběhu přece mělo ticho hrát hlavní roli! --- Už dost nadávání, je to prostě KÝČ. Dejte na má slova, že tahle ženská nikdy nic dobrého nevytvoří. (28.01.2021)

Tak Slováci jdou jednoznačně nahoru. Bathory - slabota, Jánošík - průměr a Cyprián zase o chloupek výš. Jestli budou mít naši východní bratia takhle vzestupnou tendenci, tak bůh ví kam až to nakonec dotáhnou...:) Bez chybičky to samozřejmě není, ale ani malinko nedokonalý scénář či pomalé tempo mi zase až tak nevadili a naopak jsem si užíval onu komorní atmosvéru kláštera, prolínající se se vzpomínkami hlavního hrdiny na předchozí události. Je nám zde ukázán krásný pohled do duše i mysli člověka, který si během svého pobytu v klášteře naprosto změnil žebříček svých hodnot. No a co se týče dojemného závěru - cesty páně jsou prostě nevyzpytatelné... (09.02.2011)

Nie s celkom čistým svedomím dávam 4 hviezdy, je to však radosťou nad slovenským filmom, za ktorý sa podľa mňa nemusíme hanbiť.Na bombu síce budem ďalej trpezlivo čakať, ale návštevu kina rozhodne neľutujem.Filmu nechýbali typické znaky slovenského filmu-istá drsnosť a pochmúrnosť príbehu, našej krajinky, ako i osudov postáv / no čo už, bez toho by to skrátka nebolo "naše"/ , príjemne ma však prekvapili herecké výkony vrátane chalaniska, hudba aj pohľady späť.Ba dostavilo sa i pár uchechtnutí, s čím som fakt vôbec nepočítala. Zato patrím k tým, čo sú šťastní, keď počujú herca s vlastným hlasom-hurá,aspoň Vladimír Javorský ho mal.Jasné, že scenár mohol byť precíznejší a koniec jednoducho iný, buďme ale radi, že dialógy sa naozaj dali počúvať, čo je hlavne u historického filmu určite úspech. (05.08.2010)

Vydím že napísať objektívnu kritiku na (po dlhej dobe) zasa Slovenského filmu sa velmi nikomu nechce!Tak to urobím sám....A začnem od hlavnej postavy:Marko Igonda dal postave Cypriána tú správnu charizmu a začial čo Vondráček(Jánošík) alebo Frielová(Bathory) považovali svoje úlohy len ako šancu posunúť sa v kariere, Igonda prepožičal svojej postave akoby dušu a úplné ponorenie do postavy je vydieť nielen v prvej polke,keď je prezentovaný ako zbojník a pytliak ale aj v tej druhej keď príjme v kláštore meno Cyprián a zloží slub mlčania,takže sa spolieha už len na svoju mimiku.A dej možno príde niekomu nudný a scénaristický nevyužitý ale to nieje pravda.Len režisérka Solčanská si nenechala kecať od producentov a nesnažila sa silou mocou natočiť smiešnu historickú frašku s jednou - dvoma trápnymi bitkami(Bathory/Jánošík) ale sústredila sa na vykreslenie postavy,jej vnútorných démonov,doby a hlavne prostredia v ktorom Cyprian žil.Príbeh sa nikam neponáhla a pôsobí viac komornejšie než výpravnejšie čo možno mainstreamový priemerný Slovák asi len ťažko dokáže stráviť.Vďaka kamere sa jej podarilo zachytiť nádhernú atmosféru Červeného Kláštora nasnímaného vo všetkých ročných obdobiach,ktorý akoby zaspal v čase(rovnako ako hlavný hrdina v ňom).A pri nádherných záberoch prírody a kláštora to nekončí...Dej doplná skvele zvolená hudba Vladimíra Martinku,ktorý sa spoliehal vzhladom na atmosféru hlavne na chorály čo do príbehu zapasovalo znamenite.Pri Legende som nemal ani ten pocit ako napr.pri Nedodržanom Sľube,že aj keď sa natočil dobrý film ako celok v niektorých momentoch nefunguje a pôsobí dosť roztrieštene.Legenda o lietajúcom Cypriánovi ako celok naopak funguje znamenite,a je vydieť že tvorcovia filmu(hlavne režisérka Solčanská) sa obklopili dobrým tímom a na Slovenské pomery natočili výnimočný a dosť citlivý film,ktorý ale ako som už spomínal hlavne kvôli svojej komornosti nebude chutiť každému a je určený hlavne divákovi,ktorý nehladá len prostoduchú zábavu bez myšlienky ale dokáže ten dej prežívať a ponoriť sa doneho.A to je hlavne kúzlo tohto výnimočného počinu v novodobej Slovenskej kinematografie. (31.07.2010)