Sartre, l'âge des passions
Sartre: Years of Passion
Obsahy(1)
Dvoudílný film věnovaný Jean-Paulu Sartrovi zachycuje tohoto světoznámého francouzského intelektuála v letech 1958-1964 na pozadí vzrušené politické atmosféry. Sledujeme Sartrovy politické postoje a angažovanost, filosofii, divadelní, literární a žurnalistickou tvorbu, soužití se Simone de Beauvoirovou a samozřejmě jeho vztah k druhému pohlaví. Sartre se stavěl proti válce v Alžírsku a v časopise Temps Moderns (Moderní doba) publikoval svůj rozhodný článek. Setkáváme se s velkými jmény doby, Raymondem Aronem, Albertem Camusem, André Mauriacem, Jeanem Genetem, tedy Sartrovými souputníky. Sartra sledujeme přes příběh mladého studentského páru Frédérica a krásné italské studentky Carly, která hltá každé Sartrovo slovo, stejně jako názory Simone de Beauvoirové. Jako mnohé francouzské intelektuálky té doby i ona podlehne Sartrovu kouzlu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (11)
Jaký asi mohl být film o zakomplexovaném filosofovi? No přece stejně mělký jako jeho hlavní předloha, celkem mě mrzí, že ve filmu nebyl ani náznak Sartrovo nesnášenlivosti, zatrpklosti kvůli svému vzrůstu (156 cm), snaze upoutat na sebe pozornost za každou cenu (kvůli tomu i nosil oranžovou bundu :-) ). Film mohl hodně vytěžit z konfrontace vypjatého vztahu Camus -Sartre, který by filmu dozajista dodal na drajvu, avšak na ten se bohužel tvůrci nezmohli. Na této konfrontační linii bychom se o Sartrovi mohli dozvědět více, ale ne však tak "hezkého". :-) ()
Informačně prázdná nuda. Bezkoncepční kompilát jakýchsi výroků s povrchním milostným a dramatickým pozadím bez špetky zajímavosti. Možná zaujme frankofily pokusem o portrét doby, ale jinak snad ničím nikoho. Kromě strukturní špatnosti koukají dráty i z jednotlivých scén a dialogů. Nedokoukatelné. Možná jsem to vzdal příliš brzy, ale nemohl jsem dál. ()
Ač bezmála tříhodinový film, informačně moc nabitý nebyl. Tvůrci si měli vybrat nějaké nosné téma a jít trochu více do hloubky, takhle se jen lehce dotýkali mnoha témat bez hlubšího ponoru, což by si například jeho vztah k ženám. Dialogy byly hrozné, Sartrovi byly do pusy dávány věty z knih (snad z jeho vlastních). I takový filosof snad někdy mluví civilně. Neskutečně komicky a jako karikatury působily postavy Fidela a Che. Téměř celým filmem prochází se stejným rádobyvševědoucím, ale prázdným výrazem "Bobr", působí zde jako směšný přívěšek Sartrův, kterým ale asi nebyl. Jako nastínění politické situace ve Francie na přelomu 50. a 60. let docela slušný film. ()
Samozřejmě, není to žádná sláva - v takových podmínkách a při této stopáži se asi ani nedalo natočit nic o moc lepšího. Vše je řešeno příliš přímočaře a dialogy nejsou nijak zvlášť uvěřitelné. Ale s minimálními znalostmi okolností a s bližším vztahem k dílu hlavní postavy (přestože Sartre v tomto zjevně lehce karikujícím pojetí často připomíná mr. Beana) se divák snad nemůže neubránit jistému emocionálnímu dopadu (např. mlčení po Camusově smrti, poslech jazzové skladby figurující v Nevolnosti nebo "Beaverovo" pozorování spícího kolegy). Paralelní příběh zamilovaných studentů, vezkrze smutná podívaná, mi fungoval jako zajímavá konfrontace, ve své jednoduchosti myšlenkově velmi "produktivní". ()
1. část - zajímavá polemika a pohled na svobodu, vztahový pakt, tvůrčí invenci a fragment francouzských dějin. J. P. Sartre se nebál vystoupit se svým protichůdným názorem, věřil svým myšlenkám, dokázal na svou stranu strhnout hodně lidí. I jeho filozofie mu byla přednější než jeho zdraví, které si vědomě a drasticky ničil. Myslitel, co směle vedl svůj harém a vykal si se svou družkou přezdívanou Bobr. Byl komunista s liberálními postoji a velkým dílem existencialista. 2. část - najednou tu máme světoznámého Sartra, který navštíví Kubu a prožije tam chvíle s Castrem a Che Guevarou (nechápu tu idylu), zato ve Francii umírají Alžířané. Sice je pro jejich nezávislost a svobodu, ale jeho myšlenky jim nepomůžou. Každým pádem se mi více líbila první část. ()
Reklama