Zlaté šesťdesiate - Season 2 (2015) (séria)
Obsahy(1)
Klíčovou autorskou osobností kinematografie 60. let zmítal vlastní talent a skeptické pochyby, přesto za sebou zanechala bohatý a stále inspirující odkaz. Za něj však po nástupu normalizace Pavel Juráček nemilosrdně zaplatil a jeho tvůrčí vzepjetí bylo předčasně zadušeno... Pavel Juráček představoval vnitřně nejkomplikovanější osobnost československé nové vlny. Již během studií na FAMU v polovině 50. let oslnil svým literárním talentem a z Barrandova mu přicházely látky pro scenáristické zpracování. Jeho vstup do filmařské praxe byl plný úspěchů, Juráček sám však byl introvert trýzněný chudobou, ze které vzešel, a také vzpurný a nezvladatelný bohém a hýřil. Psal pro Jindřicha Poláka, Karla Zemana, Hynka Bočana, Věru Chytilovou či Jana Schmidta a jeho záběr byl úctyhodný. Až posmrtně vydané deníky poodkryly, jaké vnitřní boje se za jedinečnou produktivitou skrývaly. Juráček nicméně nehodlal zůstat u scenáristiky a měl ambice tvořit vlastní filmy. Svůj režijní talent dokázal na krátkometrážním podobenství Postava k podpírání (1963), odvážné alegorii na odumírající stalinismus, jež byla dokonce vyhlášena nejlepším světovým snímkem daného formátu. Po povídkovém diptychu Každý mladý muž (1965), jenž byl odklonem od jeho tvůrčího směřování v době vojenské služby, se ke společenské alegorii vrátil a vytvořil jedno z nejpůsobivějších a myšlenkově nejbohatších děl naší kinematografie 60. let. Enigmatický snímek Případ pro začínajícího kata (1969) představoval osobitou variaci na Gulliverovy cesty zohledňující moderní dějinnou zkušenost Československa a jeho realizace probíhala až po sovětské okupaci. Krátce po dokončení skončil v trezoru a vidělo jej nemnoho diváků. Nový režim Juráčkovi znemožnil další působení ve filmu a jeho jméno se ocitlo na indexu. Po podpisu Charty 77 odešel pod nátlakem do Západního Německa, kde doufal v nové příležitosti, které však nepřicházely. Zlomený z deziluzivní zkušenosti se vrátil do vlasti, kde předčasně zemřel krátce před pádem totality. (Česká televize)
(viac)Recenzie (3)
V titulcích epizody uvedeno: název Pavel Juráček režisér; koprodukce Česko / Slovensko; rok výroby 2014. ()
Pana Pavla Juráčka si vážím za jeho postoje a charakter zejm. po srpnu 1968. Ovšem tehdy se nenarodil, byl součástí režimu, člen KSČ. To se nějak zapomíná. V dokumentu se uvádí, že: "zemřel na následky ostrakizace režimu". To je co za diagnozu? Je uvedena v Úmrtním listu? Tohle je trapné. Zkrátka si soudruzi dělali čistky mezi sebou, jako předtím (Slánský) i později (Dubček, Jakeš, Husák). "Na někoho to musíme hodit", slyšeli dotyční v zákulisí. Revoluce požírá své děti. Třeba Švorcová. Také byla vyhozena z práce, také její filmy šly do trezoru. Také se jí tehdejší kolegové potom na ulici vyhýbali (jako předtím Chramostové, Landovskému apod.). Těmito kecy chcete dnes dělat z lidí mučedníky? Trapné od tvůrců takových dokumentů. Od těch "Balzerů a filmových kritiků", kteří se sami za prověrek shrbili a posluhovali normalizátorům. Z vás tehdy a těchto vašich keců dnes by mu bylo zase nejvíc smutno. ()
Hodně je zde citováno z Juráčkových deníků. Deníky z let 1948-1989 jsou z historického hlediska nenahraditelné. Pavel Juráček byl velmi komplikovaná osobnost, jeho dílo Případ pro začínajícího kata beru jako vrchol československé tvorby šedesátých let. Moc by mě zajímala další Juráčkova tvorba, kdyby mu komouši po tomto filmu definitivně nezapli tipec. Hajzlové! ()
Reklama