Nickyho rodina

[4,5*]     Mimoriadne kvalitne nakrútený dokument o veľkom britskom dobrodincovi. Veľmi citlivo sa tu striedajú historické zábery (príp. nové zábery, ktoré sú na nerozoznanie od historických?) s hranými scénami, s rozhovormi s preživšími "deťmi" a so zaujímavými faktografickými údajmi, ktoré veľmi pútavou formou vyrozprávajú celý príbeh. K dokonalosti mi chýbalo len pár informácií (či boli aj také deti, ktoré sa opäť stretli s rodičmi, čo sa stalo s deťmi z prvého transportu do Švédska), a potom zamlčanie niektorých nepríjemných faktov, napr. toho, že v Prahe mnohí vítali vodcu s nadšením. Dokument je hlboko ľudský, divák sa často nevyhne dojatiu. Snáď len tej Issovej tam bolo trošku priveľa, celkovo tie hrané scény pôsobili niekedy nadbytočne. Záver je zase príliš utopený v tých vlnách dobročinnosti, čo je škoda, lebo príbeh Nicholasa Wintona  je nesmierne silný aj bez záplavy pátosu. (15.08.2021)

Je fakt, že Mináčovi patří dík za to, že Wintona de facto objevil pro naše končiny. Všeho ale moc škodí a obávám se, že už definitivně ztratil nadhled, který měl v předchozí Síle lidskosti. Nickyho rodina nepřináší vlastně nic nového a je to jen prodloužená verze předchozího. Tentokrát mi ale přišlo, že je tam hodně vaty a hlavně ten konec je už šíleně natahovaný. Chápu paralelu mezi Wintonem a těmi dvěma Slováky v té Kambodže, ale nevím, jestli bylo nejšťastnější je tam dát. Mně už to tam moc nesedlo. Navíc mi to od začátku přišlo až okatě dojemné, což je dáno celou skadbou dokumentu, některé záběry jsou prostě o chlup delší, hudba moc srdcebolná, hraje to strašně na city zkrátka. Jinak je ale fajn, jak se tu pracuje s informacemi. Moc se mi ani nelíbily ty hrané sekvence, ty mi přišly zbytečné. Jinak české znění fajn, hlasy výborné, jen mám problém s Bohdalovou, kterou mám tak nějak už spojenou s těmi večerníčky, ale to je možná jen můj problém. Poctivý dokument, který ale nepřináší nic nového a místy se táhne. Možná v televizi bude vypadat líp. 60% (20.01.2011)

Nickyho rodina je samozřejmě vynikající projekt. Nicméně PR se poněkud míjí, celé to postavit na portrétu Kláry Issové, která hrála jen v několika málo dotáčkách, úplně nedává smysl. Stejně tak je problematický celý závěr o globálním záchvatu humanismu. Bohužel i tady by platilo méně je více. Příběh Nicholase Wintona lze vyprávět i bez příkras a berliček. Téma inspirace Nicolasem Wintonem je už dalším příběhem, takto dohromady to příliš nefunguje. (26.10.2019)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)