Reklama

Reklama

My deti zo stanice Zoo

  • Česko My děti ze stanice Zoo (viac)

Keď trinásťročná Christiane F. spoznala berlínsku scénu konca sedemdesiatych rokov, jej život sa drasticky zmenil. Čoskoro sa stala závislou na heroíne a kým ráno sa snažila chodiť do školy, popoludní zháňala peniaze na ďalšiu dávku prostitúciou. Jej najbližší priatelia začali postupne umierať. Keď mala štrnásť rokov, vyrozprávala svoj príbeh novinárom z časopisu Stern. Výsledná kniha sa stala besellerom a film, ktorý čoskoro nasledoval, hitom. (RTVS)

(viac)

Recenzie (553)

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Tentokrát ide moja obvyklá tolerancia stranou. U filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou ma vôbec nezaujíma, či sú nakrútené kvalitne alebo nie. Mne je celá problematika cudzia a odporná a k sledovaniu filmu ma primälo iba jeho pomerne slušné hodnotenie. Ale je to hodnotenie divákov pravdepodobne až o dve generácie mladších a teda primerane tolerantnejších. Veľa z nich sa sťažuje, ako film nedosahuje kvalít knižnej predlohy po ktorej však nesiahnem, ani keby bola jediná a posledná k dispozícii. ()

Renton 

všetky recenzie používateľa

Scénář: Herman Weigel, Uli Edel .. Předloha je jistě mnohem bohatší, ale i tak je filmové zpracování dostatečně působivé, zejména díky hlavní představitelce, které tu heroinovou fascinaci až závislost snadno uvěříte.. ()

Reklama

eraserhead666 

všetky recenzie používateľa

Pokud divák četl knihu, srovnání s ní se film nevyhne. A v jejím stínu neobstojí. Pro svou zkratkovitost ve zvláštním spojení se zdlouhavostí. Svým způsobem je ten film hrozně moc pomalý, i proto nestíhá a vynechává spoustu důležitých a "zajímavých" věcí z Christianina života. Ve své době však svou sílů a důraz mít mohl, to je nepochybné. Dnes už však jen tiše šumí, zatímco kniha pořád dokáže pořádně nakopnout do koulí. V podstatě je pro ěm film zklamání a dál už se budu vracet zase jen a jen ke knize. ()

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám. ()

Kulmon 

všetky recenzie používateľa

Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější! ()

Galéria (70)

Zaujímavosti (34)

  • Pri natáčaní na verejných toaletách bez povolenia Uli Edel náhodou natrafil na veľké vrecko heroínu, ktoré tam bolo ukryté. Edel chcel predať heroín na financovanie filmových nákladov. Kým sa na to snažil prehovoriť producenta Bernda Eichingera, vošiel dnu nebezpečne vyzerajúci feťák, ktorý vyzeral, že zaútočí na Natju Brunckhorst. Edel vtedy po ňom rýchlo hodil tašku a feťák sa otočil, utiekol a už ho nikdy nikto nevidel. (Arsenal83)
  • Koncertná sekvencia s Davidom Bowiem v hlavnej úlohe bola natočená v New Yorku v októbri 1980 v Hurray Club. Keďže Bowie sa v tom čase objavoval na Broadwayi niekoľko nocí v týždni, režisér Uli Edel musel nakrúcať scény v tomto meste. Miesto konania bolo upravené tak, aby pripomínalo nočný klub v Berlíne. Veľké koncertné davové scény využívali zábery z koncertu AC/DC vo vtedajšom Západnom Nemecku. (Arsenal83)
  • Název knihy Christiane F. Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) odkazuje na německý název dětské knihy Astrid Lindgren Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947). V německy mluvící Evropě je totiž práce švédské spisovatelky chápána skrze tzv. Bullerbü-Syndrom, idealizaci Švédska jako ideální krajiny dětství odehrávajícího se v dřevěných domcích, v blízkosti jezer, lesů, kde jsou všichni plavovlasí, šťastní. Což je v každém ohledu klíčový kontrast k životu dětských narkomanů z okolí berlínského nádraží Zoologischer Garten. V češtině tato asociace není tak zřejmá, protože u nás jsou knihy z dětské série známy pod souhrným názvem Děti z Bullerbynu a kniha Christiane F. jako My děti ze stanice ZOO. (NinadeL)

Reklama

Reklama