Goemon: Cesta pomsty

Tak tohle je film přesně podle mého gusta. Děj zasazený do reálného historického základu okořeněný špetkou fantasy. Asiaté opět nezklamali ve vizuální rovině. Nenápadnou formou Japonci předvedli historický fakt, kdy za šogunátu začalo Japonsko poodhalovat svá tajemství "západnímu světu". Megalomanské paláce východního stylu doplněné gotickými okny a místnosti zdobené barokními obrazy vládců, obrovské armády a barevné pozadí jakoby chtěly v divákovi navodit představu kreslené mangy či komiksu. Tak, hoši, děkujeme. (23.09.2010)

Japonská řezanice, která je mixem anime a počítačové hry. Neexistuje zde záběr, který by nebyl více či méně doladěn nějakou animací. A že v mnoha případech spíše připomíná nějaké to herní intro. :-) Jak je již u tohoto typu zvykem, důležitou roli hraje příběh, který je obsáhlý jak na postavy a jejich jména, která doporučuju si někde poznamenat :-), tak na spoustu citových výlevů jednoho nebo více válečníků... :-) Bohužel se jedná o ten případ, kdy všeho moc škodí a tady je všeho opravdu hodně! Vlastně počkat, soubojů je hodně málo... :-) 50% (15.11.2009)

Japonský stredovek, v ktorom sa z Európy dovážajú guľomety a gejše tancujú v minisukniach a čižmičkách na vysokých opätkoch do rytmu elektronického metalu. K tomu hrdinovia pri bitkách preskakujú nielen domy, ale celé paláce a jeden chlap s mečom môže pokojne vykántriť desaťtisícovú armádu. Šialene komplikované (keď sa raz stratíte v tých vedľajších dejových líniách, flashbackoch a japonských menách, niet návratu) a miestami prehnane digitálne, ale nakoniec prevládli pozitívne dojmy. Napriek spletitému deju a množstvu postáv prekvapivo solídne fungujú emócie a napriek faktu, že ide skôr o digitálne animovaný film, ma táto vizuálna žranica namiešaná z 300, Moulin Rouge, anime a tradičných japonských ilustrácií fascinovala. Kvalitný hlavný zloduch, krásna Ryoko Hirosue (Renova dcéra z Wasabi), prehnané avšak prehľadné bitky, zvláštny soundtrack. Proste zážitok, ktorým by som nepohrdol ani na plátne kina. (08.09.2010)

Na film jsem se těšila, protože japonské dějiny můžu. Ovšem tohle mělo být co? Jediné co se mi líbilo bylo retro, kdy byli Goemon a Saizō ve službách Nobunagy . Tedy kromě příběhu. Ten si zasloužil mnohem lepší provedení. Trikové scény mi připomínaly westerny padesátých let. Nemám moc ráda v historických věcech modernu a té tady bylo taky dost. Některé kostýmy, tance, zbraně. No a taky mě překvapila ... pandořina skříňka, kterou Goemon nic netuše otevře. Bojové scény byly přehnané až moc, ani sebelepší ninja by nedokázal proběhnout deštěm kulek z "kulometu" a to není jediný příklad jeho nadpozemských schopností. Vydržela jsem do konce, ale po druhé už tenhle film vidět nemusím. P.S. V kotli s horkou vodou měl skutečně skončit Goemon a jeho syn... (25.09.2011)

Tak jsem si na to poctivě zašla do kina, i když jsem to doma měla stažené a nelituju. Už jen třeba z toho principu, že je potřeba tady u nás japosnkou kinematografii podporovat. Bylo moc fajn poznávat všechny ty herce, které znám z dorama (poprvé jsem třeba Juna Kanameho viděla v roli záporáka). Hlavní hrdina byl sympaťák a dělal chyby; prostě to byl člověk. Jeho kamarád byl člověk ještě větší. Některé momenty jsou ryze japonské a některé mi přišly americké, ale netlouklo se to. Někdy ta grafika byla jak z nějakého RPG, ale zase to nebylo tak hrozné jako v Dororo, tady jsem se tomu nemusila nijak závratně ušklíbat. No, zmiňovat se, že faktografie je to 100% není, je určitě zbytečné, že? Ale trochu mě naštvalo, že ze Sasukeho udělali takového lůzra... A konec? Přes všechny své neduhy byl opravdu působivý. Polapil pozornost. Slabší 4* (10.12.2010)