Ježiš je normálny!

Máloco ve mě v poslední době nahromadilo tolik destruktivní energie jako sledování pošuků s rukama nad hlavou a modlitbama ala (křesťanskej) rockovej koncert. A ještě víc bych si podal tu p*č* co to zkouší na dětech. Dokument jako takovej myslim nemá nějak promyšlenou stavbu, scénář a už vůbec ústřední myšlenku, alespoň ve směru k divákovi. Není to v tomto případě úplně na škodu, jenže přece jen mi tam větší konfrontace chyběla. Jako dílo 20leté holky, která si prošla právě tímhle systémem debilizace mozku a rozhodla se s tím vyrovnat filmem to ale určitě zaslouží pozornost. (04.10.2009)

Pochybuju, že někdo z diváků zůstal při sledování dokumentu ledově klidný. Já jsem měla v kině chuť vzteky bouchat pěstmi do opěradel sedačky. Zejména při poslechu fanatických proslovů pastorů Hnutí víry. Je s podivem jakým neskutečným blábolům jsou někteří lidé schopni uvěřit či jim vůbec ochotně naslouchat. Navíc s tím typicky blaženým křesťanským výrazem ve tváři! Odpadem bych ohodnotila samotné hnutí, nikoliv dokument, který nám umožňuje klíčovou dírkou nahlédnout za dveře církevní organizace. Nahlédnutí je to do jisté míry šokující a neuvěřitelné. Mladá režisérka v něm nevnucuje svůj názor, nezaujímá žádné postoje a stanoviska. Nechává na divákovi samotném, aby si jejím prostřednictvím vytvořil na celou věc vlastní názor. (28.01.2009)

Dokument místo toho, aby se k danému tématu stavěl kriticky, tak se mi zdá, že s tim i sympatizuje. Chápu, nostalgie lidí, co si dali školní sraz po tolika letech, musí být veliká. Celý dokument dokáže charakterizovat diktátor, který něco řekne a pak to několikrát zopakuje. Toto jednání mam zafixované jako vymývání mozku, ale řiká se, že 1000x opakovaná lež se stane pravdou. Nesmim samozřejmě zapomenout na malého chlapečka v závěru, který po neustálem zpívání mozkožroutních písní neudržel ani slzy - gratuluju, máme tu nového náboženského fanatika. Odpad nedávam za kvalitu, ale z principu! (24.07.2012)

Dokument ani tak není o silně extrémní odnoži církve, jako spíše o lidech patřících pod ní. Pro mě jako nevěřícího je jejich chování nepochopitelné (obdivuji každého kameramana, zvukaře, který musel vydržet byť jedinou minutu s nimi), iracionální, až někdy úsměvné. Ale zároveň je zajímavé sledovat tváře těchto oddaných svému přesvědčení, kterému skálopevně věří. Z obsahového hlediska bych režisérce vytkl, že není příliš vysvětleno jaké jsou vztahy mezi různými zmíněnými organizacemi jako je Škola Budoucnosti či Triumfální Centrum Víry - i když o poznání těchto institucí se zřejmě dokument nesnažil. 70 % (04.02.2009)

Mnoho scén zdánlivě komentář nepotřebuje, manipulativní výkřiky vypovídají o svých původcích mnohé. Nejzřetelněší to je v dětském pásmu konference. Právě tyto momenty ale vyvolávají v divákovi přetlak, kdy má chuť si uplivnout, mlátit hlavou o zeď a až potom myslet a verbalizovat. Kdyby se nějaký slovní doprovod méně zúčastněných objevil už ve filmu, pootevřel by se ventilek a divák by si ušetřil mnoho boulí způsobených zuřivým ťukáním prstem do čela. Teď pár slov k zobrazenému. Nejděsivější je asi ta slepota a blbost: "Hippies znak je znak ďábla, protože se to píše ve směrnicích od CIA. Bůh stvořil svět přesně za 7 dní a evoluční teorie je nelogická, to, co je v Bibli je pravda, protože to je boží slovo a boží slovo nemůže být lež." Au! Pro myšlení, vysvětlování, pochyby a rozum zkrátka není místo, všechno pěkně berme doslova, milé děti. Jiný výkřik ale ze záhadných důvodů popírá zrovna ty biblické pasáže, které se doslova chápat dají: "Chudoba je vopruz, u nás se z bezdomovců stávají milionáři." Borec borců musí po pravici Otce vytrvale rotovat. (04.05.2011)