Ježiš je normálny!

Priemerný dokumentárny film o Hnutí viery v Čechách a jeho vplyve na ľudí so snahou z režisérkinej strany zachovať si objektívnosť. Kedže sama mám z určitého hľadiska s takýmto hnutím skúsenosti, nedovolím si ho priamo odsudzovať. Predsa len, kým nepríde nejaký šialený pastor, ktorý nabáda ostatných na spáchanie kolektívnej samovraždy, tak vyzerajú tí ľudia šťastní, no nie? (02.08.2009)

Joj, člověka z blbosti a fanatismu druhých až rozbolí v břiše. Nvotová koncipovala dokument moc hezky a chybějící pátá hvězdička je už pouze za absenci konfrontace těchto šťastných bláznů s nějakými sebevědomými zastánci ateistů, katolíků nebo nějakých "normálních" křesťanů...třeba ten učitel z jejich základní školy je v podstatě archetypem člena nějaké sekty, typický příklad a ta ženská co tam duje do těch dětí, ta zaslouží stíhání nebo nějaký policejní dohled. Je nebezpečná a zasloužila by silný proud ledové vody... Já těm lidem ten jejich fanaticky šťastný výraz v jejich očích přeju, ale jakmile to začne zasahovat do života dětem a lidem, kteří si nejsou jistí v životě a bere jim to alternativy, tak bych je fakt nejraději nakopal do zadku!!! :(( (04.01.2009)

V tomhle dokumentu ani tak nejde o Ježíše, jako symbol jisté víry, naděje, jako spíše o ukázku davové psychózy, kterou už dlouho používají šamani a podobné spolky v lidských dějinách...K čemu to vede? Obecně k ničemu. Do těchto skupin vstupuje v dnešní době jen málo jedinců, a pokud jim to společnost dovolí, tak si mohou tenhle styl života pěstovat až do své smrti.... Kde ale dneska jsou ty aktivní skupiny církví, ti propagátoři jistého "typu" Ježíše, co zde korzovali republikou v 90. letech 20. století?...Ježíš nemusel odcházet, mohl zde zůstat a vládnout, ale jeho ambice asi byli větší, takže si klidně nanebevstoupil, a nás nechal tady abychom zde stárli už od narození, a nějak žili. (20.06.2012)

Dokument místo toho, aby se k danému tématu stavěl kriticky, tak se mi zdá, že s tim i sympatizuje. Chápu, nostalgie lidí, co si dali školní sraz po tolika letech, musí být veliká. Celý dokument dokáže charakterizovat diktátor, který něco řekne a pak to několikrát zopakuje. Toto jednání mam zafixované jako vymývání mozku, ale řiká se, že 1000x opakovaná lež se stane pravdou. Nesmim samozřejmě zapomenout na malého chlapečka v závěru, který po neustálem zpívání mozkožroutních písní neudržel ani slzy - gratuluju, máme tu nového náboženského fanatika. Odpad nedávam za kvalitu, ale z principu! (24.07.2012)

„Už je tady!“ Oficiální stránky praví „Dokument si neklade za cíl odpovídat na složité otázky víry a dětské psychologie. Režisérka Nvotová chce ve své prvotině otevřít dveře další diskusi a do děje téměř nevstupuje.“ V takovém přístupu nevidím žádný problém, dokonce je mi bližší než násilné podsouvání autorových stanovisek, pasivita režisérky ovšem zapříčiňuje také jistou monotónnost filmu, který nakonec není zdaleka tak „hustý“ jak nasvědčuje jeho anglický název. Nevím nakolik sarkasticky byl míněn on a nakolik uvedení Boha coby duchovní podpory v titulcích, na mnoho dalších vtípků si Nvotová ale netroufla (snad ještě ten prostřih na automat na coca-colu). Ve svém nadějném debutu ctí vážnost tématu a třebaže filmařsky (zatím) nejde o žádný zázrak, ty dveře k diskuzi opravdu otevírá. Nekomentované zobrazování názorů a praktik té druhé, perspektivou většinové populace„nenormální“ strany, nemusí nutně způsobit její rezolutní odmítnutí. Alespoň v mém případě vedlo k zamyšlení, proč začnou někteří lidé hledat útěchu v náruči boží a co jiného může člověka odvést od chmurných myšlenek na smrt. Jako ateista jsem si tuhle otázku hodně dlouho nekladl, ale živě vzpomínám na svůj dětský strach z jakési „nekonečné tmy“. Při pohledu zpět nenacházím žádné racionální zdůvodnění, proč již strach nemám, což mi přijde zvláštní a malinko znejisťující. Stejně tak vyděračský brainwashing představených organizací, jejichž jediné pozitivum bych viděl ve schopnosti poskytnout legální náhražku za lehké drogy. Jinou věcí zůstává, že ten chechot pod závěrečnými titulky byl dosti ďábelský. 60% (15.01.2009)