Je to len vietor
Je to jen vítr
Csak a szél
Just the Wind
Just the Wind
Just the Wind
Réžia:
Benedek FliegaufScenár:
Benedek FliegaufKamera:
Zoltán LovasiHrajú:
Katalin Toldi, Gyöngyi Lendvai, Lajos Sárkány, György Toldi, Gyula Horváth, Franciska Törőcsik, László CzifferObsahy(1)
Dráma, inšpirovaná rasistickými vraždami Rómov v Maďarsku. Jeden deň v živote rómskej rodiny, žijúcej na okraji malého mestečka. Otec je v zahraničí, matka sa stará o svojho chorého otca, dcéra chodí do školy, a syn sa túla. Všetkých však zožiera trýznivé napätie spôsobené narastajúcim počtom rasistických útokov. Vonku sa ozývajú čudné zvuky. Je to len vietor? (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (115)
Trvalo mi skoro 10 let, než jsem se odvážil podívat na další film od Fliegauf Benedek, a to pouze kvůli námětu, který mě osobně zajímá. Tento film má sice asi 10x rychlejší tempo než Dealer, takže je už téměř koukatelný, problém je ale v obsahu. 80 minut jen sledujeme romskou rodinu, jak si žije svůj život a divák by měl asi být napjatý, že každou chvíli vyskočí zpoza stromu nácek s brokovnicí, ale to by divák nesměl vědět, že k tomu dojde až na konci. Pokud má tento film "nastavovat zrcadlo" rasismu, měli se tvůrci vykašlat na rádobyuměleckou formu, kvůli které se na to moc obyčejných Maďarů, co nejsou rasisty, ale... dobrovolně nepodívá (o Češích nemluvě - film u nás vidělo asi 5 1/2 člověka), a natočit film konvenčněji, a třeba s útokem přijít už v půlce filmu a pak ukazovat, co bylo dál, a/nebo ukázat i druhou stranu - představit nácky, jak připravují útok, a jejich pomýlené světonázory. ()
Fliegauf našel správný klíč k pohledu na citlivou problematiku a tím nabídnout nezkreslený pohled na romskou komunitu v ohrožení. Film jsem bohužel neviděl v kině, tudíž na mě možná nepůsobil s takovou uhrančivostí a podpovrchovým napětím. Jeho nekompromisně nevzrušivé vyprávění si i tak zaslouží úctu, jelikož vytváří velmi otevřený efekt přístupu k postavám, jejich vztahu k hrozbě a k samotnému útoku. Maďaři opět dokazují, že jejich kinematografie ani po nedávných problémech nehyne na úbytě a jsem velmi zvědav jak si v sousedství tohoto díla povede Petr Václav s filmem Cesta ven, který rovněž cílí na každodenní život romské rodiny. ()
V letech 2008 až 2009 podnikla rasistická bojůvka v Maďarsku sérii brutálních útoků proti místním Romům. Pomocí Molotovových koktejlů zapalovali domy na okrajích osad a po prchajících stříkali brokovnicemi. Vedle řady zraněných zůstalo po jejich řádění i šest mrtvých včetně čtyřletého chlapce. Událost byla šokující dokonce i v poměrech střední Evropy nasáklé rasismem i ledasčím jiným. Sdělení, které mohl přinést film natočený na motivy této události, by mělo obrovský potenciál a mohlo veřejnost probudit z letargie. Benedek Fliegauf ale tohle hořké společenské téma uchopil po svém a v pomalém tempu natočil kvazidokument o jednom všechním dni členů romské rodiny. Natočil ho způsobem, který ocení harcovníci po uměleckých festivalech, ale který svou formou spolehlivě odradí běžné diváky. Ti budou mít pocit, že sledují odfláknutý snímek s mizernou kamerou a špatným nasvícením natočený nezúčastněným způsobem a bez výrazného hrdiny. Zkrátka dokument, který nudí a emoce vyvolává jen výjimečně. Troufám si tvrdit, že v celém filmu jsou jen dvě scény, které mají potenciál oslovit širší publikum. Vedle závěrečného masakru je to cynický dialog dvou policistů na místě činu, na kterém režisér ilustruje vztah bezpečnostních složek k "cigánské otázce". Marigold se mýlí, když se vyjadřuje o snímku jako o nejzásadnějším filmu o rasismu, který kdy vznikl. To z něj jen hovoří sebestřednost intelektuálního prostředí klubového diváka uzavřeného ve své kulturní bublině. Zásadní je film, který vyvolá veřejnou debatu, zasáhne významnou část společnosti a pohne společenským míněním. Tento snímek patří mezi ty, které oslovují diváky, co už dávno vědí, a přesvědčuje ty, co už přesvědčovat nepotřebují. Patří přesně k tomu typu děl, které se promítají kolem půlnoci na kanálu Art. Za sebe říkám, že jde o můj první film od Fliegaufa a zároveň i poslední. Rozumět si evidentně nebudeme. Celkový dojem: 25 %. ()
Předem by bylo dobře říct, že tento film působí nejsilněji bez jakékoli předchozí informovanosti. ___ Je to jen vítr se jako drama vyznačuje zcela specifickou strukturou, která obsahuje pouze expozici, potom dlouho nic a je zakončena krizí. Nejzajímavější je však pasáž „dlouho nic“, která je připravováním se na katastrofu, po které nepřijde žádná katarze. Zní to sice trochu zvláštně, ale tak to prostě je. Filmy Bence Fliegaufa nikdy nebyly zrovna snadno interpretovatelné a Je to jen vítr není výjimka. Vítr má sice daleko k Fliegaufovým raným formálním experimentům (Houština, Dealer, Mléčná dráha), ale některé prvky obsažené v těchto filmech si stále uchovává. Je to především všudypřítomná tenze. Zde posunuta do nové roviny, ale stále přítomná. Po uvedení do děje, které několika titulky připomene nedávné vyvraždění několika romských rodin v Maďarsku (expozice), máme možnost sledovat romskou rodinu v její dennodenní rutině. Děti (ne)chodí do školy, matka se snaží sehnat práci. Fliegauf vyobrazuje rodinu a její jednotlivé členy za v podstatě nijak nevyčnívající a do společnosti víceméně integrované jedince s vlastními problémy. Fixace na jednu konkrétní rodinu způsobuje sílící pocit identifikace ale zároveň stísněnosti, což ještě akcentuje skvělá místy roztřesená kamera a všudypřítomné ambientní zvuky. A zvenku na dveře klepe strach. Členové rodiny pod vlivem zpráv o útocích na další rodiny romského etnika v okolí začínají pociťovat neklid, který se u každého z nich projevuje jiným způsobem. U dcery zvýšenou komunikací s otcem v Kanadě, který ji ujišťuje, že všechno bude v pořádku; syn situaci řeší stavbou bunkru na odlehlém místě; matka se navenek snaží zachovávat klid, ale psychicky je na tom možná nejhůře. Jejich řešení situace je v podstatě zcela iracionální, ale jiná alternativa jak se vypořádat s takto „obecným“ strachem pro ně neexistuje. Romové tvoří cca. 10% maďarského obyvatelstva. Nabízí se tedy otázka: Proč bychom to příště měli být právě my? Rodinu opouštíme pouze jednou, abychom mohli sledovat rozhovor dvou policistů na místě činu jedné z dotyčných vražd. Tato vsuvka, která vlastně tvoří jediný únik od romské rodiny a oplývá až tarantinovským naturelem, je pro film zcela zásadní. Policista coby místní macho a správce pořádky s vlastí morálkou a atributy božství svérázným způsobem vysvětluje kolegovi z jiného okresu specifika vraždy. Z jeho promluvy je v podstatě jasné, že tyto vraždy s rasistickým podtextem schvaluje, i když tato dotyčná se podle něho vymyká nastolenému vzorci, což vrhá špatné světlo na celou sérii. Oproti Tarentinovu pojetí je tu však ten rozdíl, že Fliegauf reflektuje skutečnou událost, což tomuto rozhovoru dává společenský přesah a zároveň nastoluje otázku jak daleko je od latentní xenofobie ke skutečnému násilí. Je to jen vítr funguje jak ve své čistě filmové podobě, coby demonstrace výborného režijního vedení evokujícího vnitřní úzkost, tak na rovině sociální angažovanosti, která si dává za cíl upozornit na současné problémy. A to je myslím něco, co se doposud žádnému filmu nepovedlo. Nebo alespoň ne s takovou přesvědčivostí.[LFŠ 2012 - host: Bence Fliegauf] () (menej) (viac)
"Ou n'est-ce que le vent / Qui gonfle un peu le sable/ Et forme des mirages/ Pour nous passer le temps?", zpívá Jacques Brel v nádherné písničce "Regarde bien, petit" - Nejspíš je to jen vítr, který zvedá hrstku písku a tvoří fatu morganu, aby nám krátil dlouhou chvilku... Přesto, že mi předchozí Fliegaufův film "Lůno" moc nesedl, přičítal jsem to spíš sobě, než režisérovým schopnostem. Zde je patrné, že režisér má plnou kontrolu nad svým dílem, které i když poněkud efemérní, má jediný výklad a jediný smysl... Nájemní vrahové se děsí dozvědět se něco o své budoucí oběti, aby zabíjení příliš netížilo jejich svědomí - "To know you is to love you", to už je zas jiná písnička... Zde je to naopak. Zde není věnováno vrahům jediné filmové políčko. Zde nám režisér až příliš podrobně líčí jednu cikánskou rodinu, než abychom si její vybití definitivně nezhnusili. A nejen její! ()
Galéria (19)
Fotka © Stadtkino Filmverleih
Zaujímavosti (7)
- Příběh filmu je založen na skutečném případu rasových útoků na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku. [Zdroj: Artcam] (Krouťák)
- Pred premiérou v Berlíne našli novinári na sedadlách v kine nečakaný leták, ktorý sa snažil vyvracať autenticitu a pravdivosť filmu. Autor letáku ostal neznámy. (Raccoon.city)
- Kvůli detailní kameře, která prostupuje celý snímek, je v márnici vidět, jak mrtvé postavě dcery tepe krční tepna a dýchá, přestože už je po smrti. (awful)
Súvisiace novinky
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (viac)
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (viac)
Reklama