Single Man

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)

Jak se vypořádat se svou krizí středního věku? Stačí o ní natočit film. Tohle není adaptace Isherwoodova románu v pravém slova smyslu, ale filmová verze kopírující v obrysech život a nálady Toma Forda. S děsivou přesností vycizelované a vyšperkované k obrazové dokonalosti působící dojmem, že toto dílko vytvořila ruka člověka pronásledovaného obsedantně kompulzivní poruchou. Katalogové až na půdu a symetricky přesné. Ale i přes jistou míru vykonstruovanosti nečekaně příjemné, dojemné a atmosférické. To estetické vnímání světa, přeci jen někdy není na škodu. Zřejmě jsem si vybral svojí povrchní chvilku pro tento rok. [MFF Karlovy Vary 2010] (11.07.2010)

Téměř k dokonalosti vytříbený vizuální zážitek, kterým velmi vybraně debutuje Pán Stylu (a zosobněná výkladní skříň úspěšných gayů) Tom Ford. Jistá "estetická" ruka a velká spousta nápadů však téměř způsobily, že vynikající Colin Firth byl utlumen luxusními dobovými kulisami, rekvizitami a doplňky. Nebýt jedné scény bez zvuku a jedné scény s tancem a následným křikem, hrálo by nitro profesora Falconera (o které ve filmu jde) bezvýhradně druhé housle a duší filmu by se stala jeho stylizace. Říkám rozhodně ano, takovýchto filmů je také třeba, ale má-li pan Ford dál točit a má-li takto nastavený svůj rukopis, asi se nebudeme setkávat příliš nadšeně (byť zájem PODÍVAT SE určitě mít budu...otázka je, zda to bude stačit, protože film pro mě není jen o obrazech). Pokud je forma Single Mana dána tím, že bylo třeba nějak uchopit velmi niternou předlohu - kterou jsem nečetl - pak je rozhodně třeba před režisérem smeknout, i když cestou k cíli tak nějak učinil sám sebe nejvýraznějším prvkem svého díla a... ne snad promrhal možnosti nabízené mu extrémně schopnou hereckou sestavou, ale rozhodně způsobil, že si herecké představitele můžete velmi snadno zapamatovat jen jako prosté protagonisty působivé reklamy na eleganci šedesátých let. Překvapivě ne úplně jistých 80%. PS: Vypadat na kraji padesátky tak jako Colin Firth zde, začnu se tím živit...navzdory orientaci jím hraného hrdiny jde o jednoznačný slintací objekt pro dámské publikum. PPS: Rozhovor se španělským Jamesem Deanem na kapotě Mercedesu v západu slunce před obřím plakátem filmu Psycho je nezapomenutelný;) (28.07.2010)

Film ma dostal hlavne svojou formou. Námet je síce zaujímavý, ale v konečnom dôsledku príbeh toho veľa neponúkne. Nie je ani tak o homosexualite ako skôr o samote, o budúcnosti, o strachu, o smrti... Ale je to podané neskutočne krásnou a smutnou formou, ktorá dokázala vo mne vzbudiť veľkú vlnu emócií. A to nepočítam vynikajúceho C. Firtha a záver, ktorý mi tam zapasoval ako riť na šerbeľ. Tiež by sa tu našlo pár zaujímavých myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, napr. komu sa nepáči prítomnosť, nebude sa mu páčiť ani budúcnosť a pod. Jasný nadpriemer. 80/100 (18.11.2014)

Hodně zajímavý snímek. Je hrozné, když někdo ztratí to, co ho celý život naplňuje. Colin Firth předvedl opravdu úchvatný výkon. Úplně jsem se do něj vžila stejně jako do celého děje, který mě pohltit a nutil mě zapojit mozek. Julianne Moore je pro mě ohromná herečka, která mě vždy upoutá a něčím překvapí. Škoda jen, že tam Matthew Goode moc nebyl. Jediné co bych vytkla je ten nejmenší chlapský zadek co sem kdy viděla, který vlastní Nicholas Hoult, který byl extrémně přeslazený - což je mínus. Něco mi tady chybělo, nevím co, možná nějaká větší akce, nebo trochu jiná atmosféra, ale i tak kvalitní film. A ještě musím pochválit vynikající konec! (03.06.2012)