Deň v Jurijeve

Deň v Jurjeve je podľa mňa exemplárny príklad toho, ako natočiť podľa výborného scenára zlý film. Expozícia je znamenitá, režisérovi sa podarí navodiť správnu atmosféru a divák je po zvrate natešený, kam sa bude príbeh ďalej uberať. Lenže Deň v Jurjeve nie je prvoplánový triler, takže sa začne pomaly rozplzávať do niečoho tajomnejšieho a psychologickejšieho. Pripomenul mi Pennovu Prísahu, ktorá tiež lákala na vyšetrovanie, ale sústredila sa nakoniec na psychický stav hlavného hrdinu a atmosféru miesta. Pri tomto filme som mal pri mnohých scénach pocit, že sú výborne vymyslené, ale nezáživne, až nepríjemne amatérsky natočené. Od zhruba polovice vám začne byť jasné, že niečo nie je v poriadku a možno vám dojde aj pointa, ktorú ale režisér nechá na posúdenie divákovi. Odôvodnenie prestrelenej dĺžky som vo filme nenašiel, našťastie je v hlavnej úlohe schopná herečka, takže spolu s túžbou, čo sa vlastne stalo, vám ju pomôže zvládnuť. Ak by podľa môjho scenára vznikol takýto film, bol by som dosť naštvaný. Nechcem si predstaviť, o koľko lepšie by danú trilerovú látku zvládol napríklad Del Torro, alebo Fincher. A nech kľudne natočia aj remake, ak sa o filme dozvedia. (14.02.2013)

Zoufalství a naděje uprostřed duchovního i materiálního zmaru. 1) V prvním plánu kafkovského snímku vystupuje matka s patnáctiletým synem, má s ním podivný vztah zahlcující lásky i nenávisti. Po synově zmizení musí matka pátrat ve vlastním charakteru, protože jenom tato cesta je nadějí, že ho znovu najde._____ 2) Ve druhém plánu film zobrazuje současné Rusko v celém jeho marasmu. Byť je Jurjev-Polskij na ruské poměry jen na skok od Moskvy (cca 200 km po silnici), ve skutečnosti nemá s Moskvou více společného než třeba s New Yorkem. Skutečný ruský svět plný zoufalství, nedostatku, materiální i duševní bídy a bezvýchodnosti není výlučným hájemstvím malého městečka, taková je celá matka Rus. Může se nám to líbit nebo ne, ale nic s tím nenaděláme._____ 3) Ve třetím, nejméně čitelném, plánu jde o stav ruské duše. Jak dokazují i komentáře nejen na ČSFD, pochopit tuto skutečnost dělá vážné problémy mnoha divákům. Matka se ujistí, že odjezd z Ruska jí ve vnitřním neklidu nepomůže, ačkoli si na začátku filmu myslí opak. Synovo zmizení jako katalyzátor uvědomění vlastních hříchů vede pak postupně k poznání, které matka pokorně přijme._____ 4) Pokud čtete rusky, doporučuji diskusi na www.kinoteatr.ru nebo nashekino.ru. O filmu se moc nedozvíte, zato se seznámíte s názory diváků, nespokojených s tím, jak film prezentuje současné Rusko. Je to přílišná depka, takhle to v Rusku vůbec, ale vůbec nevypadá (nejvyhraněnější v tomto smyslu jsou občané městečka Jurjev-Polskij), film by se měl promítat pouze pro vybrané publikum (Такие фильмы надо смотреть в "закрытом показе") a vůbec, je ostuda, že něco takového vzniklo._____ 5) Pro zajímavost uvádím názor komentátorky serveru kino-teatr (№ 76 Ира В 25.04.2015, 00:47): Никого она не теряла - это всё образно. Фильм о том, кем бы она была, оставшись в своём городке (поломойкой, неухоженной, бедной, спивающейся), откуда родом и кем бы был её сын (уголовником, больным туберкулёзом), её мужчина ("Серый", примитивный) и т.д. Здесь показан контраст тех, кто выбился в люди и тех, кто влачит свою жизнь... Nikoho neztratila - vše je vyjádřeno jen obrazně. Film je o tom, kdo by byla, kdyby zůstala ve svém městečku (věčně nalitá umývačka podlahy zbídačelého vzhledu), jaký by byl její syn (zločinec a tuberák), její muž (primitiv bez kultury) atd. Vidíme kontrast mezi těmi, kteří se probojovali mezi lidi a těmi, které jejich život vláčí za sebou..._____ 6) Skutečný Jurjev-Polskij leží asi 200 km na severovýchod od Moskvy asi 60 km západně od Suzdalu. Má 19 000 obyvatel a druží se s Litoměřicemi._____ 7) Zvláštní ocenění si zaslouží výborné české titulky (sledoval jsem film na České televizi), které se nesnaží převést řeč slovo od slova, ale postihují smysl sděleného a velmi úspěšně tlumočí ruský text českému divákovi včetně různých reálií - jev dnes v titulcích i v dabingu velmi ojedinělý. (04.02.2016)

Den v Jurjevu je velmi osobitý snímek s dýchající mysteriózní atmosférou. Zasněžené, mlhavé, zapadlé městečko. Žena, která sem přijíždí, aby svému dospívajícímu synkovi ukázala, kde vyrůstala. Postupem času se však ukazuje, že ani tato operní diva nebyla vždy svatá a má za sebou nějakou tu temnou minulost. Ksenija Rappaport je pěkně ostrá ženská a podivné zmizení svého syna nehodlá nechat jen tak. Jedna vesnická mařka ji u sebe nechá přenocovat, spolu se opijí extra silným ruským nápojem a Ljuba jí pak zazpívá operu:) V průběhu děje se jakoby stále více upouští od pátrání po synovi a stále více se rozvíjí vedlejší děj, do něhož spadají nové postavy i ty, které patří do Ljubiny minulosti. I přes dlouhou stopáž jsem ve filmu nenašla slabší místa, která by mě nudila, stejně jako jsem neměla potřebu kontrolovat hodiny. Takže nakonec mi vlastně ani nevadilo, že jsem se vůbec nedozvěděla, co se s jejím synem stalo. Také jsem nevěřila, kolik nových výrazů se člověk za jeden film může dozvědět:) (17.02.2013)

Kdo se chce na film dívat jako na "obyčejný" kriminální thriller o zmizení člověka v opuštěném městečku kdesi v hloubi Ruska, bude jistě zklamán, nicméně v charakteristice filmu se zde překvapivě správně o thrilleru nebo krimi nic nedočteme, místo toho tam stojí drama a mysteriozní. Je totiž lepší ve filmu hledat něco jiného, než jen napětí z pátrání, to by podle mě rozhodně nemělo být to hlavní. Úspěšná pěvkyně Ljuba, poté co se vyšvihla na společenském žebříčku, chce opustit Rusko, netuší ale, že země ze které vyrostla ji tak lehce nepustí. Chtěla zpívat sólo, ale zapomněla, že v místech jako je Jurjev v místě jako je Rusko pro sólisty není místo, tedy pokud ještě chtějí být skutečnými Rusi (a ne jen citovat zpaměti Čechova a spol.). Když zpívala sama, přišla o hlas. Když najde cestu do sboru, může snad chovat ještě naději, že syna jednou získá zpět. (14.02.2013)

Den v Jurjevu je nejen docela těžko uchopitelný snímek, ale i těžko žánrově zařaditelný. Po trochu náročnějším rozjezdu, kdy jsem zjistila, že zdaleka nepůjde jen o hledání ztraceného syna, jsem se chytla a zaměřila jsem svou pozornost na situace a osoby, vyskytující se kolem hlavní představitelky Ljuby, kterou hrála senzačně Ksenija Rappaport. Rusko se tady předvedlo v celé své syrovosti a i když byly některé momenty hodně úsměvné, tak byly s velmi hořkou příchutí, například situace v nemocnici, klášteře, ale i samotné vyšetřování policií. Jestli to tam takhle někde chodí v reálu, tak vřelé díky za Čechy, to v každém případě. Zkrátka příjezd Luby s nostalgickými vzpomínkami na toto místo se stalo postupně její černou můrou a konec tudíž nemohl dopadnout jinak. Zima mě objímala celou dobu, protože těch teplejších momentů bylo minimum, ale stejně si myslím, že je to jeden z těch zapomenutých snímků, které stojí za to vidět i když ztráta syna nakonec nebyla až tak důležitá. Souhlasím s tím, že kratší stopáž bych uvítala. (13.02.2015)