32 a stále slobodná

Holka z města není nejlepším dílem svého žánru, ale pro mě je jednou z mála amerických romantických komedií, které jsem si zapamatovala a na které se ráda podívám víckrát. Při hodnocení tohoto žánru podle mě jde hodně o to, jestli jsou člověku hlavní hrdinové sympatičtí, jestli se s nimi dokáže ztotožnit a jestli mu vyhovuje to které prostředí a typ romantického příběhu. Což je všechno hodně osobní. Takže u mě to asi bude tím, že tady mně hlavní hrdinové vyhovovali, velice sympatické byly i vedlejší postavy a dověděla jsem se tu něco málo o Minnesotě a zakořeněných představách o ní, což pro mě jako pro anglistku bylo zajímavé. A kromě toho jsem já sama jednu dobu byla taková Holka z města - přestěhovala jsem se v zimě do malého městečka na severu (v mém případě ovšem v Lotyšsku), kde jsem objevila úplně jiný svět, jiné tempo života a jinou stránku sebe sama. A aby toho nebylo málo, hned první den jsem uklouzla a spadla na náledí, protože jsem měla sice velice pěkné, ale příliš kluzké kozačky, a přišla v elegantní lehké halence na biblickou hodinu, kde se topilo jen v krbu a všichni byli navlečeni v tlustých svetrech. Následkem čehož jsem se pak zimním scénám v kině smála dvakrát hlasitěji než ostatní a začala uvažovat o tom, co je to vlastně klišé. Protože v tomhle filmu bych normálně scény střetnutí městské slečny se zimou označila za klišéovité, jenže... když se vám něco podobného opravdu stane, tak už vám to moc jako klišé nepřipadá... Takže klišé či neklišé nehodnotím. Jediné, co bych filmu vytkla, byl nedostatek chemie mezi ústřední dvojicí a trochu rozpačitý konec. A také by to bývalo chtělo jinou hudbu, která by lépe propojila scény a podtrhla atmosféru. (03.10.2011)

Renée upřímně nesnáším (už jen to, jak se to jméno píše, je divné...), ale tady mě kupodivu vůbec nevadila a chvílema jsem jí i dost fandil. Ten příběh je sice trochu jako z pohádky, ale plyne moc příjemně, jsou tam pro mě sympatičtí a milí lidé, pár opravdu vtipných situací taky, takže já říkám: Co víc si od romantické komedie člověk může přát? Snad jen lepší herečku hlavní role..... (06.06.2014)

Z počátku veselé, později krapet vážné, aby to nakonec skončilo romanticky pohádkově. Ano. Dvě třetiny se dal příběh vcelku zvládnout, ale ten kýčovitý konec to nakonec všechno zazdil. Celý film táhne pouze Renée Zellweger a přesně tak, jak se od takového filmu očekává. Je ztřeštěná, hubatá, přísná, panovačná, později (jak jinak) příjemná a miloučká, a je hlavně sexy. Nejedná se o špatný snímek. Jen je škoda, že na sebe Renée strhává pozornost. Ostatní tím nechává za sebou, což za následek vyvolává dojem, že ten film je prostě její. Jo a ještě to má jednu zvláštnost. Během sledování tohoto snímku může být divákovi neskutečná zima. Tedy pokud se vžije do onoho prostředí. (05.02.2015)

Co uvaříte, když smícháte místního odborového předáka, hon na vrány a Ježíše? Proteinový pudink nevábné barvy anebo podprůměrnou komedii o úspěšné manažerce z Miami, která před zavřením zachrání malou továrničku někde v Minnessotě a přitom si zamiluje všechny místní obyvatele (jak by si je ostatně mohla nezamilovat, když se k ní od samého začátku chovají jako ke kusu hadru :-)), zejména pak fešného odborového předáka. Zbytečný film, při jehož sledování jsem se pousmála (zdůrazňuji pousmála, nikoliv zasmála :-() asi jen třikrát, vždycky díky gagům předváděným Renéě Zellweger, která má nesporný komediální talent, ovšem do filmů jako je Holka z města je jí škoda. Další ukázka toho, jak někteří filmový tvůrci podceňují inteligenci svých diváků. (03.06.2011)

Nepovedená variace na Baby Boom z roku 87, akorát bez dětí. Film o tom, jak si kariéristka z velkoměsta musí zvykat na venkov a boty na deseticentimetrovém podpatku vymění s velkým sebezapřením za sněhule. Nevím, jestli byl kameraman fetišista, ale ty (neobvykle) časté záběry na nohy Renée, byly krajně podezřelé :) (06.08.2011)