Tokugawa onna keibacu emaki: Ušizaki no kei

Oxen Split Torture neoplývá jen explicitně vystupňovaným násilím, ale i mírně sentimentální linkou a groteskním humorem. Obratným skloubením těchto ingrediencí vznikl film mírou brutality často neúnosný, leč z celkového hlediska poměrně notně zajímavý. Yuji Makiguchi na dvou povídkách z japonské historie ukazuje, jak násilí a útisk hrály v minulosti důležitou roli. První z nich je zasazena do Nagasaki roku 1628, kde křesťané jsou pronásledováni a trestáni za svoji víru způsoby více než krutými. Osnovatelem těchto zvěrstev je místní smírčí soudce, jehož násilnický fanatismus skýtá obětem častou bestiální a frustrující smrt. Jedním z jeho pomocníků je i mladý samuraj, který se sblíží s místní křesťankou. Rýsující se vztah však dlouhou budoucnost nemá, neboť žena je zajata a stává se soudcovou otrokyní a zároveň pozorovatelkou mučících praktik (sestra je zmrzačena a zbytek rodiny usmrcen před jejími zraky). Samuraj je nucen sledovat tyto bizarní akty mučení, aniž by mohl vznést sebemenší protest. Pomsta ale končí tragicky. Druhá povídka se odehrává ve Fukugawě roku 1821. Do místního nevěstince zavítá An, jenž o sobě prohlašuje, že je synem bohatého otce. Ve skutečnosti je trochu přiťáplým sirotkem, který rád užívá slastí života. Když nemůže zaplatit, stává se z něj sluha a zároveň pozorovatel místního prostředí. Dívky jsou zde prakticky bez jakýchkoliv práv zcela v područí majitelů, jejichž svévole se projevuje obhrouble majetnickým zacházením. I proto An utíká s jednou prostitukou na svobodu, přičemž ani zde je nečeká vytoužené štěstí. Za drobné krádeže, vydírání a vraždu jsou nakonec chyceni do rukou místních úřadů, kde jejich cesta končí. Jak je z děje patrno, Oxen Split Torture není jen laciným béčkem s bezdůvodnými výbuchy násilí (třebaže scény jako rozsekání nohy kladivem, vaření, pálení, mučení dvanáctiletého děcka, znásilňování, řezání ucha, bradavky ... rozhýbají váš žaludek), ale chytře stavěným filmem, který se zcela vymyká z tehdejšího japonského proudu. (12.08.2004)

Hodně zvrácený film rozdělený do dvou povídek,z nichž první je ze 17.století a hlavní sadistický šéf je opravdu nechutný a oplzlý hovado páchájící ty nejšílenější a nejbrutálnější zvěrstva,které kdy vůbec existovaly a snad ještě i existují..Docela mě pobavilo,že některé hodně erotické scény byly rozmazány,aby nebyla vidět pička nebo šulcek....Druhá povídka je z 19. století a tady se opravdu nezapře i komediální stránka,fakt jsem se občas smál,aby se vše za chvíli zase zvrhlo do opravdu nehorázné brutality!! Kratší stopáž dělá z tohoto pozoruhodného snímku nenudící zážitek,který se jen tak nevidí. (27.01.2011)

Neskutočne tento film vie zaujať a to hned od začiatku. Prvá poviedka ma silné explicitné násilie, ktoré som v tomto filme až tak nečakal, samé mučenie, gore efekty, zaujímavé mordovačky a všetko tak detailne a poctivo znázornené a nasnímané. Druhá poviedka je viac zábavnejšia, ale aj tu sa nájdu drsné sceny, ktoré sa ťažko inde hľadajú. Lebo v niektorých scénach som naozaj mal divný pocit a aj súcit z obetami, lebo krutosť a surovosť sú tu znázornené veľmi autenticky. Tento film doporučuje, ale len ľudom ktorý sú zbehlí v Japonských zvrhlostiach. (06.09.2015)

Citlivý a místy až romantický film, který utvrdí nejednoho začínajícího sadistu ve správnosti jeho počínání a každému neúspěšnému řeznickému učni zajisté pomůže složit reparát z bourání. Tento spektákl ovšem řeší i mnohem zásadnější kulinářská dilemata a to zejména, jak nejlépe upravit cukajícího se Japonce, aby si zachoval co nejvíce živin. Dosáhneme toho snad prostým vařením v horké vodě, smažením na wok pánvi či grilováním na otevřeném ohni? Je lepší zbavit jej před flambováním některých čnějících částí, či snad jen jemně naklepat kotníky kladivem? Prostě Makiguchiho dobroty, jak se na patologicky chorý mozek sluší a patří. Nechcete li vidět, jak vypadá natrávené Sushi, raději před tím moc nejezte. (17.03.2011)

Vůbec mi nebylo z tohohle filmu dobře. Násilí je podáno tím nejsurovějším způsobem jaký si lze představit. Je mi zle z toho, když vím, že opravdu existovali a ještě existují lidé, kteří mají takovou moc, že mohou prakticky páchat jinému člověku ty nejhorší zvěrstva jen pro své pobavení a nic se jim nestane. Ty tři hvězdičky v mém hodnocení berte s rezervou, protože pokud bych měl film hodnotit podle výpovědi, kterou má, musel bych dát pět hvězdiček. Ale nejsem si opravdu jist, jestli byla ona výpověď režisérovým záměrem nebo je režisér jen bohapusté sadistické hovado. (24.04.2005)