Tokugawa onna keibacu emaki: Ušizaki no kei

Oxen Split Torture neoplývá jen explicitně vystupňovaným násilím, ale i mírně sentimentální linkou a groteskním humorem. Obratným skloubením těchto ingrediencí vznikl film mírou brutality často neúnosný, leč z celkového hlediska poměrně notně zajímavý. Yuji Makiguchi na dvou povídkách z japonské historie ukazuje, jak násilí a útisk hrály v minulosti důležitou roli. První z nich je zasazena do Nagasaki roku 1628, kde křesťané jsou pronásledováni a trestáni za svoji víru způsoby více než krutými. Osnovatelem těchto zvěrstev je místní smírčí soudce, jehož násilnický fanatismus skýtá obětem častou bestiální a frustrující smrt. Jedním z jeho pomocníků je i mladý samuraj, který se sblíží s místní křesťankou. Rýsující se vztah však dlouhou budoucnost nemá, neboť žena je zajata a stává se soudcovou otrokyní a zároveň pozorovatelkou mučících praktik (sestra je zmrzačena a zbytek rodiny usmrcen před jejími zraky). Samuraj je nucen sledovat tyto bizarní akty mučení, aniž by mohl vznést sebemenší protest. Pomsta ale končí tragicky. Druhá povídka se odehrává ve Fukugawě roku 1821. Do místního nevěstince zavítá An, jenž o sobě prohlašuje, že je synem bohatého otce. Ve skutečnosti je trochu přiťáplým sirotkem, který rád užívá slastí života. Když nemůže zaplatit, stává se z něj sluha a zároveň pozorovatel místního prostředí. Dívky jsou zde prakticky bez jakýchkoliv práv zcela v područí majitelů, jejichž svévole se projevuje obhrouble majetnickým zacházením. I proto An utíká s jednou prostitukou na svobodu, přičemž ani zde je nečeká vytoužené štěstí. Za drobné krádeže, vydírání a vraždu jsou nakonec chyceni do rukou místních úřadů, kde jejich cesta končí. Jak je z děje patrno, Oxen Split Torture není jen laciným béčkem s bezdůvodnými výbuchy násilí (třebaže scény jako rozsekání nohy kladivem, vaření, pálení, mučení dvanáctiletého děcka, znásilňování, řezání ucha, bradavky ... rozhýbají váš žaludek), ale chytře stavěným filmem, který se zcela vymyká z tehdejšího japonského proudu. (12.08.2004)

Citlivý a místy až romantický film, který utvrdí nejednoho začínajícího sadistu ve správnosti jeho počínání a každému neúspěšnému řeznickému učni zajisté pomůže složit reparát z bourání. Tento spektákl ovšem řeší i mnohem zásadnější kulinářská dilemata a to zejména, jak nejlépe upravit cukajícího se Japonce, aby si zachoval co nejvíce živin. Dosáhneme toho snad prostým vařením v horké vodě, smažením na wok pánvi či grilováním na otevřeném ohni? Je lepší zbavit jej před flambováním některých čnějících částí, či snad jen jemně naklepat kotníky kladivem? Prostě Makiguchiho dobroty, jak se na patologicky chorý mozek sluší a patří. Nechcete li vidět, jak vypadá natrávené Sushi, raději před tím moc nejezte. (17.03.2011)

Dvě povídky.Z nich každá je úplně jiná,ale obě svým způsobem byly geniální.První je jenom o mučení a navíc je antikřesťanská(což mě o to víc potěšilo)Tolik mučících praktik narvaných v pouhých pár minutách jsem ještě neviděl.Inu pantátovi se starý mučící praktiky nelíbily tak chtěl inovovat.Navíc vše skvěle natočený.Největší masakr byl když ta konkubína musela přihlížet smrti svých rodičů.Druhá povídka mě fakt pobavila.Více děje,míň krve.Scéna kdy borec klátí buchtu a ta si u toho v klidu pojídá meloun a ještě mu stíhá říkat svůj srdceryvný příběh a kamera na borce.A borec brečí.Ty krávo.To jsem nežral.Fakt chláma.Nebo jak se hrabou v těch sračkách bylo taky usměvný a zároveň nechutný.A takovejch směšnejch scén je tam víc.A do toho všeho zase mučení.Sice né tak drsný jako v prvním příběhu,ale i tak brutus.Pro mě nadstardantní zábava.Takže plnej počet hvězd. (08.06.2015)

Neskutočne tento film vie zaujať a to hned od začiatku. Prvá poviedka ma silné explicitné násilie, ktoré som v tomto filme až tak nečakal, samé mučenie, gore efekty, zaujímavé mordovačky a všetko tak detailne a poctivo znázornené a nasnímané. Druhá poviedka je viac zábavnejšia, ale aj tu sa nájdu drsné sceny, ktoré sa ťažko inde hľadajú. Lebo v niektorých scénach som naozaj mal divný pocit a aj súcit z obetami, lebo krutosť a surovosť sú tu znázornené veľmi autenticky. Tento film doporučuje, ale len ľudom ktorý sú zbehlí v Japonských zvrhlostiach. (06.09.2015)

Toto je správný formulář k japonskému explotation majstrštyku, který všichni hodnotí a komentují pod názvem a filmem: "Tokugawa irezumi-shi: Seme jigoku aka Inferno of Torture 1969" od režiséra Torua Ishiiho. Ano, Toruo Ishii natočil už v roce 1969 "mučící" explotation ze středověku a tohle je jeho pokračování. Nutno říct, že Japonci byly v explotačních směrech vždycky trochu jinde a napřed. Explotation totiž nebyl nikdy v Japonsku okrajovým žánrem a tak netrpěl cenzurou ani nedostatkem financí na produkování těchto zvrácených filmečků. "Shogun Sadism" je naprosto čistý explotation, tak čistý, jaký jsem málokdy vůbec viděl. Je zaměřen pouze a jen na násilí s naprostým minimem děje a vykreslení postav. Diváka od začátku do konce zasypává brutálnostmi toho nejhrubšího zrna, snad všechno, co se dá ze středověkého Japonska vytáhnout zde je, desítky, snad stovka praktik úplně všeho možného, od sexu, znásilňování a bití, až po ukřižování, upalování, vaření v kotlích, utrhnutí nohou býky, uřezání hlavy pilkou, nechutný nucený potrat či kastrace tupou břitvou. K tomu všemu se na oběti mučení a mrzačení musí koukat ještě jejich příbuzní, či zamilovaní ... Film se skládá ze dvou povídek, z nichž ta první téměř naprosto postrádá děj a ta druhá je již dějem prosáklá a ten právě tvoří absurdní situace a světe div se, ten film je prostě zároveň i komedie ... Nevím, možná jsem opravdu úchyl a mimo, je mi jasné, že by tento film drtivá většina diváků vůbec neskousla, ale film je tak dobře a podivně zklouben a hlavně zahrán všemi zúčastněnými, že je humorný a člověk se někdy fakt musí smát, i když za 5 minut si zakrývá zrak. Proto tento film považuji za naprostý vrchol čistého explotation žánru, neuvěřitelně brutální a násilný, ale také neuvěřitelně perfektně zpracovaný a vedle mnoha dalších japonských explotation filmů 70. let, od akčních nářezů se Sonny Chibou, přes samurajské řezničiny typu "Lone wolf and Cub", excelentní a umělecké "pinku explotation" filmů působí jako rovnocený, velice dobře technicky a herecky zvládnutý majstrštyk. Který opravdu, ale opravdu není pro každého a humor v něm nalezne zřejmě málokdo, i když tam je. Navíc je až neuvěřitelné a opravdu mi to hlava nebere, co se v 70. letech v Japonsku natáčelo za "sadistické hrůzy", v dobách, kdy Craven šokoval nízkorozpočtovým "Posledním domem vlevo" a Hooper "Texasským masakrem" a v Itálii se rodil žánr zvaný gialo, kde si vrahouni chvílemi pohrávali se svými oběťmi, Japonci natáčeli takové brutálnosti, že nad nimi zůstává dodnes opravdu rozum stát ... Plný počet nedávám snad z důvodu, že film nebyl ucelený, ale oddělený na dva a ten první opravdu děj neměl ... jinak výtečné, ale pouze pro nadšence do tohoto subžánru!! (19.11.2008)