Zpěv ptáků

Ano, takhle se už nenatáčí. Bez scénáře, s neherci, téměř bez štábu, bez technického zázemí a třeba i s nemožností zkontrolovat natočený materiál na place. Co se natočí, to se natočí. Hranice mezi záměrným a nezáměrným zde vlastně neexistují a jakákoli neplánovaná událost se může stát zásadní esencí prožitku. V době, kdy filmy masově čerpají z estetiky videoklipů (hlavně ať se kamera hýbe, hodně barev, efekty, hudba a rychlé střihy) je Zpěv ptáků příjemnou oázou klidu, která je prostě jen o tom, že tři mudrci jdou pouští. A když je zrovna tma, tak i divák uvidí tmu... žádné dosvětlování, žádná šílená postprodukce... Navíc je téma filmu celkem originálně pojato a vyhýbá se klasickému schématu "jak šli mudrci za hvězdou a obdarovali Ježíška". Narození Ježíše je zde mimo pozornost a ve filmu z něj vlastně vidíme jen v jednom záběru nohy. _________ Doporučuji si přečíst výborný článek o vzniku filmu, který lze najít tady. (21.11.2009)

Rozvleklý? ale prosím tě jendus, neznám film s větší spádovostí, a příběh byl více než zajímavý, a obsahoval dva opravdu neočekávané zvraty, a myslím, že o všem svědčí to, že všichni v kině se dívaly až do konce titulků s oteřenými ústy.. Jistě byly tak šokováni a litovali, že na tento film nenarazili již dříve, co dodat? Tento film musíte rozhodně vidět, protože to je opravdu neotřelý zážitek.. (06.12.2008)

Příběh o třech mudrcích, kteří se nebojí projevit svojí spiritualitu, to možná je. Zároveň je to ale, hrozně rozvleklej film (a to se ještě držim). Že je něco černobílý, roztahaný a opředený přiblbýma dialogama neznamená, že to je hned umělecký. Jedno z mála, co se mi opravdu líbilo, byla kamera zabírající ony plovoucí "mudrce" (ve filmu nebylo nic, z čeho by vyplývalo tohle označení). Jediný, co ve mně film zanechal, byla bolest za krkem, kdy mi několikrát padala hlava vlivem těžkých očních víček... Vic sem ve filmu nevidel a ani vselijakost vlastni interpretace to nezachrani. (05.12.2008)

Ten anděl s výhružnou tváří oznamuje skepsi i strach z toho, že Bůh již v dané době pohlížel na svět jen tiše, nebo alespoň dnes že je pasivní a není s to zasahovat do procesů, jež se tu odehrávají. Tu na Zemi, ale možná i ve vesmíru. Anděl již ztratil dokonce křídla. Ježíšek může i plakat, a neroste, dnes by zkrátka nemohl, protože by jej neživila oddanost zástupů. // A různé další, mnohé, možnosti k úvaze tu Albert Serra nabízí. // Spíše konceptuální dílo, které mnohem více než z kinematografických zvyklostí vychází z výtvarné kultury a spirituálních témat, a je v této oblasti moderní esejí, jakousi sérií obrazů, v nichž takřka každý prvek můžeme chápat symbolicky. // Osoby s korunami na hlavách putují pouští, aby vznikl širý prostor k vlastním úvahám, jimiž ochotný divák vyplní čas. (23.09.2010)

o Serrově filmu "Honor de cavalleria", který mě (sobecky) nadchnul i tím, že "doslova i doobrazu" přednesl moji vizi Dona Quijota, byl jsem zvědav, jak si s dalším kanonickým textem vypořádá v tomto případě. Tři králové, v bibli mudrci či mágové, nejspíš ale náčelníci nomádů K(Christus) + M(Mansionem) + B(Benedicat), vybavil Serra pro cestu pouští neprakticky břemenem na hlavě a žádným na zádech či na korábech pouště, to je věc estetiky jeho filmu. Podobně jako "královské" zážitky prerušované pouštní poutí, které vrcholí setkání se Svatou rodinou; Marie pečuje o Beránka ve zvířecí, lidské i boží podobně; melancholický Josef nejde pro vodu, protože to byla (a u mnoha národů dosud je) "výsada" žen. Nicméně je čas se rozloučit, Egypt je ještě daleko. Pozn. Tři králové jsou dialekticky svázáni s Pavlovým učením: pohané přichází k Ježíši a Pavel jeho učení předává pohanům. (22.01.2019)