Zpěv ptáků

Biblický příběh cesty tří králů tvoří pouze jednoduchý rámec pro obrazovou apoteózu prosté duchovní zkušenosti, pojímané jako cesta - hledání. Nevšední syrová minimalistická a do sebe uzavřená poetika předkládá (připravenému) divákovi mystický zážitek a nevadí, že se jí to nikdy nemůže podařit, protože mystický zážitek nelze jednoduše zprostředkovat (a už vůbec ne "připravenému" divákovi). V prvé řadě je nám totiž promítán film, který je svojí formou tak prostý, že jeho sledování vyžaduje, aby divák odložil celou svoji historii filmových zážitků a oddal se promítaným obrazům, nepřipraven jen na sledování dalšího filmu, ale oproštěn od svých bohatých zkušeností, stejně prostý jako obrazy, které sleduje. Takto předstíraně naivním přístupem se lze alespoň přiblížit jejich spiritualitě: především sledujeme FILM a ontologická podstata filmu je kontrapunkt obrazu a zvuku – zpěv ptáků (symbolický název podle jediné instrumentální skladby, jež zde zazní). PS: Je zajímavé, jak mají někteří uživatelé tendenci vnucovat ostatním vlastní imprese a slovně agresivní formou je v komentářích absolutizovat jako jediné možné (viz Bebacek). Zřejmě se jedná o nějakou formu textové konverze hypertrofovaného egocentrismu (všiml jsem si toho už vícekrát jinde – viz např. Bebacek). Ovšem, v mém případě se jedná pouze o čistý alibismus :-) (viz Bebacek). (11.12.2008)

Příběh o třech mudrcích, kteří se nebojí projevit svojí spiritualitu, to možná je. Zároveň je to ale, hrozně rozvleklej film (a to se ještě držim). Že je něco černobílý, roztahaný a opředený přiblbýma dialogama neznamená, že to je hned umělecký. Jedno z mála, co se mi opravdu líbilo, byla kamera zabírající ony plovoucí "mudrce" (ve filmu nebylo nic, z čeho by vyplývalo tohle označení). Jediný, co ve mně film zanechal, byla bolest za krkem, kdy mi několikrát padala hlava vlivem těžkých očních víček... Vic sem ve filmu nevidel a ani vselijakost vlastni interpretace to nezachrani. (05.12.2008)

Díky pomalému tempu svého snímku vytvořil Serra nekonečný prostor pro řádění divákovy fantasie. Neprostupné ticho, narušené jediným a o to kouzelnějším výkřikem cella, nechává člověka bloudit vlastními myšlenkami, jež však na naprosto nečekaných místech kolidují s nenápadným absurdním humorem, který na mě působil rušivě a občas i křečovitě. Stránce vizuální však nemám co vytknout. ____ Pro pobavení doporučuji komentář uživatelky Bebacek – mám takové tušení, že musí být pořádná ovečka. (20.06.2011)

Ano, takhle se už nenatáčí. Bez scénáře, s neherci, téměř bez štábu, bez technického zázemí a třeba i s nemožností zkontrolovat natočený materiál na place. Co se natočí, to se natočí. Hranice mezi záměrným a nezáměrným zde vlastně neexistují a jakákoli neplánovaná událost se může stát zásadní esencí prožitku. V době, kdy filmy masově čerpají z estetiky videoklipů (hlavně ať se kamera hýbe, hodně barev, efekty, hudba a rychlé střihy) je Zpěv ptáků příjemnou oázou klidu, která je prostě jen o tom, že tři mudrci jdou pouští. A když je zrovna tma, tak i divák uvidí tmu... žádné dosvětlování, žádná šílená postprodukce... Navíc je téma filmu celkem originálně pojato a vyhýbá se klasickému schématu "jak šli mudrci za hvězdou a obdarovali Ježíška". Narození Ježíše je zde mimo pozornost a ve filmu z něj vlastně vidíme jen v jednom záběru nohy. _________ Doporučuji si přečíst výborný článek o vzniku filmu, který lze najít tady. (21.11.2009)

Rozvleklý? ale prosím tě jendus, neznám film s větší spádovostí, a příběh byl více než zajímavý, a obsahoval dva opravdu neočekávané zvraty, a myslím, že o všem svědčí to, že všichni v kině se dívaly až do konce titulků s oteřenými ústy.. Jistě byly tak šokováni a litovali, že na tento film nenarazili již dříve, co dodat? Tento film musíte rozhodně vidět, protože to je opravdu neotřelý zážitek.. (06.12.2008)