Turínsky kôň

Oooooooukej. Pre mna dost velky sok. Samozrejme to absolutna mega ar*ova picovina a nikomu pricetnemu bybsom to neodporucal, ale odpustim to tomu. Je to totiz fascinujuca a po filmarskej stranke vylozene strhujuca zalezitost. Za tie dve a pol hodiny som na to cumel s otvorenou hubou(vynimocne nie od zivania). Netvrdim, ze by som to chcel vidiet druhykrat, ale velmi ma bavilo to obdivovat a nechat sa vtahovat do tej bezutesnej atmosfery. Problem som mal najma s hovorenym slovom, pretoze tych par(nepotrebnych) viet dost narusalo caro tohto filmu. 10/10 P.S. som prekvapeny, kolko si odtialto vypozical moj oblubeny Perfect Sense (13.08.2019)

Na tento kritikmi cenený film som sa vážne tešil. Po polhodine nadšenie opadlo...Toto vážne nie je film pre každého. Je tu silná atmosféra, úvod s koňom ťahajúci voz v silnej víchrici bol vážne skvelý. Potom sledujeme každodenné starosti otca a dcéry vo veľmi zdĺhavom prevedení. Vstávanie, obliekanie, ťahanie vody zo studne, večera - varené zemiaky(zase...), príprava koňa na cestu...To všetko, musím to zvýrazniť- TAKMER BEZ STRIHU! , takže napr. také obliekanie trvá i celé minúty...Rozvláčnosť v tomto filme zbúra vaše najhoršie predstavy. Popri neuveriteľnej rozvláčnosti má film ešte jeden vážny problém a to, že je takmer bez dialógov. Prvý serióznejší dialóg, presnejšie monológ prichádza až po 1. hodine...Počas celého filmu neopustíme dom a jeho blízke okolie a o postavách sa nedozvieme takmer nič. Príliš komorné a takmer bez deja, čo ma dosť zarazilo. Čakal som, že v závere udrie niečo silné. Napadlo mi, že snáď gazda zabije svojho koňa, alebo niečo podobne šokujúce. Po nekonečnej 2 a pol hodine filmu ma záver predsa len šokoval, ale nie v dobrom. Je tu kvalita, je tu atmosféra a rád by som hviezdu pridal, no to by film musel byť o dobrú polovicu kratší a niečo by mal v závere divákovi dať. Toto ukončenie príbehu dalo divákovi iba riadny kus hovna...60%. (18.08.2013)

Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru. (04.08.2011)

Turísnky kôň vo mne vyvolal túžbu vymyslieť novú filmovú škatuľku, ktorú som nazval poetický existencionálny realizmus. Pri jeho sledovaní strácate pojem o filmovom čase, o priestore a vlastne o všetkom. Bezčasie Tarrových filmov ich robí spoločne s ich myšlienkami nadčasovými, respektíve toto bezčasie ich ešte znásobuje. Turínsky kôň je niečo ako filozofický spis, rozprávaný obrazmi a hudbou. Dôkazom, že obrazmi sa dá vypovedať rovnako veľa, ako slovami. Tie sú však z podstaty veci "doslovné", filmové obrazy však nie. Preto ich mám o niečo radšej. A možno by som sa slov zriekol úplne aj v tomto filme, aby nedávali návod, ako tie obrazy čítať. Na takejto osamelej usadlosti môžete byť buď šťastní z toho mála, čo máte a uvedomovať si, že nič iné k životu nepotrebujete, alebo si uvedomíte tú existencionálnu ničotnosť všetkého navôkol a fakt, že kvôli prežitiu musíte vynaložiť nesmierne úsilie a pýtať sa, načo je to vlastne dobré. Ako k tomu pristupuje Tárr prostredníctvom svojich postáv, netreba dodávať. (30.08.2014)

Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace. (04.07.2011)