Turínsky kôň

Je to opravdu totální pocitový a filmový mazec. Nádherný obrazový kompozice, který mají svůj smysl. Plno symbolů, který nelze rozklíčovat. Kouzlo tohohle filmu podle mě tkví v tom, jak se zabývá obyčejným životem - pět dní sledujeme monotóní život otce (zřejmě po mrtvici) a dcery, který naruší pouze tři zásadnější události, jenž trvaj ale dohromady tak dvacet minut. Turínský kůň je o nádheře obyčejnosti, úpadku civilizace a kouzlu odlehlých krajin. Tarr tu navíc pracuje s jedním hudebním motivem, který je úžasně depresivní a navíc se vůbec neoposlouchá. Strašně zajímavý film, kterej neni jednoduchej na pochopení, ale má v sobě hrozný bohatství. A důležitý je podle mě ho nechat minimálně pár hodin rozležet v hlavě, protože ač se v něm děje prd, dá se o něm dlouho a dlouho přemýšlet. Hvězdičku strhávám za přepálenou délku - dvě a půl hodiny jsou opravdu až moc. Jinak ale parádní záležitost. 80% (14.09.2011)

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

Touto snímkou som objavil Maďarského "Tarkovského" Bélu Tarra. A tak ma neprekvapilo že nešlo o nejakú jednoduchú obrazovú omáčku. Ale veru, bolo to takmer nad moje sily. Nie že by som nevedel čo sa deje pred mojimi očami alebo by som v Lynchovských manieroch nedokázal uchytiť plynulosť času ale samotná výpoveď bez absencie krátkych a dynamických strihov robí s tohoto, pre diváka, nekonečne trvajúce sústo ktoré nemožno len tak jednoducho stráviť. U mňa je to šťastie že, dlhé nábehy kamery a dlhé zábery v ktorom sa toho deje viac než dosť sú mnou veľmi obľúbené a cenené takže som si to takpovediac užíval aj keď trvanie 155 minút bolo viac než dosť. Celí dej sa krúti okolo dvojčlennej vidieckej rodiny ktorá žije na opustenej farme mimo civilizácie. Dej sa odohráva takpovediac symbolicky na sklonku jesene a je rozdelený do šiestich dňov ktoré sa svojim obsahom a realistickým zobrazením opakujú. Ide o monotónnosť rodinného života. V podstate ide o naturalistickú poéziu (30.08.2014)

Dcéra ráno vstane, oblečie sa, ide po vodu, pomôže otcovi obliecť sa, uvarí dva zemiaky, obriadi koňa .. a vonku poriadna mela. Každý deň to isté, potom dve návštevy, a zase to isté, a aj tak som pozerala s očami dokorán a fascinovane ... a čakala na to, čo príde. A prišlo ... ten pocit musel byť strašný. Skvelo natočené, čo záber to kvalitná č/b fotka, tá hudba je úžasná a ten neutíchajúci vietor takisto. Bola som síce na vážkach, ale tú pätorku som tomu musela vypáliť. (28.12.2017)

Ak chcete tento film v zdraví dopozerať až do konca, musíte hlavne presne vedieť do čoho idete a neočakávať, že jeho tvár sa bude časom meniť. Je to čiernobiely film, s minimom slov a len 30! zábermi pri dĺžke dve a pol hodiny. To znamená nekonečne dlhé zábery, ktoré skúšajú trpezlivosť diváka. 3 minúty sa varia zemiaky, ďalšie 3 minúty ich jedia a nasleduje 4-minútový pohľad von z okna – to všetko často len so statickou kamerou, pričom tieto činnosti sa ešte niekoľkokrát zopakujú. Priznávam, bola to nuda, ktorú narušili len občasné vsuvky, ako monológ tajomného návštevníka či príchod cigánov. Ale niekoľko vecí sa mi tu páčilo. V prvom rade je to celková atmosféra, neutíchajúca víchrica vytvára až postapokalyptické prostredie. Ďalej je to diabolská hudba, ktorá mi určite zostane v hlave ešte niekoľko dní a niektoré zručne natočené scény – napríklad hneď tá prvá má v sebe veľkú silu. Chápem aj, že Béla Tarr tým chcel niečo povedať, k čomu mi pomohlo aj prečítanie pár recenzií. Do pozornosti dávam napríklad túto. (31.08.2012)