Psí dostihy

Kupodivu mnohem lepší film, než Chladný ráj. Někdy je jednoduše lépe nepřekračovat prvotinu, aby alespoň ta zafungovala. Příběh českých emigrantů je mnohovrstevnatý a zasloužil by si ještě lepší vedení, herecky je nicméně realistický, přičemž Landovský tradičně převyšuje svým typem. Je dobré kontrovat oba Šafaříkovi filmy s dokumenty uvedenými v cyklu ČT Večer na téma, ale ten se bohužel na mé nahrávce nedochoval celý, takže stále mám mnohem pevnější představu o lidech žijících venku před Listopadem, než o cizincích žijících u nás dnes. Což by mě zajímalo i poněkud více. (05.06.2011)

Nesmírně nadčasový a vlastně vizionářský film. Trochu připomíná Konec velkých prázdnin, jen bez toho přesahu. Scénář je dokonale veden, je vidět, že autoři přesně věděli, co chtějí říct. Škoda jen, že z toho socialismu tam toho nebylo trochu víc, aby ten "kontrast" vynikl. On si tenhle film totiž nebere servítky na jednu ano druhou stranu. Pojmenovává věci bez příkras. Češi a Slováci, kteří emigrovali, možná "snili o Matterhornu", ale dostalo se jim spíše "psích hovínek". Vlastně zjistili, že je to všude stejné, všude hraje roli nějaká ta politika, nějaké konvence, nějaké úzusy, a hlavě jde o moc a prachy. Už tehdy se zde parodují neziskové spolky a organizace. A co mě víc zaráží, že to všechno máme znovu tady - opět se dělá umění pro prachy, líbivost pro ty, co platí (viz jistý David Černý), hledá se, kde se dá našmelit načerno co nejvíc a nejrychleji a jak koho odrbat a ty bohatší obrat o trochu těch peněz. O nějaké hodnoty jako láska nebi umění nikdy nikomu nešlo a nepůjde ani v tehdejším socialismu, ani v kapitalismu, ani v současné libdem společnosti. Jen měl film skončit u toho kafe, u té návštěvy, působil by úderněji, nebylo třeba těmi dvěma scénami to doříkávat. (15.11.2023)

Na poloamatérské zpracování jsem si brzy zvykla a vlastně mi k tomu tématu začalo nakonec i vyhovovat. Oni ti umělci prchli z Československa před novým nástupem cenzury, před režimem, který začal utahovat opasky svobodě jejich uměleckého vyjadřování. No a ve svobodné zemi se zase museli potýkat s nedostatkem financí a hlavně s faktem, že tam o jejich tvorbu dohromady nikdo nestojí, ať už z důvodu jazykové bariéry nebo proto, že lidi na Západě řešili úplně jiná témata než my tady. Pokud byl pro někoho hlavním motivem útěku ten ekonomický, mohlo se mu, pokud byl šikovný a neměl zábrany začít dařit. Lanďák to zahrál dobře, pobavil. A Josef Charvát tu frustraci z nutnosti opět vytvářet umělecké kýče taky. (17.11.2023)

Na téhle tragikomedii ze života českých emigrantů ve Švýcarsku mě nejvíce bavila úvodní část odehrávají se ještě v socialistickém Československu. Zvláště scéna, kdy malíř Rek jako úlitbu "bohům" (soudruhům v podniku) portrétuje na stěně podnikové sálu zasloužile pracovníky, aby získal jejich souhlas vycestovat na dovolenou na západ, je velmi zdařilá. Zároveň z celé této úvodní sekvence na člověka dýchne něco málo z absurdity socialistického režimu. I onen jakýsi závan amatérského filmu je zde osvěžující a to nejen díky jako vždy skvělé situačnímu Pavlu Landovskému. Jeho herectví se ale v další části poněkud vytrácí a film nemá čím to úplně vynahradit. Chápu, že jeho autoru šlo hlavně o to ukázat, že to emigranti v cizině neměli zas tak úplně jednoduché, jak si v Čechách mohl možná někdo myslet. A že ani v "kapitalistickém" Švýcarsku neotřelým umělcům zrovna pšenka nekvetla. Přesto ten děj mi přišel místy trochu jako  nastavovaná kaše (zvláště při návštěvě starých známých z Čech). Ještě, že se tu občas objeví Lanďák. Ve finále tak Lanďák výborný, film jako celek spíše průměr. (13.11.2023)

Jakpak se asi žilo emigrantům z Československa po vytoužené cestě za hranice? Nad tímto tématem jsem se nějak nikdy pořádně nezamýšlel nejen já, ale ani domácí film. Přitom je zajímavé a tento snímek točeny přímo českým emigrantem se o něj pokouší. Filmařské zpracování je bohužel docela amatérské , ale možná bych i souhlasil s názory, že se to  sem hodí. Asi film nemá šanci nalákat  tolik diváků, ne vždy se mi to dobře sledovalo, ale zase to dává možná ještě větší pocit  lehké autentičnosti a právě zkušenosti.  Zajímavá je závěrečná epizodka s návštěvou přátel z Československa, kteří obdivuji obchod s oblečením. Na (opravdu) jedno zhlédnutí pro zajímavost dobrá rarita,  viděna ve velmi  souvislosti s dnešním výročím 17.listopadu díky Virtuálnímu retru kina Willyho Kufalta. (17.11.2023)