Lovci nacistov

Sebavýroba falošného národného hrdinu a vyrovnávanie sa so životom v lži nie je bohviečo. Na chválu tvorcom slúži, že namiesto psychologizujúceho sa brblania v charakteroch, prostredníctvom únavných statizujúcich záberov zobrazenia tzv. vnútorných pochybností a poryvov duše, zvolili príbehové riešenie. Ukazujúce dopad minulých rozhodnutí na súčasnosť. S akčnými momentami v minulosti, zaujímavo predĺženými do súčasnosti. Atraktívnu tému - lov náckov v boľševickom štátnom okruhu (tzv. východnej zóne) - spriemerováva štandardné spracovanie, bez významnejších momentov prekvapenia. Mne sa, na rozdiel od tunajších užívateľov, záver celkom pozdával. Napriek odlišnému profesnému i životnému zameraniu totiž platí: raz nácek, navždy nácek, raz agent navždy agent. (14.03.2021)

K úplně přesnému popisu od verbala snad jen přidám dvě poznámky. 1) Pokud Mossad cvičí své agenty tak, aby jim zdrnul našlehanej dědek, určitě si nezaslouží ho mít. 2) V Berlíně té doby jezdilo podezřele mnoho nových trábošů, warťasů i barkasů. Trabi se dělal od roku 64, takže v r. 65 jich v celém DDR jezdilo tak možná 5. Wartburg 353 se dělal dokonce až od roku 66, takže tento vizionářský počin hebrejských věrozvěstů lze brát jen s úsměvem. Barkas byl, pravda, užitkový lehký náklaďáček, ale počet, který pět let od zahájení výroby, údajně brázdil ulice Berlína, je také trochu nadsazený. Soudruzi z NDR, jak je obecně známo, sekali jednu chybu za druhou, takže jediné, co se mi zdálo skutečně autentické, byla druhá existence nacistického zločince a děravá střecha (27.11.2011)

Nemám ráda filmy, které na pozadí skutečných historických událostí popisují zcela smyšlený příběh. Takže to bylo mínus už do začátku. A ani historka o pozdě splaceném dluhu mě nijak nepřesvědčila, spíš otrávila nevěrohodností. Přece už v roce 65 nebyl v Berlíně takový chaos, aby KOUSEK DĚJE o nalezení zastřeleného muže nepsaly žádné noviny - tudíž Mossad by asi těžko uvěřil vyprávění trojice vyjukaných agentů, že ho teda, fakt jako, doopravdy, zastřelili, když o tom v německých novinách nevyšla ani řádka. Pseudomoralizující řeči o tom, že ti, kteří se mstí, jsou vlastně stejní jako jejich původní vrazi a mučitelé, už to jenom dorazily. (24.04.2015)

Kdo lže, ten krade (místo na výsluní). A kdo krade, musí nakonec i zabít.. Madden se zaráz ponořil do psychologického dramatu, lovestory i thrilleru, ovšem ve všech vodách nechal šnorchl nad hladinou, což vzhledem k tomu, že daná tématika nabízí filmařům Mariánský příkop, zamrzí. Stejně jako skutečnost, že agenti Mosadu moc nectí profesionalitu a odpovědnost - pracovat tímhle stylem ve skutečnosti, pohřbili by nakonec věkem sešlého Adolfa Eichmanna v dresu Messiho.. Jinak když pominu Worthingtona (do krbu s ním, větší poleno aby člověk v Hollywoodu pohledal), herecky velmi konkurenceschopné. Přesvědčivá J.Chastain, H.Mirren patřičně ponořená do emocí spojených s holocaustem, či J.Christensen, jenž jako monstrum v lidském těle ukradl všechny scény svým hereckým kolegům. Teda, až na ten závěrečný geronto-souboj o to, kdo vylije bažanta dávných hříchů - ten byl zase ukradený mně.. (23.01.2013)

Dluh měl svým námětem a obsazením našlápnuto vysoko, ambiciózní scénář ale honí příliš mnoho zajíců najednou. Žánrové propojení milostného příběhu s psychologickým dramatem by bylo v pořádku, naroubovat na ně ale akční thriller už byla chyba. Chápu obavu producentů, aby snímek neměl příliš komorní charakter, dobrodružné prvky film zkrátka prodávají, ale zároveň mu ubírají na věrohodnosti a síle. Daleko nejpůsobivější je totiž Dluh tam, kde dochází prostřednictvím dialogů ke konfrontaci charakterů, k souboji hodnotových žebříčků a síly vůle. Seveřan Jesper Christensen svého válečného zločince zpodobňuje coby děsivé monstrum, chladnokrevného psychopata, který ani na okamžik neztrácí nervy a nevzdává se ani ve zdánlivě beznadějné situaci. Je démonický a herecky skvělý, stejně jako Jessica Chastain v roli agentky Mossadu, která představuje jeho protipól. Je odhodlaná, ale i plná emocí a citových zmatků. Jejich mrazivé jiskření, ať už v ordinaci nebo ilegálním bytě po lékařově zajetí, je předčasným vyvrcholením filmu. Snímku neškodí střídání časových rovin, ale už zmíněná snaha posunout drama do divácky atraktivnějšího žánru. Závěrečná čtvrthodina, kdy na území Ukrajiny dochází ke konečnému účtování, vysoký potenciál snímku zabíjí, protože ho posouvá někam na hranice směšnosti. Mohlo jít o pětihvězdičkovou záležitost, ale po závěrečném stařeckém souboji nemůžu dát víc než tři silné hvězdičky. Celkový dojem: 65 %. (06.07.2017)