Expendables: Nezničiteľní

Do prdele, čekal jsem řežbu, ale Sly to tady dokázal vyšroubovat do nebeských výšin, neuvěřitelná akční nálož, která začne téměř od první minuty a jakmile Dolph Lundgren vypálí svůj varovnej výstřel, tak je jasný, že nepřátelé budou nejen padat po stovkách, ale ještě nedopadnou v jednom kuse. Sice po první seznamovací akční půlhodince se to trochu uklidní a zbytečně se kecá, ale Sly diváka rozhodně nenechá usnout a zásobuje ho buď brutálním rozhovorem Willis-Arnold-Sly a nebo demoličním náletem smrti, nicméně to pravý peklo přichází až v závěrečný půlhodince, já už snad ani nic takovýho nečekal, ale když si to tam na férovku rozdali Stallone a Austin a řezali se tam hlava nehlava a do toho nakráčel Terry Crews s největším dělem ve filmu a rozmazal po zdech asi 15 šmejdů za 15 vteřin, tak jsem pochopil, že si mam pevně chytnou spodky a modlit se za přežití a měl jsem pravdu, to co tam Sly rozpoutal, to byly fakt akční žně, porcovalo se tam jedna báseň,demolovalo ostošest a nikdo nezůstal ušetřenej, každej dostal svůj díl násilný smrti, neuvěřitelný a ve světle tohohle mě fakt nezajímá, že tam je plno zbytečných a trapných keců, že příběh je krapet stupidní,že v prostřední části je pár slabších míst a že některý herci nejsou moc využitý, obzvlášť to zamrzí u Jeta Li a hlavně u Mickeyho Rourka, ale tohle zase vynahradí skvělej záporák Eric Roberts, měl by je hrát častějc a hlavně super drsnej Dolp Lundgren, kterej je tu kategorie sama pro sebe, ten řeže hodný i zlý bez rozdílu. Prostě jako správnej fanda béček, jsem si to fakt užil. (12.09.2010)

Naivně přímočaré, a tudíž také účinné béčko za áčkové peníze u kterého nejvíce zamrzí, že s ohledem na stáří aktérů a s ním spojenou potřebu co nejkratší akce a co nejdelších odpočinků na place byl zvolen styl intenzifikující hollywoodské impresivní pojetí akce. Vše se odehrává v enormně krátkých blízkých záběrech, které sice skladbou dávají dojem řežby, ale popírají základní atrakci akčních filmů, tedy možnost vidět lidské tělo v akci. Nicméně je třeba ocenit, že film každému ze slovutných aktérů dává scény, kde může potencionálně rozehrát své přednosti (Arnold charisma, Rourke herectví, Statham mrštnost, Lundgren výšku a sílu atd.). Slůvko "potenciálně" je ovšem zásadní, neboť film se soustředí pouze na povrchní fetišizaci svých objektů. Vedle přemíry detailů tváří, kde obličeje cele vyplňují rám záběru, se to projevuje v hloupoučké plochosti figur - nejvíce na to doplatil Jet Li, kde jediná charakterizace jeho postavy spočívá na rasistickém konstatování, že je coby Asiat malý. Postavy de facto nemají žádnou osobnost, pouze tváře. V čem lze "Expendables" označit za sofistikované, je snaha o to, aby zdejší mastodontí hrátky a male bonding nevyznívaly gay. (02.09.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Sly Stallone plní na stará kolena přání všech fanoušků osmdesátek a po Rockym a Rambovi přináší poslední dárek – týmovku snů. No, snů, upřímně, všichni bychom rádi viděli v hlavních rolích trojlístek z kostela. Ale doba se změnila a musíme brát to, co se nabízí. A v rámci možností Sly volil dobře. Statham připomíná neurotickou frenetičnost Cranku, Li si pohodově vychutnává lehce komicky posunutou postavičku „půl chlapa“, Lundgren po letech není k smíchu, Crews baví tím svým lehce vyšinutým stylem mluvení a nejméně výrazný článek Couture alespoň stojí za pár dalších hlášek. A Sly je prostě Sly (na svůj věk vypadá neuvěřitelně cool), typický hrdina, který si drží morální kodex i v záplavě očividné digitální krve (tady Postradatelní oproti poslednímu Rambovi nejvíce ztrácí). Příběh není překvapivě až taková tupost, jak by se čekalo (možná je to i škoda). I tak je ale jisté, že ten film vznikl pouze proto, aby si jedna generace mohla nostalgicky v kině zavzpomínat. Pro někoho málo, pro mě potencionální srdcovka. P.S. Scéna v kostele je maximálně využitá – kultovní status zaručen. (18.08.2010)

Stallone ako režisér nie je od Stalloneho ako herca o nič horší. Ak mi je pri ňom niečo sympatické, tak že presne vie, čomu rozumie najlepšie a nesnaží sa točiť na čo nemá. Preto netreba od Expendables čakať zázraky na poli príbehu ci charakterov, ale nekompromisný akčný nášup plný nostalgického spomínania na 80te roky. A hoci nepatrím k zarytým fanúšikom tohoto obdobia, túto poctu plnú bývalých i súčasných akčných hviezd som si dokázal vychutnať. Aj napriek tomu, že na tímovej chémii nie je kladený až taký dôraz ako by mohol. Ale ani toto, ani fakt, že 80tky úplne takto nevyzerali, čo je najviac badať na modernejšie snímanej hoci zároveň príjemne staromilskej akcii, mi nedokázali dojem výraznejšie skaziť. Aj keď som očakával viac, váhanie ohľadom pokračovania nie je vôbec nutné, verím, že táto téma má potenciál ísť ešte nahor. (31.08.2010)