Expendables: Nezničiteľní

Spokojenost na všech frontách. Od prostoru pro jednotlivé borce (pravda, kostel mohl být o minutku dvě delší), přes vtipné hláškování a utahování si ze sebe sama, až po pořádnou akční nálož, ve kterou se to ve správný moment vždy rozjede. Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale těm nostalgickým klasikám vlastně taky. Chvílemi jsem měl chuť hlasitě tleskat a křičet na celý sál. Zvláště 'přesdršťovka' v závěru si o to říkala pernamentně. 4 a 1/2. Asi pudu znovu. Edit: Šel jsem znovu a nadšení drhne. Hlavně užvaněnost první půlky a upozaděnou některých členů týmu (Couture, Crews) trošičku vadí. Ale od momentu, kdy Stallone vtrhne do sklepní kobky, je to jeden z vrcholných akčních úseků (asi nejenom) roku. Na zábavnost ale jinak vyhrál Joe Carnahan… (26.08.2010)

70%. Nedochůdče, které člověk musí mít rád. Parádně koncipovaná ozvěna osmdesátek, která je ale až příliš moderně, nebo spíš průměrně natočená. Radši než změť rychlých střihů a velkých detailů bych uvítal stylovější rukopis Donnera, McTiernana nebo jiné kdysi režírující vykopávky. Testosteronových radostí je tu ale i tak požehnaně. Dvojka by bodla. (24.08.2010)

"BOYS ARE BACK. Italský hřebec Stallone si za osmdesát milionů postavil osmdesátkový Jurský park, v němž se mu prohání přeživší dinosauři akčního žánru a několik moderních genetických mutací typu Statham. Jako zábavní park odkazů, hlášek, all-star team chemie a oldschoolové nostalgie funguje na jedničku. Vrcholem je jednoznačně konverzační scéna v kostele, kde na sebe nezapomenutelně narazí Arnie, Sly a Bruce. Ano, Expendables jsou "over the top", akční scény jsou občas natočeny ve style rychle, zběsile a zmateně, ale díky přiznané hravosti a utahování si z legendárních rolí, žánrových pravidel, nabytých let a kilogramů působí Expendables jako parta starých pardálů, kteří si zase chtějí hrát na vojáky. Výsledek působí jako vtipný crossover mezi Dannyho parťáky a Komandem. A je to funus akčního žánru s účastí zesnulých a se vší parádou, protože zatímco sólovku už by nikdo z nich neutáhl, jako tým jsou stále ještě Nepostradatelní." (12.08.2010)

John Matrix x 5, aneb jeden život zachráníme a 238 při tom vezmeme.. Fosílie Stallone pokračuje ve velkém návratu a představil tak silný Dream Team, že možnost zklamání byla předem minimalizována. Paradoxně nevadí, že jediný, kdo tu umí hrát, je kostelník Willis, ale koho to zajímá? Zeptejte se sami sebe, co očekáváte od akčního filmu. Příběh? Uplatnění Stanislavského metody? Kdepak. Ti hoši s vytetovanou lebkou a černým kuřetem jsou razantní odpověď. A vůbec nevadí, že když se poprvé objeví společně na plátně Sly a Rourke, tak vypadají jako dvě vyčiněné bůvolí kůže oblečené do hadrů. Stáří vpřed! „I promised myself, I´m gonna die for something that counts.“ (28.10.2010)

Nostalgii po osmdesátkovské akci rozhodně nepociťuji, ale THE EXPENDABLES mi bodlo víc než dost a místo vzpomínání na Stalloneho psí kusy z předcházejících dekád jsem se královsky bavil a nebál bych se proto říct, že je to jeden z jeho vrcholů. Pečlivě vybraný ansábl je v rámci svých možností bezchybný, jen bych si přál trochu víc akce od dobráka Rourkea (který začíná být nápadně podobný monstróznímu vzhledu Kathleen Turner) a dánského atleta Dolpha. Mírným zklamáním je naopak Eric Roberts, který svojí zápornou roli hraje docela vlažně. Stallone se pak jako strojvůdce s ničím moc nemaže, EXPENDABLES jsou 90 minut téměr non stop poctivé akce, režijně dobře zvládnuté. Začne to dřív než skončilo a na konci zůstane nefalšované nadšení. Takhle mě hrubá práce svalů bavila naposledy u 300. (24.08.2010)