Sucker Punch

Vizuálna masturbácia, ktorá má všetko. Eset panáčikov, sekáčiky na mäso, steampunk stroje, rotačné guľomety, drakov, rytierov, vojakov, zepelliny, ninjov, striptérky ... sexice v hlavnej úlohe a šťavnatý grungovo steampunkový nádych. A to všetko pod drobnohľadom jedneho z najväčších obrazových vizionárov dnešnej doby. Platí to isté ako minulý rok u Pillgrimovi, že tu je vizuálnych nápadov na 5 Hollywoodskych sezón dopredu. Ostatné odpustené. 95% (30.11.2011)

Inception pro dvanáctiletá, sexuálně neukojená hovádka se zálibou v Killzone, asijských rubačkách, Pánu prstenů a tuně dalších nerdovských témat, které Snyder splácal dohromady hůř než pejsek s kočičkou. Opulentní vizuál je sice fajn (asi 3 minuty než se všech těch slow-motionů a CGI cinkrlátek přejíte), avšak nekonečná přehlídka zpomalených záběrů ještě více umocňuje řídkost zápletky, která má sice proporce slabé šťávičky vhodné k údernému videoklipu, ale vehementně snaží vydávat za hutnou omáčku se štiplavou příchutí "velkého poselství". Výsledek je katastrofální ne proto, že by Snyder neuměl prodat prvky samy o sobě, ale zkrátka proto, že Sucker Punch nedrží pohromadě déle než půl minuty, a nikomu (Snyderovi, producentům) to evidentně nevadí (četl ten stereotypní a nesmyslný scénář někdo?). Hůř napsané (rozuměj neprokreslené a nemotivované) postavy nebyly ani v Posledním vládci větru. V samoúčelnosti a zbytečnosti akčních scén, jejichž jediným účelem je nastavování plytkého scénáře (tudíž jsou k smrti nudné) něčím, co vyplní stopáž na 109 minut, může filmu konkurovat snad jen Světová invaze. A vnitřní logika si bere dovolenou hned po úvodní snové sekvenci, jejíž do nebe volající demenci se vyrovná pouze finální zvrat s autobusákem, který celé maškarádě s přehrávajícími figurkami ve sterilních kulisách nasazuje bolestivě trapnou korunu. Nebýt v sále v obklíčení dalších nebožáků, zvedl bych zadek a pelášil se válet na sluníčko. Cokoliv by mi dalo víc, než tahle vyhoněná fantasmagorie jednoho, dnes už prokazatelně narušeného filmaře. (23.03.2011)

Snyder má očividně rád nespolehlivé vypravěče, videohry, kabarety, léčebny a girls with guns. Materiálu na tři filmy, vše ale spatlal dohromady tak, že už to není hlavní hrdinka, komu se akutně hrozí lobotomií. Z hlediska relevantnosti dění má Sucker Punch tak 10 minut. Tři roviny filmu jsou nepromyšlené, nekoherentní, nijak nevycházejí ze základu a parazitují na něm v absolutní neochotě čehokoli se vzdát. Existence „bordelové“ a „videoherní“ nadstavby neospravedlňuje nějaký prvek v základní rovině nebo Snyderova snaha charakterizovat hrdinku pomocí její fantazie; Snyder prostě chtěl mít ve filmu jisté věci, logika jednoho konkrétního prostředí mu ale neumožnila je zapracovat, proto je šoupnul jinam bez ohledu na to, co to udělá s narativní logikou. Tři roviny navíc stojí samy o sobě, neobohacují příběh, postavy, ani sebe navzájem a vše spíš zamlžují a znejasňují (jistě dává smysl, aby Blue v bordelové rovině jakožto boss střílel prostitutky, je ale reálné, aby měl stejnou moc v rovině reality jako pouhý zřízenec? A jsou ony holky skutečně mrtvé? Upoutává Babydoll pozornost kunčaftů tanečky i v základní rovině? A ne-li, tak jaká je jejich obdoba? A jaký je vztah Babydoll a Bluea, který dává opět smysl jedině v bordelu?) Dále je logicky nemožné, aby dvě nadstavbové roviny byly fantazií hlavní hrdinky na druhou: 1. je škoda, že Snyder trochu nerozvedl, proč má malá holka potřebu snít o psychiatrické léčebně coby o kabaretním bordelu, z kterého kolegyně zachraňuje tak, že vrtí prdelí. 2. postava ukotvená v 50. letech jistě nebude sdílet fantazie dvanáctiletého geeka z 21. století. 3. objektivní věci jako mentor nebo smrt postavy nemohou být snem. Nedíváme se ergo na fantazie Babydoll, ale na Snyderovy, které mají nahradit nemožnost věrohodně zprostředkovat kouzlo Babydolliných tanečků; prostě musíme věřit, že jsou stejně "cool" jako vycizelovaný pastelový vizuál (který je, dodejme, kvůli naprosté nezranitelnosti hrdinek nudný k uzoufání). Se sterilní a fetišistickou čumilskou estetikou nelze Sucker Punch popsat jako girl power; je to ryze mužská fantazie. Smutné je, že kdyby se Snyder vykašlal na léčebnu, spolehl se jen na bordel a skutečně pracoval s hlavní hrdinkou a její fantazií, mohl to být jeho nejlepší film. (26.03.2011)

Sucker Punch je akoby kombináciou dekadentného muzikálu a tupej videohernej adaptácie. Stojí na príbehovej kostre odohrávajúcej sa v „realite“, z ktorej si odbieha do muzikálových čísiel (videoherných levelov). Príbehová kostra však nefunguje a je tu iba preto, aby držala pokope odskoky do fantazijných akčných úletov. A tieto úlety, v ktorých hrdinky likvidujú nacistov, ninjov, drakov a orkov z Pána prsteňov či robotov z Ja, robot, nefungujú dlhšie než prvých desať minút, pretože sú iba vizuálnou exhibíciou bez akejkoľvek inovácie. Dokonca aj s Tarantinovym Kill Bill sa tu nájde podoba v stavbe scenáru – ale Tarantino je holt „trochu“ lepší scenárista než Snyder – jeho príbehová kostra bola jednak pevnejšia, a hlavne ju jednotlivé epizódkové odskoky ešte rozvíjali. To, z čoho je zlepený Sucker Punch, je samoúčelné, nezmyselné a o ničom. Popkultúrna zlátanina, ktorá musela zaváňať jasným prúserom už na papieri. (24.03.2011)

Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya .. 30% echt bordelu, zbytek se dá vesměs lajkovat, byť to opravdové potěšení tam není v až tak zástupné formě. Po stylové stránce Snyder stále umí vytasit nějaké ty esa z rukávu, bohužel je taky v mnoha momentech dost nepůvodní až nezajímavý. Soubojů a vůbec levelů je zde k plnění spousta, tím nejslabším počínaje až po skvěle propracovanou střílečku ve vlaku. K tomu fajn remixovaná hudba, Jena Melone a průvodčí Scott Glenn. Léčba ještě není kompletní, napodruhé ji doufám "vsucknu." (31.03.2011)