Sucker Punch

Akční scény mi všechny připadaly na jedno brdo, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Spíš o tom, že se mi absolutně hnusilo, jak se střídalo hollywoodské vítězení se zlem (čili když Amber, popř. a spol, bojovala) se scénami, které byly až otřesně kruté, špinavé a "reálné". Nedělalo mi to dobře a vzhledem k tomu, že se to takto dělo po celý film; neužila jsem si. Ale tak pro druhé pohlaví tu je spousta bab, každá jiná, třeba si tu i vyberete, na co koukat. Navíc tu ty baby nosí i zbraně: sen všech puberťáků... a ta druhá hvězdička je za soundtrack. (30.05.2011)

Tohle asi nikdy nebude patřit mezi mé oblíbené filmy a jednou to vidět mi úplně stačilo. Děj mi připadal poměrně zmatečný a koukatelné to pro mne činily pouze propracované bojové scény a parta krásných holek v hlavních rolích. Mimo to už stojí za zmínku jen výborný sountrack a zajímavé, i když (jak jsem již zmínil) zmatečné propojení reality s fikcí. 62% (05.08.2021)

Zábava: 0, napětí: 0, originalita: 0. Potenciál to má, Snyder není hloupý (překvapivě), ale jakkoliv chápu, že chtěl natočit podvratnou nerdskou fantazii, která bude ve skutečnosti děsně rafinovaně vybízet k různým způsobům čtení z pohledu genderu a psychoanaolýzy, tak se totálně seknul v tom, že se na to nedá koukat. (16.03.2013)

„We are the main attraction.“ Ženské (a) zbraně aneb Jedna za všechny, všechny za jednu. Sucker Punch je nečekaně záludný film s více vrstvami, než kolik nám jich je skutečně odhaleno. Namísto klasického požitku z žánrové podívané (z dívání se, zejména mužského, jež je v dialozích přímo zmiňováno a zvýrazňováno divadelním „orámováním“) nabízí Sucker Punch podobné vyžití jako videohry, jenže nás nejen zbavuje moci nad hrou, ale v závěru navíc radikálně mění princip, na němž hry stojí. Čtvrtá mise není splněná, resp. je, ale podle jiných pravidel než mise předchozí, což by u videohry znamenalo osvojit si za běhu nový herní mechanismus. Nemluvě o změně hráče/avatara, vycházející ovšem ze struktury vyprávění a podložené indiciemi v mizanscéně (plakát s nápisem My Dream is Yours). Sucker Punch nevyužívá videoherního vyprávění jenom na třetí ze svých rovin (kde jsou kromě úvodního brífinku přítomny i finální cutscény, během nichž hráč ztrácí kontrolu nad ovládanou postavou; některé pohyby hrdinek a úhly kamery se během akčních scén stejně jako ve hrách opakují; za pozornost též stojí, že dívky mají během akce na hlavách headsety, jako kdyby byly zároveň herními charaktery i hráčkami). Silně ovlivněné videohrami je vyprávění od začátku (deadline, tutoriál a čtyři mise s cílem získat čtyři objekty) a jeho struktura s několika prostupnými levely je velmi inspirativní pro všemožné interpretace. Teprve během druhého zhlédnutí mě trklo, že Babydoll vlastně plní jenom funkci interface, prostředku k interakci s herním světem. Videohrami nasáklý film ale zároveň dochází k závěru, že nelze neustále unikat do stále méně reálných světů (v tom třetí není žádná krev a nejvíc se blyští). Radost ze sledování našlapaného bijáku s křehkými lolitkami a obřími monstry se tak pádem mísí s lehce provinilými pocity. Abych si konečně udělal jasno, nakolik drzý/odvážný, nebo naopak nedomyšlený/chaotický film to je, budu jej zřejmě muset vidět potřetí. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, kiddo, JFL, Botič, selviskhed, Nautila (03.04.2011)

Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya .. 30% echt bordelu, zbytek se dá vesměs lajkovat, byť to opravdové potěšení tam není v až tak zástupné formě. Po stylové stránce Snyder stále umí vytasit nějaké ty esa z rukávu, bohužel je taky v mnoha momentech dost nepůvodní až nezajímavý. Soubojů a vůbec levelů je zde k plnění spousta, tím nejslabším počínaje až po skvěle propracovanou střílečku ve vlaku. K tomu fajn remixovaná hudba, Jena Melone a průvodčí Scott Glenn. Léčba ještě není kompletní, napodruhé ji doufám "vsucknu." (31.03.2011)